Edita Nevoralová: Nárůst závislostí je alarmující. Budějovice musí reagovat

Jihočeská metropole letos předstihla i Ústí nad Labem, které dříve žebříček vedlo, a česká města zároveň obsazují prvních pět příček celého žebříčku. Zároveň přibývá i závislostí a s nimi spojených problémů v oblasti digitálních technologií, zejména sociálních sítí. Edita Nevoralová, psycholožka, která se problematikou duševního zdraví a faktory, které mohou přispívat k rozvoji závislostního chování dlouhodobě zabývá, mluví o potřebě zásahu i ze strany státu a místních samospráv.

Jak si vysvětlujete zjevný nárůst závislostí ve společnosti, speciálně v České republice?

Těch příčin je mnoho. Jsme relativně bohatá společnost a trh s drogami se odvíjí i od ekonomické situace. To je určitě jedním z důvodů. Ať už jde o společensky akceptované návykové látky, jako třeba alkohol, tak i nelegální substance typu pervitinu, syntetických drog a dalších. Jejich výroba je levná a šíření se velmi těžko zabraňuje. Není to zdaleka ale jen český problém. Připomenout můžeme třeba tzv. fentanylovou krizi ve Spojených státech, kde čelí obrovskému počtu úmrtí způsobených předávkováním právě tímto umělým opioidem. Zároveň čelíme další vlně závislostí, tentokrát ze světa sociálních sítí a obecně technologií, které, bohužel zejména u mladších generací, mohou podporovat opakované užívání a vznik návykového chování  jako u "klasických" drog. Jako společnost musíme reagovat systémově, situace se sama nevyřeší.

Přirovnáváte tedy třeba mobilní telefon k heroinu?

Ano, v tom ohledu, že existují určité společné mechanismy jako práce s odměnou, posilování chování a vytvářením návyků. Přední odborníci upozorňují na to, že náš mozek nerozlišuje, jakým způsobem dostává "odměnu". Algoritmy, které jsou dnes používány všemi významnými internetovými společnostmi, mají jediný úkol. Tím je udržet nás u obrazovky nebo displeje mobilního telefonu. Když to zjednoduším - jsme zahlceni obsahem, který se navíc přizpůsobuje našim potřebám tak, aby v nás vyvolal pocit, že něco nesmíme zmeškat, že si máme něco koupit nebo nás vtáhl do děje. To je herní průmysl, sociální sítě, nakupování... Proto se také více a více objevují témata například typu zákazu mobilních telefonů ve školách. Vyvíjející se dětský mozek je samozřejmě v tomto ohledu zranitelnější, nicméně i mnozí dospělí mají jistě zkušenost s tím, jak se z minuty na internetu snadno stane hodina. Ani nevíte jak. Pak klesá například míra soustředění, mohou se objevovat psychické obtíže, riziko rozvoje návykového chování, které může představovat způsob, jak uniknout tlaku, nepříjemným emocím nebo náročné životní situaci.

Duševní zdraví dětí, dospívajících i dospělých už nemůže být okrajovým tématem. Data i zkušenosti ze škol ukazují, že přibývá rizikového chování, náročných situací, agresivity, užívání návykových látek, úzkostí, sebepoškozování i vztahových problémů. Ve školách nejde jen o „zlobení“. Často se jedná o neřešené potíže, dlouhodobý stress, traumata, nejistotu, osamělost nebo prostředí, ve kterém chybí stabilita a bezpečí.

Čelíme vlně závislostí, tentokrát ze světa sociálních sítí a obecně technologií, které, bohužel zejména u mladších generací, mohou podporovat opakované užívání a vznik návykového chování jako u "klasických" drog.Edita Nevoralová — Psycholožka

Vaší profesí je psychologie, vstoupila jste nově ale i do politiky a kandidujete do zastupitelstva. Co vás k tomu vedlo?

Jak už jsem zmínila výše, situaci v oblasti péče o lidskou psychiku vnímám jako celospolečenský problém. Od malička jsme ovlivňováni především rodinou, školou a kamarády, tedy prostředím, ve kterém trávíme nejvíce času. Jenže proměny okolního světa a možnost komunikovat odkudkoli s kýmkoli prostřednictvím internetu, které naši psychiku významně ovlivňují, musíme reflektovat a umět řešit systémově. Dříve bylo vyhledání psychologické nebo psychiatrické péče často spojeno se stigmatem a lidé o svých psychických obtížích mnohem méně hovořili. Ta situace se mění k lepšímu. Lidé už začínají chápat, že pomoc odborníka je důležitá jak u zlomené nohy, tak i u zlomené "duše". Ale zpět k vaší otázce: některé kroky musíme udělat i z pozice státu, kraje nebo města. Já jsem aktivní člověk a ráda bych v této oblasti přispěla i z pozice městské zastupitelky, pokud k tomu získám důvěru voličů.

Co konkrétně tedy navrhujete?

Jednou z věcí, na které se specializuji je oblast prevence, protože pouze represí a řešením následků nebo symptomů se situace nezlepší. Školy dnes stojí v první linii. Zachycují problémy velmi brzy, ale jejich řešení často přesahuje možnosti i kompetence pedagogů. Učitelé, vedení škol a školní poradenská pracoviště potřebují oporu funkčního systému, který propojí školství, zdravotnictví, sociální služby, rodiny a komunitu.

Právě tímto směrem se ubírá i reforma psychiatrické péče v České republice. Jejím smyslem je přibližovat odbornou pomoc lidem, posilovat komunitní služby a zachytit obtíže včas – ne až ve chvíli, kdy se promění v krizi.

Stejný směr potvrzuje také Národní akční plán pro duševní zdraví 2020–2030, Strategie vzdělávací politiky ČR 2030+ i doporučení mezinárodních organizací. WHO dlouhodobě upozorňuje, že duševní obtíže často začínají už v dětství a dospívání. Právě proto má smysl budovat podporu tam, kde děti a mladí lidé skutečně žijí – ve škole, v rodině a v komunitě.

Jakým způsobem ale mohou pomoci jednotlivá města jako jsou třeba právě České Budějovice?

Mně dává smysl otevřít debatu o vzniku Centra podpory duševního zdraví v Českých Budějovicích. Ne jako další úřad. Ne jako další izolovanou službu. Ale jako místo, které propojí školy, rodiny, psychology, psychiatry, sociální služby, adiktologickou péči a komunitní podporu. Místo, kde bude možné zachytit problém včas a kam se člověk nebude bát přijít.

Místo, které pomůže nejen jednotlivci, ale i rodině a dítěti, které je součástí jeho příběhu. Součástí takového řešení by mělo být také komunitní zázemí a chráněné bydlení pro osoby se závislostmi, včetně podpory matek s dětmi, protože pomoc nemůže být jen odborná. Musí být také dostupná, lidská a praktická. České Budějovice potřebují systém, který nebude čekat, až bude pozdě. Pomoc musí být blíž.

Jsou na to České Budějovice připravené?

Pokud vnímáme vážnost problému, a věřím, že mnozí ano, tak je nejvyšší čas začít. Základním principem námi navrhovaného centra by byla multidisciplinární spolupráce. Klient by nemusel složitě obcházet různé instituce, ale na jednom místě by získal psychologickou diagnostiku, psychoterapii, sociální podporu, pomoc s bydlením, zaměstnáním, dluhovou problematikou nebo návaznost na zdravotní péči. Součástí centra by měla být i terénní práce a krizová pomoc, protože mnoho lidí v těžké situaci si samo o pomoc nedokáže říct.

Kandidujete za ODS. Proč právě tato strana? Myslíte si, že budete mít politickou sílu vaše myšlenky prosadit?

Hodnotově je mi tato strana nejblíže. ODS pro mě tedy znamenala jasnou volbu, i když s mnohým nemusím úplně souhlasit. V každém případě se zde ale bavíme o problémech, které zdaleka převyšují zájmy jednotlivých politických subjektů. Jde přece o lidské zdraví, a to vnímám jako jednu z nejcennějších věcí. Naším úkolem je hledat cestu k široké politické shodě. Jedině tak může něco vzniknout.

Politické reklamní sdělení. Zadavatelem a zhotovitelem je Občanská demokratická strana (ODS). Toto sdělení souvisí s volbami do zastupitelstev obcí v Česku 2026 konanými ve dnech 9.–10. října 2026.

Oznámení o transparentnosti je dostupné zde.