Ředitelka ZŠ Emy Destinové: Vytvoříme prostor pro dětské objevování, spolupráci a diskusi

ČTĚTE TAKÉ: Ředitelka ZŠ Emy Destinové: Naše škola bude laskavá, inspirující, povzbuzující a aktivní

Dá se říct, jaká je vize školy? Na kterou oblast by chtěla být zaměřena? Zda třeba naváže na předešlou školu, nebo zda půjde úplně novou cestou…
Naše nová základní škola bude školou podporující tvořivé a kritické myšlení, zodpovědnost žáků a pozitivní vztah k životu a ke vzdělávání. Vytvoříme prostor pro dětské objevování, spolupráci a diskusi. Vzhledem ke své velikosti bude bezpečným prostorem po všechny. Chceme poskytovat kvalitní základní všeobecné vzdělávání, propojovat klasické vyučovací metody moderními, alternativními, interaktivními a badatelskými metodami. Krátce řečeno, naše škola bude LASKAVÁ, INSPIRUJÍCÍ, POVZBUZUJÍCÍ, KOOPERATIVNÍ A AKTIVNÍ. Budeme hledat svou vlastní cestu, právě v tom spatřujeme naši výhodu, začínáme, nejsme svázáni s žádnými pravidly a zvyklostmi, začínáme si vytvářet vlastní tradice vycházející z nových podmínek a reagující na současnost.

Máte za sebou zápisy… Jak dopadly? Jaký byl o školu zájem?
Záměr města byl zřídit plně organizovanou školu, v prvním roce s prvním a šestým ročníkem. Předpokládali jsme po dvou třídách v ročníku. K dnešnímu dni je po zápisech do prvních tříd a tady můžeme být spokojeni. Naplníme dvě třídy. Stanovila jsem si a rodičům jsem dala slib, že třídy naplníme maximálně na 25 žáků. Zapsaných 48 žáků je tedy i naše splněné přání. Toto číslo je již bez dětí, jejichž zákonní zástupci požádali o odklad povinné školní docházky. Zatím se ale zápis neusadil, nejsou vyřízena odvolání, může se stát, že někdo ještě dorazí, nebo naopak se dostane někam jinam a od nás odejde.

Starost v současné době nám dělají šesté třídy. Tady se nejedná o zápis jako takový, ale o přestup. Není řešeno, do kdy se mají rodiče přihlásit, někteří možná čekají. V současné době máme 5 žádostí do šesté třídy. Na webových stránkách jsme si dali požadavek, aby si rodiče alespoň rezervovali místo a do 10. května potom potvrdili. Šestou třídu otevřeme pouze v případě zapsání alespoň 15 žáků. Pokud k tomuto datu nebudeme mít žáky zapsané, šestou třídu neotevřeme a zapsané budeme muset převést na jinou školu. Nemohu pedagogy vystavit nejistotě a čekat déle. I z toho důvodu není možné představit pedagogy nyní.

Neotevření šesté třídy by bylo pro nás velkým zklamáním. Je pravdou, že školy pouze s prvním stupněm jsou spíš na druhé straně města, ale výhodou naší školy je dobrá dopravní dostupnost, třebaže s přestupem. Linka číslo 3 je asi nejčastější linkou ve městě, dlouhé čekání na zastávce na spoj je nepravděpodobné.

Doufáme, že rodiče zváží výhody, především menší školu, bezpečné a snad i rodinné prostředí a ještě na naši školu zavítají.

Jak byste chtěla, aby byla vaše škola vnímána širokou veřejností?
Chceme, aby nás veřejnost vnímala jako základní školu, která vzdělává a vychovává své žáky ke zdravému sebevědomí, zodpovědné a flexibilní jedince, schopné radovat se ze života, ze svých úspěchů, vlastního objevování světa a připravené vybrat si správnou cestu do života. K tomu potřebujeme získat důvěru. Zatím nemáme minulost, nemáme ani prostory, které bychom mohli představit, pomůcky, s jakými budeme pracovat. Jsem přesto přesvědčena, že se svým týmem rodiče našich žáků zaujmeme a získáme je jako své spojence v obtížné práci - formování jejich dětí.

Stojíte na začátku něčeho nového… Jaký je to pocit?
Jsem nadšená, moc se na pedagogickou práci těším a myslím, že toto své nadšení předávám i budoucím spolupracovníkům. Ale všechno má dvě strany. Je to také pocit únavy. Začátkem ledna jsem přišla na školu, kde nebylo vůbec nic, potřebovala jsem třeba špendlík, musela jsem ho koupit. 

Pokud nastoupí na školu nový ředitel, po jeho předchůdci tam téměř všechno zůstalo. Tady nebylo nic, žádné vybavení, žádné dokumenty. Předpokládala jsem, že vybavím pouze kancelář a zápis bude pouze administrativní. Ale mám výborné „bývalé“ kolegy, něco poskytly mateřské školy, jedna společnost zapůjčila i školní lavice a židličky, a přestože zápis do první třídy nebyl úplně podle mých představ, nebyl pouze administrativní. Mám skvělé lidičky kolem sebe, jsem za ně strašně ráda a moc jim děkuji. No a směrnice a dokumentace školy? Pracuji na nich po večerech, něco mám ve svém počítači ještě z doby svého předchozího ředitelování, něco mi poskytli kolegové, ředitelé jiných českobudějovických škol. Je to náročné, ale skvělé.

Bude postupně s blížícím se školním rokem narůstat nervozita?
Nevím. Myslím, že ne. Ale říká se, nikdy neříkej nikdy. Uvidíme. Jedině, pokud by se snad protahovaly stavební úpravy. Ale i to jsem už ve své praxi zažila a zvládli jsme to. Zvládneme to zase.

Na závěr… Můžete čtenářům blíže představit svou osobu?
Jsem pedagog, učitel na prvním stupni. Ve škole jsem strávila větší část svého profesního života. Krátce jsem působila na velké českobudějovické sídlištní škole, potom na malotřídce a před odchodem na magistrát na venkovské základní škole. Sedmnáct let jsem zastávala funkci ředitelky školy. Protože jsem člověk zvídavý nebo zvědavý, zakotvila jsem před osmi lety na odboru školství. Znala jsem školu z lavice, od tabule, ale neznala jsem ji z pohledu zřizovatele. Tak jsem si to chtěla vyzkoušet. Ale tabule a děti, to je magnet. Všechny profesní role mi něco daly, někam mě posunuly. Nelituji žádného svého kroku, byť úplně vždy sluníčko nesvítilo.

Z osobních rolí jsem manželka, matka, babička a kamarádka. Jsem člověk zodpovědný a pracovitý, flexibilní, tvořivý. Nemám ráda sdělení „to nejde“. Snažím se hledat taková řešení, aby to šlo. Vadí mi falešní lidé a těžce se vyrovnávám se zradou.

Větší část svého života žiju v Českých Budějovicích. Kořeny mám ale na Vysočině, kam se ráda vracím. Moje rodné město má v názvu strom, krásnou památnou lípu. Možná i proto mám stromy ráda. A lípy obzvlášť. Má pevný kmen a její listy srdčitého tvaru jsou výrazem lásky, laskavosti, dobrosrdečnosti a lidskosti. A lip je v blízkosti naší školy dost.  Lipový list bude vlastně i naším logem. A jak odpočívám? Mám ráda turistiku, cestování, historické knížky a country.

A závěrem. Na bývalé ZŠ E. Destinové jsem před 31 lety absolvovala souvislou pedagogickou praxi v 1. C třídě. Možná znamením osudu bych na obnovené škole svou profesní dráhu zakončila. Ale teď mě čeká hodně práce.