Výstava Osmašedesátý, rok nadějí a zklamání nabízí i dosud neznámé snímky

Součástí výstavy, která potrvá do 12. října, je dobový tisk. Na fotografiích jsou tank na českobudějovickém náměstí z 22. srpna 1968, manifestace 600 vysokoškoláků z 21. března 1968 i projev prezidenta Ludvíka Svobody na náměstí z 24. června téhož roku.

Pár hodin před vernisáží dostala kurátorka Bohuslava Maříková dosud neznámé snímky z 23. srpna 1968, kdy na křižovatce u Jihočeského muzea postavili lidé do cesty tankům automobil s československou vlajkou. Tanky auto zničily, vojáci stříleli do vzduchu a lidé pak trosky vozu vystavili jako symbol na náměstí.

K Českým Budějovicím se kolona tanků a obrněných aut přiblížila 21. srpna kolem 13:00. Zastavila v Nemanicích, po třech hodinách vyjednávání s asi 200 lidmi, kteří koloně zatarasili cestu, se vojáci stáhli zpět k Chotýčanům. Obyvatelé čekali, kdy okupanti město obsadí, odpoledne zaplnili dnešní Mariánské náměstí a Pražskou ulici.

ČTĚTE TAKÉ: KOMENTÁŘ: Tentokrát to nebyli osvoboditelé 

Maříková čekala v bytě své známé Jaroslavy Žátkové. Čekaly asi do 2:00 ráno, pak únavou usnuly. „Tanky přijely (22. srpna) ve čtyři ráno. Když jsem se ráno probudila, hned jsem šla fotografovat. Na Mariánském náměstí u kasáren stál tank, byl tam voják ze Zakavkazska, a ten se tvářil tak zle, že jsem měla malinko strach, protože držel nabitou zbraň a známí říkali: „Pojď pryč“. Ale jinak jsem pocit strachu neměla, většina lidí taky ne - mysleli si, že se stalo něco neuvěřitelného, co se musí okamžitě změnit, protože je to obrovská nespravedlnost, a snažili se to Rusům pořád vysvětlovat," řekla Maříková.

Ve městě propukla 21. srpna nákupní horečka, městský národní výbor musel vydat vyhlášku o regulovaném prodeji základních potravin, která platila do konce srpna 1968. Na několika fotkách jsou lidé kolem tanku, který stál 22. srpna od rána u Jihočeského divadla. Dopoledne se u tanku srotil dav, mladý muž a chlapec vylezli na tank a snažili se s vojákem mluvit.

Od 22. srpna bylo ve městě asi 30 tanků. Na náměstí, na mostech, jeden před vojenskou nemocnicí, u plynárny. Den poté obsadili okupanti redakci deníku Jihočeská pravda. Rozhlas šest dní vysílal z původní budovy, protože lidé dali na budovu nápis Mateřská škola, aby okupanty zmátli. Pak redaktoři vysílání obnovili z Jihočeského divadla.

Novinářka Hana Hosnedlová prožila tehdy šok, první zprávě o invazi nevěřila. Noviny začaly tisknout tajně. „S mým nastávajícím mužem jsme roznášeli tiskoviny v ulicích a lidé nám je doslova brali z rukou. Ještě dnes si vybavuji to mrazení v zádech, když naše kroky centimetr za centimetrem sledoval po silnici se sunoucí okupantský tank s otevřeným poklopem, ve kterém stál voják s puškou v ruce,“ uvedla Hosnedlová.