Pro většinu žen je porod něco, co zažijí většinou jednou nebo dvakrát za život. Pro Broňu Hradeckou je to téměř denní chléb. Už 20 let totiž nabízí služby duly a provází ženy těhotenstvím a porodem. Na začátku přitom byla jen touha porozumět svému vlastnímu dítěti.
„Mám dva dospělé syny. S prvním byl ten kontakt trochu složitější. Byl plačtivější a hledání společné cesty bylo náročnější. Dostala jsem se proto na kurz dětských masáží Jany Hašplové, kde jsem měla možnost ujistit se v tom, že já jako maminka nejlépe rozumím tomu, co mé děti potřebují. A tak jsem se vlastně pomalu dostala k tomu, co dělám dnes,“ popisuje začátek své cesty Broňa Hradecká.
Od té doby uplynulo už 20 let. Tak dlouho Broňa provází ženy těhotenstvím a samotným porodem. Kolik dětí pomohla přivést na svět si ale nepamatuje. „Jednu dobu jsem to počítala. Nakonec jsem ale vyhodnotila, že to pro mě vlastně není vůbec důležité,“ usmívá se.
Dulu hodně lidí zaměňuje s porodní asistentkou, podle Broni je dobré si uvědomit, že dula zastává na porodním sále jinou funkci. „Dula je psychická podpora. Podporuje budoucí maminku v jejích rozhodnutích, posiluje její kompetence a sebedůvěru v tom, že porod zvládne. S klientkou jsem v kontaktu většinou během celého těhotenství, a tím navazujeme důvěrnější vztah než jen ten krátký na porodním sále. Nechci tím vůbec říct, že porodní asistentka maminku nepodporuje, jen se zaměřuje spíše na fyzickou stránku a dula na tu psychickou,“ vysvětluje.
Z počátku byly duly porodními asistentkami brány jako konkurence. Teď už se situace zlepšila. „Když duly začínaly, tak podle mých zkušeností to některé porodní asistentky braly jako nějaké narušování, nedůvěru v ně samé. Teď už je podle mě vidět ta spolupráce. Jsme prostě tým, který má stejný cíl,“ vysvětluje dula, která doprovází ženy u porodů v Českém Krumlově, Budějcích a Písku.
Stejně jako vztah mezi dulou a porodní asistentkou prošlo změnou také české porodnictví. „Podle mě, co se týká zdravotní péče, jsme na tom špičkově. Měly bychom si jen víc uvědomovat, že ženy v porodnicích nejsou pacientky, ale klientky. Je velice důležité, aby lékaři, porodní asistentky a budoucí maminky vzájemně komunikovali, respektovali se. Pro ženu je velmi důležité, aby se cítila podporována, kompetentní a bylo jí nasloucháno“ říká.
Velmi často se Broňa při své práci setkává s přehnanými nároky maminek na sebe samé. Způsobeno je to podle ní například vlivem společnosti. „Dnes vám všichni dávají spoustu rad a mají od vás velká očekávání. Ženy pak mají často pocit, že když chtějí během porodu například nějaké léky nebo chtějí porod urychlit, tak selhaly, že když nekojí, jsou automaticky špatné matky. Ale tak to vůbec není. Porod je velmi individuální proces a každá žena vnímá své hranice jinak. Je důležité ji v tomto směru podpořit, vyslechnout, nehodnotit“ vysvětluje.
Stejně jako maminky se s určitým očekáváním setkávají i tatínkové. V naprosté většině případů se totiž předpokládá, že budou u porodu přítomni. Ne vždy je to ale podle Broni dobrý nápad. „Teď už je přítomnost tatínků u porodu více méně běžná. Nemělo by to být podle mě ale automatické. Velmi často záleží na tom, jak jsou na tom ti dva partnersky. Porod je velmi intimní záležitost, ženy někdy křičí, jejich chování je spontánní, projevují se občas i tak, jak nechceme, aby nás někdo viděl. Je to naprosto v pořádku, jen v tu chvíli může být přítomnost partnera spíše takovou brzdou. Může se i stát, že muž kvůli procesu při porodu ztratí zájem o partnerku, jako ženu, že se vytratí takový ten sexuální apetit. A navíc, pro některé muže je pohled na jejich partnerku, která „trpí“ a nemohou jí pomoct, velmi těžký, je pro ně náročné tuto situaci zvládnout, jsou ve stresu. Takže přítomnost tatínka u porodu je samozřejmě skvělá, nesmí do toho být ale nucen,“ popisuje Broňa.
Práce duly není jen o samotném porodu. S maminkami se Broňa Hradecká vídá i poté. „Já osobně mám ještě jednu nebo dvě návštěvy, na kterých řešíme například kojení nebo manipulaci s miminkem. Některé maminky potřebují další setkání jen proto, aby si potvrdily, že to dělají dobře. A některé si chtějí ještě popovídat o porodu, doplnit střípky, které si třeba nepamatují,“ vysvětluje. Není také pravidlem, že dula chodí jen k prvnímu porodu. „Někdy mě ty ženy samozřejmě chtějí jen u prvního porodu, protože neví, do čeho jdou, je to pro ně velká neznámá a chtějí tam mít nějakou ženskou podporu. U druhého miminka už mají pocit, že to zvládnou a jdou do toho samy. Ale mám i ženy, které jsem doprovázela i třikrát. A pokaždé je ten zážitek úplně jiný.“
Jednou z nevýhod práce duly je časová náročnost. Dny před porodem klientky musí být Broňa neustále připravená. „Od 38. týdne až do porodu musím být neustále v pozoru. Nemohu si jen tak odjet na dovolenou nebo jít do kina. Musím počítat s tím, že se plány mohou z ničeho nic změnit a vše plánovat s dostatečnou časovou rezervou. Naštěstí to můj muž chápe,“ směje se. Právě rodinné zázemí a minimum většího stresu je pro Broňu při její práci velmi důležité.
Stejně jako většinu profesí i duly provází během práce radostné, ale i smutné zážitky. Mezi ty druhé patří například doprovázení matky u porodu mrtvého děťátka. I takové zkušenosti za sebou Broňa má. „Tohle je zcela specifická situace. V těchto případech mám zkušenost, že si mě ženy už k dalšímu porodu nevzaly. A já to chápu, je to naprosto v pořádku. Byla jsem tam důležitá v moment, který byl pro ženu opravdu těžký a ona mě s tím má spojenou“ vypráví.
Naprostá většina zážitků je ale pozitivních. Mezi ty nejlepší patří podle Broni chvíle bezprostředně po porodu. „Být přítomna toho, kdy se miminko narodí a přijde posvátná chvilka, kdy jsou poprvé spolu muž s ženou a dítětem, to patří mezi ty nejkrásnější zážitky. Je pro mě hezké vidět, jak se mají rádi a vítají nový život“ uzavírá.
Foto
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
