Hana Habrová: Starší lidé se rádi baví o svém životě

Jak jste se k této činnosti dostala?
Hlavní sestra s ředitelkou Nemocnice Dačice navštívily před časem naši školu – Gymnázium Dačice. Nabídly nám, že můžeme pravidelně docházet za pacienty a trávit s nimi čas. Tato dobrovolná činnost mě zaujala. Do nemocnice nyní docházím jednou či dvakrát týdně. S pacienty se buď setkáváme společně, nebo individuálně. Myslím, že se jim tím zlepšuje psychika. Jedna paní mi například řekla, že je ráda, že za ní chodím, že moc návštěv nemá. Leckdy jim čtu i knížky nebo jsme třeba s jedním pánem luštili křížovky. Komunikujeme různě. Snažíme se pacienty zabavit alespoň na malou chvilku. Někdo je s námi 30 minut, další třeba jen 10 minut.

Co vám osobně tato činnost přináší?
Schopnost komunikovat se staršími lidmi. Každý má jinou diagnózu, každý se chová jinak. Jsem ráda, že ve svém věku mohu někomu pomoci.

Takže cítíte i určitý pocit vnitřního uspokojení?
Záleží, jak se den vydaří. Někdy se stane, že na mě nemají náladu. Chtějí být raději sami. Další dny jsou ale úspěšné. V takovém případě cítím pocit uspokojení.

Dochází do nemocnice i vaši spolužáci?
Jsme dvě, ale přímo z naší třídy jsem jediná. Někdy se rozdělíme, každá jdeme na jiný pokoj, jindy jsme spolu.

A co vaší činnosti kamarádi říkají?
Jedna spolužačka mi ze začátku řekla, že je to hloupost. Že na to nebudu mít čas a že nejsem natolik zkušená, abych mohla s pacienty komunikovat. Teď říká, že mě obdivuje, že by něco takového nedokázala.

Vrací se pacienti do historie, nebo se bavíte i aktuálních tématech?
Starší lidé se baví o svém životě, o tom, co zažili... Jsou rádi, že nám to mohou říct. Na konci diskuze srovnáváme naše života. Třeba i kriminalitu a tak dále. Řeší se tedy minulost, ale i přítomnost.

Probíráte i těžší témata? Třeba politiku?
Většinou je rozebírají muži. Například téma uprchlíci…

A jaké jsou jejich názory?
Někdo říká, že si za to Evropa může sama. Někteří lidé nadávají, že kdyby zůstaly ploty, Sudety a tak dále, dnes bychom se atentátů a podobně nemuseli bát. Další řeknou, že je aktuální vývoj správný, že se tím politici zlikvidují. Sama nevím, jaký názor na to mám mít.

Máte oblíbeného pacienta?
Mám ráda všechny... Každý mi dá něco jiného.

Hrajete spolu třeba i nějaké hry?
Kolikrát jsem si říkala, že vezmu například karty, ale zatím jsem se k tomu neodvážila. S jednou paní jsem hrála Člověče, nezlob se... Ostatní říkali, že jsou na to staří, že se nehodlají ponižovat. Prý by si nezahráli ani s vnoučaty.

Co byste do dnešní doby přenesla z jejich mládí?
Rozhodně jejich rodinné vychování. Když se podívám na dnešní dobu, jak někteří lidé vychovávají své děti, tak se člověk až zhrozí. Také povídají o tom, jaké byli tenkrát mezilidské vztahy. Dnes už takový kontakt vůbec není. To mě mrzí.