Architektovi Mirku Vodákovi chybí na nábřeží tráva

Začal bych dobrým nápadem pikniku na Zlatém mostě v centru Budějc. Čí to byl nápad a jak dlouho jste se od nápadu dostali k samotné realizaci?

„Oslovili nás studenti z Majálesu, zda bychom se nechtěli zapojit a udělat přednášku. Nakonec zvítězila forma happeningu, protože jsme podobnou akci udělali už loni na Piaristickém náměstí. Přišlo nám to vzhledem k májové atmosféře jako dobré pokračování projektu studentky architektury Báry Jandové, která se podobnými akcemi zabývá dlouhodobě. K realizaci vám stačí deset telefonů za dva týdny, několik sponzorů a dobré počasí.“

Podle ohlasů se akce moc vydařila, neplánujete to někdy zopakovat?

„Určitě ano, ale my jsme architekti, neděláme komerční akce. Chceme lidi inspirovat, případně podpořit jakoukoliv podobnou iniciativu. Motiv 58 metrů čtverečních vychází z odhadu plochy veřejného prostoru, která připadá na každého Budějčáka. Je to vaše město, tak si ho užívejte podle svého a nečekejte, že to za vás udělají politici. Ten trávník je v podstatě k dispozici komukoliv, kdo by to chtěl zopakovat a pokračovat. Ostatně se můžete sami podívat na internetu.“

Řada lidí byla pro to, aby tam zelená plocha byla pořád. Proč by to podle vás nemělo smysl?

„Piknik na mostě je provokace, ne koncept. Ale hned vedle je nábřeží, které je pro podobnou úpravu přímo předurčeno. Přestože urbanisticky jde o jeden z nejkvalitnějších prostorů ve městě, dnes slouží jako parkoviště. Nenajdete tam ani dva metry čtvereční souvislé kvalitní trávy, jenom šest laviček pro dva lidi a čtyři popelnice. Je to nevyužitý potenciál. Paradoxně bych možná byl pro to, aby historický most byl jednostranně průjezdný pro auta a naopak nábřeží sloužilo pouze chodcům.“

Co vy osobně vidíte na architektuře v Budějcích špatně a co naopak dobře?

„Architektura v našem městě se nijak nevymyká českému průměru. Pouze několik soukromých investic lze nazvat kvalitní architekturou. Veřejné stavby města, kraje a státu za posledních deset let nepřinesly nic, co by podobné projekty měly reprezentovat. Tedy kvalitu, prosperitu, udržitelný rozvoj, demokracii, know-how a chcete-li, hrdost na to být Budějčák. V podstatě zde parazitujeme na úžasném historickém centru, ale když si ho odmyslíte, tak nám zůstane dost zvláštní předměstská kaše, která nefunguje ani ekonomicky, ani dopravně, ani sociologicky. Je to hodně hloupý a drahý způsob, jak stavět město.“

Jaký architektonický styl je vám nejbližší?

„To je asi špatná otázka. Řekl bych, že každý dům může být dobrý, stačí vám k tomu dvě základní věci. Dobré zadání ze strany investora a dobrý architekt. Později se přidává ještě dobrý stavitel. Pokud něco z toho nefunguje, pak je jedno v jakém stylu stavíte, prostě to dopadne špatně. Architektonické styly jsou pro lidi, co mají rádi škatulky a nechtějí přemýšlet.“

Dovedete si představit, že by například v Budějcích vyrostl v historické zástavbě podobný objekt, jako je pražský Tančící dům?

„Ano, stavět současnou architekturu je naprosto samozřejmá věc. Město je živý organismus a každý dům by měl reflektovat dobu svého vzniku. Tančící dům nepředstavuje ve světové architektuře nic výjimečného, je zajímavý spíše pro okolnosti kolem svého vzniku a pro to, že se po revoluci stal ikonou moderní české architektury, přestože u nás existují lepší stavby. Ve své době byla spořitelna na náměstí stejným zásahem a vyvolala podobnou diskuzi…“

Co čtu vaše blogy na internetu, vidíte problém v tom, že vůbec na projekt není vypracována architektonická soutěž? Myslíte si, že se to s představiteli na radnici do budoucna zlepší?

„Architektonická soutěž je v současném politicko-společenském systému nejspolehlivější způsob, jak se u veřejných zakázek transparentně propracovat ke kvalitní architektuře. To, že se tak málo využívá, je podle mě způsobeno neznalostí, neochotou spolupracovat a diskutovat. Věřím, že se to zlepší, jinak bych nevěnoval svůj volný čas blogu CBA.“

Jaká je tedy hlavní úloha vašeho blogu CBArchitektura?

„Veřejná diskuze o architektuře v našem městě a spolupráce s kýmkoliv, kdo má podobný zájem. Tlak na politiky, aby změnili systém výběrových řízení na veřejné stavby, a způsob, jakým je prezentují. Nic víc dělat nemůžeme, odborné a koncepční věci jsou záležitostí samosprávy, ideálně útvaru hlavního architekta. Primárně se chceme věnovat veřejným stavbám a veřejnému prostoru, nejsme web o soukromé architektuře a designu.“

Další veliké téma je v Budějcích Mariánské náměstí, vy jste tuším navrhoval sem umístit Rejnoka. Co by podle vás tomuto prostoru slušelo, prakticky se jedná o jeden vstup do města…

„Potřebujete ideu, co s tím prostorem chcete udělat a proč to chcete udělat. Nejlepší domy se mají stavět na nejlepších místech, ale kvalitnímu projektu musí předcházet kvalitní zadání. Proto je škoda, že se o tom prakticky nediskutuje, stejně jako o potenciálně nejdražší stavbě v historii našeho města. Mariánské náměstí má stejnou rozlohu jako Rejnok a podobný projekt by byl skvělou odpovědí na problematické místo. Je chybou umisťovat ho na periferii a je to chyba politiků, kteří o tom rozhodli.“

ČTĚTE TAKÉ: Eva Jiřičná: „Město hlavního architekta potřebuje!“