Rodinný skauting - čekají nás lepší časy?

Poznámka mimo ... díky mami a tati za patero punčocháčů, ponožek, svetrů...atd. Lego jsem samozřejmě nedostala a trauma z toho mám dodneška . Ale jednu věc uznat musím...sedět tátovi za krkem a cinkat klíčema mě tehdy myslím fakt bavilo, ale více mě zaujalo co následovalo. Tehdy padla myšlenka obnovit Budějovický skauting a jsem ráda, že jsem mohla být mezi prvními v klučičím a dívčím oddílu, jež si vzal za svou první klubovnu kapličku na židovské hřbitově. Vám řeknu tam to bylo super ty bojovky mezi hroby, večerní čekání na opozdilé rodiče na náhrobku a strašení kolemjdoucích  BOMBA! Je fakt, že od těch dob se mnohé změnilo třeba i ve skautingu. Pamatuji, jak jsme s rodiči chodili na brigády.. na opravu kluboven, rekreačních středisek, aby se nám tam více líbilo a budovy nám nespadly na hlavu. Jak každý rodič něčím přispěl, když se jelo na tábor, ten odvezl bagáž, ti jeli a střídali se ve vaření, ten zajistil výhry na soutěže, ta uháčkovala věci na skautskou pouť a dnes................šup dítě na dvě hodiny do klubovny vždyť mě to stojí 350kč na rok tak ať se starají, šup ho na sobotu a neděli na výpravu - jak tam dotáhne tu krosnu???

To je mi jedno, mají vedoucího a co tam budou dělat nevím nezajímá mě to, jdu konečně s kámoškou na kafe. Šup ho na dva týdny na tábor. Hlavně ať ho už nevidím a nic po mě nechtějte, máte tam určitě jiného akčního rodiče.....Ten tam opravdu je, ale oproti letům minulým, kdy se starali všichni i jen tím, že se domluvili dva rodiče co měli káru vše zavezli. Navíc ostatní pomáhali s naložením, přidali na benzín atd. Dnes toto vše stojí opravdu na tom jednom aktivním rodiči, který má zájem o to, co jeho dítě dělá a jak může pomoci, aby to fungovalo lépe. Časy se ale pomalu naštěstí mění a já zas vidím v mém okolí návrat k dobám, kdy kamarádi, známí a přátelé dělali věci dohromady a pomáhali si. A tak nebudu skeptická a budu doufat v lepší zítřky.

Autor: Petra Pščolková