Bonsai č. 3: Již jsme se zcela probudili z hibernace

Pokud se nepletu, nové desky se fanoušci dočkají po skutečně dlouhých letech. Co vás tak najednou probralo z letargie? Proč zrovna teď?

Naše kapela je letos plnoletá. Tak dokončujeme nové plnoleté CD Z dlouhých poutí, kde bude 16 písniček, vesměs v našem žánru, který kdosi pojmenoval jako folk s violoncellem, v zahraničí, kam jezdíme občas hrát jako pouliční muzikanti, tomu říkají pure folk. Objeví se ale i nějaké ty bicí a další překvápka. Hodně se na album těšíme, i proto, že jsme se již zcela probudili z dvouleté hibernace a od léta začneme naplno hrát. Jinak jsme ale o nové desce dumali několik let, koneckonců první písničky jsme na ni natočili již před čtyřmi roky.

Když jsem koumal vaši diskografii, došel jsem k tomu, že máte na kontě pouze jednu dlouhohrající desku - Historka, přičemž ostatní nahrávky jsou demáče. Je to tak? Proč jste tehdy nenavázali další deskou? A můžeš na tu dobu zavzpomínat? Přece jenom rok 2002 byl z pohledu prodeje hudebních nosičů úplně někde jinde než dnešní doba...

Rok 2002… Rok, kdy jsme v menze Jihočeské univerzity křtili CD Historka menzovním čajem. Rok, kdy jsme poprvé postoupili na tehdy největší folkový festival Zahrada. Rok, kdy jsme na Vánočních Prázdninách v Telči hráli bez dvou členů, kteří se údajně přiotrávili kuřetem, a až po letech jsem se dozvěděl, že to kuře bylo tekuté a jmenovalo se slivovice… Je pravda, že po první desce Historka přišly postupně tři demáče, a to z několika důvodů: měnila se sestava, jako studenti jsme neměli peníze na celou desku a neměli jsme ani dost vlastních písniček, které jsme na další plnotučnou desku chtěli natočit.

Všiml jsem si, že novou desku chcete financovat prostřednictvím Startovače. Tyto kampaně mají mnoho příznivců, ale najdou se i odpůrci... Každopádně stejným způsobem už financují své desky i některé velké světové kapely. Jaký je tvůj názor na tento systém předplácení?

Já trochu váhal, jestli to není taková soft žebrota. Ale náš kytarista mě přesvědčil, že je to vlastně čistý obchodní vztah: my něco nabízíme, lidé za ty peníze, kterými přispějí, něco dostanou. A jsou to docela zajímavé odměny včetně večeře se zpěvačkou nebo Dnu potmě se slepeckou holí, kdy zájemce provede po Budějovicích naše violoncellistka Peťa.

Mě zaujala hospodská tour s kapelníkem. Předpokládám, že to bude náročná štace, ze které se budeš ještě několik dní léčit :-) Kolik zastávek takové turné bude mít?

Kolik naše játra a žaludky vydrží… Tak rozhodně musíme zajít do hostince U Nezmara, který je s naší kapelou hodně propojen a kde krčmář řekl památnou větu: V tom cellu je něha. Pak do nonstopu vedle Černého koníčka, kde jsem na účtenku začal psát písničku Rozmilováno, do kavárny U Černé kočky, kde mají pro náš folk velmi inspirativní francouzské víno. Slibuji, že to hospodské turné pojmu zodpovědně.

Nabízí se také otázka, zda s nahrávkou počítáte i v případě, že byste částku nevybrali...

Stopro. Moravský křest desky máme 24. června, takže CD rozhodně doděláme. Přinejhorším se holt někde zadlužím. Křtít na Moravě budeme v Hradci nad Moravicí, na skvělém festivalu Hradecký slunovrat, a prostě ho pokřtíme, i kdybych tam měl slavnostně polít vypálené noname cédéčko. (úsměv)

Bonsai č. 3 se pohybují na folkové scéně. Jaké postavení dnes folk má? Nachází si k němu cestu i mladá generace?

Myslím, že jo. Hodně tomu pomohl Tomáš Klus. Ale třeba taky beatfolková kapela Epydemye z Budějovic, která teď dostala Cenu Anděl. Folk asi nebude v budoucnu ten masový žánr jako v 80. letech, ale: jednak hodně žánru pomáhá hnutí Folk žije, skupina Marien a Víťa Troníček – jejich festival Folkové chvojení je rok co rok vyprodaný – jednak stále hodně lidí chodí na folkové matadory, jednak do moderního folku patří i jména jako Kieslowski nebo Kittchen. Jak říká Honza Přeslička z Epydemye: „Folk nemůže nikdy zemřít, každá dobrá píseň má v sobě kus folku, u Rolling Stones je folku strašně moc, jen má drsnou podobu a žánr se jmenuje jinak.“ A ještě jinak: Žalman teď nedávno vyprodal velký sál Lucerny…

Vaše kapela není koncertně příliš aktivní. Ostatně vloni jste odehráli pouze jednu akci... Proč? Nakousl jsi, že budete po dvou letech opět vystupovat, dá se tedy mluvit o plnohodnotném návratu na pódia?

Poslední dva roky jsme byli v jakési hibernaci. Hledali jsme nové posily, nové směry, nové tóny. Ano, jak jsem říkal na začátku: v létě začneme naplno hrát. Těšíme se na festivaly Prázdniny v Teči, Mohelnický dostavník, koncerty na Lipně či v Otakar aréně, jak interně říkáme budějovickému náměstí. Hraní bude dost, chceme, aby se nová deska dostala k co nejvíce uším a srdcím. A plánujeme velký jihočeský křest na podzim někde v Budějovicích, který chceme spojit s oslavou 18 let kapely a pozvat co nejvíc těch, kteří s Bonsai č. 3 za ta léta hráli.

Na závěr... Co vlastně znamená název Bonsai č. 3?

Volně navazujeme na odkaz folkové Bonsaie, která v letech 1983 a 1984 získala Portu. Snažíme se vzkřísit a oprášit jejich písničky, které psali František Stralczynský a Tomáš Poláček. Hrajeme je po svém, žádný revival a trojka v názvu značí, že jsme třetí, kteří těm písničkám vdechují život. Navíc se v repertoáru čím dál víc objevují naše vlastní autorské pokusy, ty nejlepší budou i na novém CD. A navíc: trojka je docela hezké číslo, nabité symboly, ne?