středa 20. listopadu 2019 Nikola

Visací Zámek: Je fajn, když se na tebe přijdou podívat fanoušci jiných žánrů a ty je dokážeš rozpohybovat

Skupina Visací zámek se na Hradech CZ trochu vymykala, protože v záplavě popiny to byla jediná pravověrná punková kapela na festivalu. A ve svém vystoupení to dala pěkně znát, když pod pódiem rozpálila slušný kotel. Po výživném vystoupení jsme se si k diktafonu odchytli Michala Pixu.

Koncert  jste začali skladbou Traktor, což je jeden z vašich největších hitů a člověk by jej čekal někde na konci. Jak se ta skladba vůbec hraje, když jí hrajete už po miliontý?

Má to svojí energii, je to takovej šok na začátek. Teď jsme to vymysleli takhle i kvůli intru, kterým začínáme. Jinak já tu skladbu vidím také jako finálovku. Nám to nevadí, že jí hrajeme po miliontý, ta písnička k nám prostě patří.

Na tomhle festivalu jste stylově trošku jinde. Jste tady jako jediná čistě punková kapela. Jaké to je nést tuhle roli takových rebelů na tomto festivalu.

Tak to je vždycky fajn, když máš takovou roli. Teď sice poslední ročník je jinej než bejval, protože ten je více rockovej. Když jsem před sedmi lety mluvil s pořadateli, tak mi říkali, že jsme úplně stylově jinde, ale pak nám za dva roky zavolali a od té doby jsme tady už po čtvrté. Jinak je fajn, když se na tebe přijdou podívat fanoušci jiných žánrů a ty je dokážeš rozpohybovat.

U té rebelie bych ještě zůstal, protože vy jste začali v dobách hluboké totality. Jak se na vás komunisté tehdy dívali? Byli jste někdy zakázaní?

Oni se snažili nás eliminovat tak, že nám zakazovali koncerty, ale ne kapelu jako takovou. My jsme byli vlastně svazácká kapela. A protože ten Svaz mládeže byl docela silnej, oni na něj moc nemohli. Měli jsme tam dost spolužáků, kteří nás vyloženě kryli. Ale zakazovali se hodně ty koncerty, kdy jsme měli například ze čtyř domluvených jen jeden. Ale nakonec to došlo tak daleko, že jedna kulturní inspektorka roznesla zprávu, že Visací Zámek je úchylná kapela, že vystupuje v ženských punčocháčích a je omotaná řetězy od hlavy až k patě. A pokud jí někdo vydá povolovací protokol, takže má být okamžitě zakázaná. Tím nás utnula a my jsme se rychle museli přejmenovat na Traktor. Po vojně jsme se jmenovali jen VZ. Takhle jsme se maskovali.

Pak přišla devadesátá léta, což byla taková průtrž na trh, začali jste vydávat desky. Jak na tuhle dobu vzpomínáš?

Mě hodně bavily právě ty osmdesátý léta, kdy jsme měli status polozakázaný kapely a vlastně jsme tady prosazovali novej progresivní směr. Lidí chodilo hodně, nemuselo se plakátovat a i tak byly plné sály. V těch devadesátých letech se sice vydávaly desky, ale celkově to vnímám jako takový úpadek kultury. Lidé chodili méně, ale pak se to zase tak nějak srovnalo.

Vy jste se přenesli přes různá období a třeba konec devadesátých let a nástup nového tisíciletí nebyl pro vás zrovna silný, ale teď bych řekl, že jste se vrátili na pomyslný punkový trůn…

Tak on to každej posuzuje jinak. Kovaní punkáči ti řeknou, že to není punk, ale je fakt, že je tam návrat k punkrocku.

Známka Punku, Padesát, to jsou vaše poslední hity, zrovna skladba Padesát odpovídá vašemu věku…

Já jsem klukům teda říkal, že to nemáme nikomu oznamovat, že je nám padesát, protože pro ty mladý, když jim řekneš, že jsi starší, než jejich táta, tak si řeknou, co je to za dědky, že jo (smích). Ale i tak cítím přísun té mladé generace, což je fajn, že nám fanoušci dorůstají.

Autoři | Foto Dominik Svoboda

Komentáře

Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.

Přihlášení uživatele

Zapomenuté heslo

Na zadanou e-mailovou adresu bude zaslán e-mail s odkazem na změnu hesla.