středa 11. prosince 2019 Dana

FOTO: Smutný Karel zaplnil prostor u Slavie. Zatáhl nás zpátky do divokých šedesátek

První, co vám probleskne hlavou, když budějcký Smutný Karel spustí svůj koncert, je jednoduché „vau“. Prostě „vau“, protože to těm divočákům stále hraje náramně. Živelně, dravě.. . od srdce. Ano, srdce, to je v tom cítit ze všeho nejvíc. Čtvrteční vystoupení (1. srpna) u budějcké Slavie tak bylo jedním z vrcholů letních koncertů, kterých se letos v centru města koná požehnaně.

Smutný Karel je bezesporu legendou, byť lokální. Atmosféra u Slavie tomu odpovídala. Bylo plno a kapela hned od začátku dokázala zvednout od stolů první tanečníky. Aby ne, ta muzika byla chvílemi tak intenzivní, že nebylo možné sedět a být v klidu jak někde v divadle. Tohle je rock´n´roll, blues, psychedelie v té nejlepší tradici 60. let. Jako by se člověk ocitl na koncertě třeba takových Grateful Dead, ke kterým se Smutný Karel hlásí.

Jasně, je to skanzen, ale přesně to je na Karlovi úžasné. Ta schopnost přenést fanoušky do doby největší hudební revoluce. A není to jen muzikou, ale i vizáží a vystupováním samotných muzikantů. Zpěvák Jirka Hondejs Janda připomíná pohyby Joe Cockera, je až citelné, jak mu hudba projíždí celým tělem, a to pak především v instrumentálních pasážích, kdy se Jirka dostává do pravého rauše.

A jestliže je řeč o rauši, tak klávesák, a zakladatel Smutného Karla, Eda Hájek je v ní evidentně po celou hrací dobu. Jeho nasazení je neskutečné, věříte mu každý tón, každý sólový výjezd. Marně přemýšlím, jestli jsem široko daleko zažil uvěřitelnějšího rockového klávesistu. Jako by ho odkojili Ray Manzarek společně s Jonem Lordem.

Moc se mi líbila i hra bubeníka Romana Urbana, která byla hodně dynamická. Když kapela ztichla, byl úsporný, když nabrala na otáčkách, dokázal zabouřit. Zkrátka paráda.

V repertoáru samozřejmě nechyběly ani převzaté songy, ostatně poslední dvojalbum Double Dead je z poloviny na coverech postavené. Kapela je tak naživo zábavná i pro lidi, kteří příliš neznají její autorskou tvorbu. Zároveň ale nemáte pocit, že posloucháte jakýsi revival, protože Smutný Karel nesází na provařené hity, ale spíše na kousky pro fajnšmekry.

Nemá cenu to dále okecávat. Smutný Karel roky platí za výbornou kapelu, na čemž se nic nemění. Čtvrteční koncert potěšil, v maximální možné pohodě přivítal srpen a fanoušky alespoň na chvíli odtáhl od každodenních starostí.

Štítky koncert, hudba, reportáž, Václav Votruba

Přihlášení uživatele

Zapomenuté heslo

Na zadanou e-mailovou adresu bude zaslán e-mail s odkazem na změnu hesla.