Strakonický učitel vyrábí dudy, hraje na ně a učí na ně hrát

„Od dětství jsem se pohyboval okolo dudácké muziky, jako každý správný Strakoňák. Napsal jsem bakalářku a diplomku o starých, žijících dudácích, českých legendách tohoto nástroje," uvedl Patrik Ředina.

Ve skutečnosti se však k nástroji dostal prakticky náhodou. Před pěti lety si jeho děda pořídil soustruh a Ředina se rozhodl, že začne dudy sám vyrábět. „Chuť jsem měl, ale nikdo mi neřekl, jak se to dělá. Ani jsem nebyl moc manuálně zručný. Zatlouct hřebíček nebo zašroubovat šroub byl pro mě problém," řekl Ředina.

Zkusil proto kontaktovat řemeslníky, kteří se výrobě dud věnují nebo věnovali. Jenže narazil na dva zásadní problémy. Výrobců tohoto hudebního nástroje je v republice minimum. A navíc mu nikdo z nich žádný manuál nepředal. „Vše jsem dělal metodou pokus - omyl. Hodně dílků nejprve letělo do kamen, ale výhodou dud je to, že jsou vyrobené z mnoha a mnoha částí, které se dají udělat znovu," řekl Ředina.

Výroba dud je podle něj záležitost devatero řemesel. Musí mít dovednosti truhláře, ševce, soustružníka, řezbáře, kožešníka, kovoobráběče nebo klempíře. Většinu dílů si Ředina vyrábí sám, ale ozdobnou hlavu si nechá udělat od řezbáře. Dvaatřicetiletý učitel českého jazyka, hudební výchovy a hry na kontrabas začal před časem vyučovat i hru na dudy.

„Přiznávám, že jsem tomu trochu propadl. Navíc to beru i jako určitou povinnost, protože hráčů na dudy je celkem dost. Ale výrobců je v republice asi jen pět a z toho tři jsou už v pokročilém věku," řekl.

Ředina vyrobil dudy, které využívají hudebníci v Českých Budějovicích, Českém Krumlově, ale i v USA. Výrobce hudebního nástroje ocenil i strakonický pivovar Dudák. Zařadil ho do svého projektu Řemeslo se zlatým dnem a obsahem. Pivovar tím chce upozornit na odborníky z regionu, kteří se věnují výjimečným profesím. V minulosti ocenění získali výrobce varhan nebo paliček na bicí.