Houslistka Jitka Keltie uspěla i v Madridu a nyní se vrací zpět na jih Čech. Soutěžte o lístky na její koncert

Jitko, vraťme se zpět o pár let, pamatuješ se ještě na svoje začátky?
To si pamatuji naprosto přesně, byly mi asi 2 měsíce, když mě mamka přihlásila do ZUŠky. Pamatuji se, že to bylo v zimě a já tehdy musela chodit sama za tmy na hodiny, měla jsem vždy promočené dupačky, studený Sunar a zábly mě nožičky. Ale i přes nelehké začátky jsem věděla, že housle jsou mým osudem. Ono mě to silně táhlo i k trianglu, ale věděla jsem, že tam se nechytám. I když si to málokdo uvědomuje, triangl je opravdu náročný nástroj a housličky jsou takové lidovější. Je to poznat i na koncertních pódiích, kde houslových mistrů je poměrně dost, ale zkuste najít vystudovaného mistra trianglistu.

No a nyní vážně.
Na housle jsem se začala učit ve svých 7 letech na ZUŠ Piaristické náměstí v ČB. Absolvovala jsem tam celkem 11 let hry na housle u pana Jaroslava Skleničky. Chodila jsem zároveň na zpěv k paní Janě Mikulášové a na dramaťák k Lence Krčkové, nyní Šestákové. Mám na ten čas nádherné vzpomínky. Velkou roli během těchto let měla moje babička, která každý den dohlížela, abych na housle pilně cvičila. Sama byla houslistka a později mi věnovala své vlastní housle, na které hraji dodnes.

Fajn a kdy se zrodil plán být profesionální houslistkou?
On to ve skutečnosti nebyl můj plán, původně jsem si přála být učitelkou českého jazyka a hudby. Ale v mých patnácti letech jsem dostala příležitost vystoupit s českobudějovickou country kapelou Bryčka, kde hrál a dodnes hraje můj strejda Jiří Kubeš. Stala jsem se členkou této kapely na dalších osm let, a to mi pomohlo v rozvíjení houslové improvizace. Zanedlouho jsem se přes kamaráda zvukaře Roberta Hüttla dostala na festivaly do Rakouska. Tam mne oslovila kapela z Itálie a začala jsem hostovat v kapelách především na severu Itálie. Když se na to podívám zpětně, tak to byl skutečně rozjetý vlak, do kterého jsem naskočila a dodnes z něj zatím nevystoupila .

Tvou hudbu naleznou posluchači různě na webu, ale pro jednoduchost, hraješ takové ty keltské/irské balady rockem lehce šlehnuté, je to tak?
Taky, ale mám i svou vlastní tvorbu. Písně, které jsem v průběhu svého života složila, ty z dětství i ty novější. Zásadní moment sehrálo vydání písně April, která je plná energie. To mne navnadilo ve skládání pokračovat. Všechny písně mají jedno společné: je v nich svěží, melodický, irský nádech. Na svých koncertech chci, aby lidé měli na chvíli radost a odpočinuli si od bláznivého tempa žití u fajn hudby.

Tvou hlavní kapelou jsou madridští Street Wings, nicméně tady na jihu máš křest nového CD Walk Your Way. Ovšem s českou kapelou a se zvučným jménem.
Myslíš Ondru Škocha? No asi 17 let působil v Chinaski, nyní má svou kapelu Napořád. Považuji si, že na spolupráci se mnou kývnul. I na jeho hlas a kytaru se mohou návštěvníci koncertů těšit. Ale nebylo by fér vyzdvihovat jen jedno jméno, každý v kapele je skvělý muzikant. Na bicí zahraje Zdeněk Koubek, kterého jste mohli vidět třeba ve Wild Sticks nebo s Jakubem Smolíkem. Baskytaru bude mít na starosti Karel Píša z konzervatoře Jaroslava Ježka v Praze a na klávesy vynikající Otakar Bosman rovněž z "Ježkárny".

V zahraničí jsi koncertovala leckde. Jak se přihodí, že holka z Budějc má najednou kapelu ve Španělsku?
Myslím, že věci v životě nejsou vždy pouze náhoda. Během studia na Pedagogické fakultě v Budějovicích jsem využila možnosti vyrazit jeden rok na Erasmus do Španělska. V té době už jsem působila s houslemi v Itálii, tak můj plán byl nezdržet se ve Španělsku déle a soustředit se na italské spolupráce. Ale stalo se, že jeden slunný den jsem byla na výletě v Madridu. Když jsem se procházela ulicí Arenal v centru, uchvátili mne dva muzikanti, kteří hráli na dudy a kytaru na ulici. Znělo to nádherně, energicky. Dosud jsem nikdy nic takového neslyšela. Nedalo mi to a musela jsem je jít pozdravit. Mezi řečí jsem zmínila, že hraji na housle. Dali jsme si kontakty a pár dní potom jsme se sešli, že si zahrajeme na jam session. Bez zkoušení jsme šli rovnou na mini pódium v irském pubu a zahráli, vše fungovalo. Pak mi asi za týden volali, že zakládají novou kapelu, jestli se nechci přidat, tak jsem do toho šla. Kluci mi později prozradili, že onen den, když jsme se poprvé potkali, to bylo vůbec poprvé, když ze zvědavosti vytáhli nástroje do ulic. Od té chvíle až dodnes jsme vydali tři desky a procestovali půlku Evropy, dokonce jsme několikrát zahráli i v České republice.

Vraťme se ale ke koncertům tady na jihu, prozradíš, kdy budou a na co se mohou návštěvníci těšit?
Ráda. Můžete nás slyšet 18.10. od 20.00 v Třeboni v Divadle J.K. Tyla, nebo s námi přijít oslavit samotný křest desky 19.10. od 20.00 do Českých Budějovic do MC Fabriky. Bude to fajn večer, mix skvělých písní, ne nadarmo platí, že živý koncert je s muzikou ve sluchátkách nesrovnatelný.

Soutěž o vstupenky: