Projíždím na kole městem, je horko a já přemýšlím, kam se schovám před dotěrným sluncem. Najednou si vzpomenu, že se v Galerii Na dvorku koná výstava lidových řemesel.
Na chvilku to tam omrknu, dlouho se nezdržím, pomyslím si. Vcházím příjemně chladnou chodbou na malý dvorek, jako by ani nebyl v centru rušného města, a rázem se ocitám v jiné době mezi lidmi, kteří nikam nespěchají a vesele mě zvou mezi sebe.
S úsměvem přijímám a notnou chvíli hovořím s řezbářem, který zrovna pracuje na svém dalším kousku. Po chvíli se k nám přidává rozverný hrnčíř, jenž má ve sklence na víno strategicky nalitý rum.
„Každý rok tu předvádíme svá řemesla. Návštěvníci sem chodí, okukují a u mě si mohou vyrobit svůj vlastní výrobek a namalovat si ho podle svého,“ říká hrnčíř František Reindel a rošťácky mě odkazuje na kolegu řezbáře s tím, že sám moc mluvit neumí, a když už, tak samé nesmysly. Rum asi působí...
Obcházím si další stánky. U jednoho stolku sedí žena, jejíž obživa spočívá ve výrobě ručně tkaných oděvů a paličkovaných šperků. „Jeden kabátek vyrábím tak týden,“ svěřuje se. Uznale pokývám hlavou a jdu dál přímo za hlavní organizátorkou celé akce.
„Tuhle akci pořádáme každý rok. Jeden týden v roce se tu vždy střídají různí řemeslníci. Rozhodli jsme se tak proto, abychom rozšířili nabídku kulturních programů v Českých Budějovicích. Myslím, že to funguje. Chodí sem i cizinci, protože jsme udělali docela velkou propagaci,“ popisuje Marie Kubovcová, provozovatelka Ars klubu - občanského sdružení umělců všech žánrů.
Krom řezbáře a hrnčíře mohli návštěvníci zhlédnout a vyzkoušet si pletení ze slámy, malbu na sklo, paličkování nebo drátování.
Za harmonického klapotu kolovratu opouštím dvorek a vracím se zpět do ulic jednadvacátého století. A už se těším na příští rok.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.