RECENZE: Památkáři. Film roku, nebo zklamání?

Už dlouho jsem neměl při projekci tak smíšené pocity, jako tomu bylo u Památkářů. Nuda? Zabitý potenciál? Přesně tato slova se mi dnes honí hlavou...

Myšlenka Památkářů je přitom skutečně výborná. Speciální jednotka odborníků na umění postupuje ke konci 2. světové války společně s americkým vojskem do Německa, aby zachránila umělecké poklady, které Němci během svého válečného běsnění nakradli.

Jak totiž ve filmu říká George Clooney: „Můžete vyhladit celou generaci lidí, vždycky se ale vrátí. Když jim však zničíte jejich historii, je to, jako by nikdy neexistovali.“

Čekáte akci? Napínavé drama? Musím vás zklamat, čekáte totiž marně... Památkáři si pohodově plynou, vlastně se ani nic neděje a vy nakonec máte pocit, že jste viděli spíš nějaký dokument.

Otázkou je, kde se stala chyba... Proč u výborně natočeného válečného velkofilmu zíváte nudou a nemůžete se do děje pořádně dostat. Na vině je hlavně scénář. Snímku totiž chybí napětí, alespoň minimální gradace, moment překvapení. Děj je chvílemi zmatený, až máte pocit, že sledujete spíš jednotlivé scénky.

Chybou je také možná to, co od filmu očekáváte. Podle traileru máte pocit, že na vás čeká příjemná komedie z války. Jenomže chyba lávky! I když je snímek točen s určitým nadhledem, figurují v něm komediální herci, látka je velmi vážná. Smíchu si tedy příliš neužijete. Na druhou stranu ale nebudete potřebovat ani kapesník. Clooney na emoce příliš netlačí, což je v tomto případě dobře.

Jestliže Památkáři jako celek spíše ztrácejí dech, disponují naštěstí momenty, které jsou dokonalé a milé. Vtipné je třeba vylodění historiků v Normandii - totální kontrast k Zachraňte vojína Ryana. Pohoda, sluníčko, dobrá nálada... Skoro máte pocit, že si Clooney vyrazil na dovolenou do Francie. Že vlastně žádná válka není.

Druhým opravdu krásným a zároveň smutným momentem je, když Matt Damon vrací do vybydleného a poničeného židovského domu obraz, který byl nalezen společně s ostatním nacistickým lupem. Ačkoliv mu Cate Blanchett oponuje, že už se majitelé bytu nikdy nevrátí, Damon to považuje za první a symbolický krok v navracení památek na původní místa. Podobných perliček je film plný. Věřím, že vás některé chytnou za srdce, proto není možné film odepsat.

Opomenout samozřejmě nejde herecké složení. Ačkoliv největším charismatem opět oplývá George Clooney, na mě nejlépe zapůsobili Bill Murray, John Goodman a překvapivě i Matt Damon. Je jen škoda, že scénář nedal žádné z postav více vyniknout, dostat se jí pod slupku...

Výprava je samozřejmě velkolepá. Jsem rád, že Hollywood na válečných filmech nešetří. Je i dobře, že Clooney nechal film pěkně barevný - scény jsou prosluněné, příroda správně zelená. Ačkoliv u podobných snímků preferuji spíše pochmurnou náladu, Památkářům „veselý“ filtr sluší.

Jak jsem psal na začátku, mohl to být film roku! Nakonec to bude spíše aspirovat na největší zklamání. Památkáři zůstali na půlce cesty - utopili se sami v sobě, v příliš nostalgické atmosféře a chaotickém scénáři.

Pokud ale chcete vidět pěkně natočený film, od kterého nečekáte žádné „vyšší“ umění, s klidným srdcem vám Památkáře doporučit mohu. Je to vlastně pohodička, až se chvílemi ptáte, zda vůbec koukáte na válečný film. Možná i díky francouzským lokacím si kolikrát vzpomenete na legendární komedii Kam se poděla sedmá rota?. Na rozdíl od této filmové klasiky ale Památkáři pravděpodobně navždy zůstanou „jen“ dobrým filmem.

Recenzi filmu podpořilo multikino CineStar České Budějovice

Foto: Sony Pictures