Jihočech Dalibor Uhlíř vede s Václavem Klausem ml. Hnutí Trikolóra. Konzervativní hodnoty, tradice a zdravý selský rozum, to jsou jeho hlavní pilíře

Hnutí Trikolóra myslí na budoucnost

Nestává se často, aby Jihočech zastával tak významnou republikovou funkci, čerstvě jste se stal místopředsedou Trikolory Václava Klause ml. Co to přinese regionu?
Je to velký závazek vůči našim členům a sympatizantům a také hodně práce nejenom v našem regionu, ale i dalších krajích, které mám na starosti. Svou práci zaměřuji na dobudování stranické struktury, fungování standardních mechanismů a postupů. Přece jenom jsme mladé hnutí, teď jsme oslavili rok od představení Trikolory. Jižním Čechám to může přinést určitě významné kontakty, zkušenosti a propojení komunální, krajské a celostátní politiky.

Co vlastně přináší Trikolora, je to celkem nový politický subjekt a stejně jako Klaus ml. jste se rozešel s ODS, byť o mnoho let dříve. Dá se to označit jako reakce na současný společensko-politický stav?
Budeme slavit roční výročí založení Trikolory. Máme tři poslance parlamentu, máme několik desítek starostů a hlásí se k nám řada významných lidí. Jako Trikolora věříme především v osvědčené konzervativní hodnoty a zdravý selský rozum, který se však ze společnosti nějak vytratil. Máme tři základní pilíře: Bohatství vzniká z práce – ne z dávek a dotací, podporujeme živnostníky, podnikatele a pracovité činorodé lidi. Braňme normální svět – tradiční rodinu, tátu, mámu, děti, prarodiče, neuznáváme 37 různých pohlaví. Chráníme přírodu, lesy, pole, ale cizí je nám zelená ideologie EU, která s ochranou přírody nemá nic společného. A třetím pilířem je – Žijeme v České republice, chceme zachovat českou korunu jako národní měnu, o našich zákonech si máme rozhodovat tady a ne v Bruselu, jsme zásadně proti kvótám na uprchlíky, ale také proti přijetí Eura. Myslím, že je to srozumitelný program, kterému lidé rozumí.

Proč tedy to opuštění ODS? 
Už nevím přesně v jakém roce, může to být asi patnáct let, co jsem opustil ODS. Bylo to v době různých Dalíků, Řebíčků, kmotrů a klientelismu, který tuto stranu svazoval a zničil. Tehdy se dělo to, že slibovala členům a především voličům něco a dělala přitom úplně něco jiného. Zvyšovala daně, přestala hájit živnostníky a střední třídu, přestala být pravicová. Dnes se hlásí k evropské zelené politice, posunula se někam do středu politického spektra a přestala hájit pravicové, konzervativní hodnoty, na kterých byla v devadesátých letech postavena. Tento prostor nyní zaplnila Trikolora a je připravena tyto nadčasové hodnoty a principy hájit a neustoupit z nich.

Jaké konkrétní plány máte na naší krajské úrovni?
Nejprve bych zmínil to, co bychom rádi blokovali. Tím je třeba budoucnost letiště v Plané, do jehož výstavby se nasypalo již 1,5 miliardy. Tvoří ho rozsáhlé scelené pozemky a bojíme se, aby ho nerozebrali developeři. Je to naše jihočeské stříbro a do budoucna mohou zůstat třeba jako rezerva pro výstavbu nové krajské nemocnice. Ta současná se totiž nemá kam rozrůstat. Dále bychom také rádi vyřešili katastrofickou dopravu v Českých Budějovicích. Chybí nám tu obchvaty, především severní spojka a jižní tangenta. V neposlední řadě si myslíme, že by si naše aglomerace zasloužila něco, kam by se lidé sjížděli z širokého okolí. Tím je vize na pomoc kraje s vybudováním akvaparku.
A také bychom rádi oprášili kdysi zamýšlený a dosud nerealizovaný projekt. Tím je vybudování skleníků u Temelína. V nich by se pěstovala zelenina, například rajčata. To je zase i má srdeční záležitost, rád se vracím k přírodě a sám doma provozuji malé hospodářství. Snažím se být v tomto ohledu aspoň trochu soběstačný.

Ano, vím, že chováte slepice, další zvířata, staráte se o zahradu. Kdo by to od Vás byl možná čekal, že… Co Vás k tomu vede?
K přírodě jsem měl vždycky blízko. Vrací mě to k normálnímu životu. Vztah k přírodě byl také jedním z faktorů, který mě katapultoval z Českého Krumlova na Šumavu, kde jsme měli menší sportovní penzion. A následně ze Šumavy na vesnici vzdálenou sedm kilometrů od Českých Budějovic, kde teď bydlím. Koupil jsem si traktor, chovám ovce, kuřata, pěstuji rajčata, dýně, založil jsem ovocný sad.

Média stranu často nálepkují ne příliš lichotivě jako rusofily, extremisty možná někdy xenofoby. Silná slova, ale přesto: Jak to cítíte Vy?
Takových označení je zbytečné se zbavovat, protože kdo chce psa bít, hůl si vždycky najde. Pro mě je skvělé, že máme na kandidátce špičkové lidi, jakými jsou docentka z JČU, například sexuologa docenta Zvěřinu, různé starosty a mnoho podnikatelů.
Rozhodně ale není pravda, že bychom bojovali proti homosexuálům, a souhlasíme s možností uzavírat registrované partnerství. Vadí nám však, že se menšiny často podporují více než tradiční rodiny. Ty mají mnohdy problém dětem zaplatit druhý nebo třetí kroužek a namísto toho stát financuje takové absurdity, jakým je průvod homosexuálů v Praze. Sám mám mezi homosexuály několik přátel a nikdo z nich by do takového průvodu stejně nešel. Také bojujeme proti inkluzi. Takové průměrování brzdí nadějnější žáky.

Jmenoval jste Jaroslava Zvěřinu, jak je dále složená Vaše krajská kandidátka?
Spojili jsme síly se Soukromníky a Nezávislými. Budeme opravdu silní a připravení převzít zodpovědnost za kraj. Naší kandidátkou na hejtmanku je Ivana Kerlesová, známá a respektovaná jihočeská politička, na druhém místě kandiduji já a kryji naší „hejtmance“ záda, na třetím místě již zmíněný Jaroslav Zvěřina, který nás doplňuje svou zkušeností a nadhledem. Na kandidátce máme několik starostů, významných osobností regionu i úplných nováčků. Úspěšný starosta Albrechtic nad Vltavou Miroslav Ušatý zároveň kandiduje i do Senátu.

Od opozice vůči vedení kraje se dá předpokládat možná jen kritika. Vy ale vlastně ještě nejste ani krajská opozice, takže: Za co byste vedení Jihočeského kraje pochválil?
V jižních Čechách máme úžasnou přírodu a spoustu krásných památek, máme na čem stavět. Ale také nejhorší dopravu v rámci ČR, to se musí změnit a přestat přešlapovat na místě. Máme zdravotnictví na velmi vysoké úrovni a funkční nemocnice, ale chybí nám pokrytí pohotovostí a praktici v jednotlivých obcích. Nesmyslně se nasypala více než miliarda do utopického plánu letiště, další miliony už tam nepustíme a budeme chtít prověřit auditem tyto investice. Budeme podporovat dostavbu JE Temelín a zapojení regionálních firem. Máme plán jak ochránit jihočeské lesy, půdu a vodu. Chceme podpořit potravinovou soběstačnost a především to, že na jihočeských polích se mají pěstovat potraviny a ne příměsi do pohonných hmot. A je toho mnohem víc, co bude Jihočechy zajímat a zdravým rozumem nás podpoří. Trikolora je prostě tady, silná, sebevědomá pravicová strana.

Podnikání – bohatství pochází z práce

Velkým tématem, které je z úst zástupců Vašeho hnutí velmi důrazně kritizované, jsou dotace. Myslíte si, že se skutečně s tímto nástrojem dá někdy skončit? Podporuje přece i smysluplné projekty…
Upřímně, i když bych si to moc přál, nevěřím, že bychom se dotací zcela zbavili.  Přál bych si alespoň, aby se podporovaly alespoň ty smysluplné zemědělské činnosti.

Proč vlastně jako úspěšný podnikatel vstupujete do politiky?
Mám stejné motivy jako 75 % lidí, kteří přišli do Trikolóry. Ti nikdy nebyli aktivní v politice. Řada z nás je úspěšnými a zabezpečenými manažery, podnikateli, učiteli a lékaři a nemáme zapotřebí vystrkovat hlavu. Zároveň ale máme děti, někteří z nás už i vnoučata, a nelíbí se nám situace v Evropě a chceme s tím něco dělat. Rozhodně nepatříme mezi lidi, kteří by chtěli politiku dělat prvoplánově.

Nebojíte se, že kvůli politice na republikové úrovni ztratíte nad podnikáním kontrolu?
Podnikání mě provází celý můj dospělý život, takže si docela věřím, že nad ním neztratím opratě. K podnikání jsem načichnul hned po střední škole. Také jsem velmi brzy založil rodinu, kterou jsem musel živit a postarat se o ni. K tomu jsem si dálkově dodělával vysokou školu, obor ekonomika-management. Nicméně myslím, že podnikat bych začal za každých okolností. Tento koktejl událostí mě nasměroval k tomu, že jsem si nejprve udělal makléřské zkoušky a získal oprávnění obchodovat s cennými papíry a následně se ve svých 25 letech stal ředitelem jednoho zkostnatělého podniku s přibližně 100 zaměstnanci. Získal jsem tak spoustu lidských i profesních zkušeností. Takové byly moje začátky.

Vlastníte jihočeské pobočky firmu InterCars. Čím se zabývá?
Firmu jsem koupil jako franšízu přibližně před 5 lety. Aktuálně mám asi 40 zaměstnanců na třech pobočkách – v Českých Budějovicích, Táboře a Strakonicích. 90 % našich zákazníků tvoří velkoobchodní zákazníci a autoservisy. I když se stále rozrůstáme, přiznám se, že mě děsí rostoucí administrativní zátěž a další omezení. Nemít externí účetní kancelář, člověk by se nedokázal zorientovat ve všech těch kontrolních hlášeních, průběžných platbách a podobně. Pak nám sem třeba také chodí úředníci na bezpečnost práce. Na všechno musíme mít šanony. Další problém vnímám také ve vysokém zdanění práce, které máme jedno z nejvyšších v Evropě. Člověk musí přemýšlet, zda se mu vyplatí přijmout další pracovníky a za jakou mzdu.

Prošel jste během podnikání nějakými kritickými okamžiky?
Za těch 25 let podnikání se mi určitě všechno nedařilo, jak bych chtěl. Chyby ale beru jako součást podnikání. Důležité ale je se z nich poučit a jít dál. Asi nejvíc mě mrzí jedna věc. Se společníky jsme se pustili do výstavby sporthotelu na Šumavě. Bylo to ale příliš investičně nákladné a těsně před dokončením jsme museli projekt prodat. To mě mrzí dodnes, protože bych možná na Šumavě zůstal a možná bych tam i choval zvířata. Jsem ale hrdý na to, že si držím čistý štít a vždy jsem dostál svým závazkům, i v případě tohoto škobrtnutí.

Sportem ku zdraví i k životní motivaci

Ví se o vás, že jste celoživotní Jihočech, patriot, známý jako velký sportovec…
Narodil jsem se v Českém Krumlově, kde jsem strávil celé dětství, střední školu a část dospělosti, pak jsem žil nějakou dobu na Šumavě na Kvildě a teď víc, než dvanáct let žiju v Českých Budějovicích. Jižní Čechy jsou pro mě a moji rodinu skutečným domovem. Od malička jsem sportoval a to mi zůstalo dodnes. V Českém Krumlově samozřejmě badminton, ve kterém jsem dosáhl žákovských národních úspěchů, na střední škole to pak byl volejbal a dorostenecká liga v Českých Budějovicích a v dospělosti pak přišly úspěchy na horském kole i v mezinárodním měřítku.

Máte za sebou dlouhou sportovní kariéru, dokonce jste se v minulosti stal mistrem ČR v Badmintonu. Ještě se dnes věnujete některému sportu na vrcholové úrovni?
Dnes už ne. Začínal jsem s badmintonem. Rodiče mě k němu přivedli v první třídě. Až do dospělosti jsem bydlel v Českém Krumlově, kde je úroveň tohoto sportu dodnes velmi vysoká. Na republikové úrovni jsem se mu věnoval až do studia na českokrumlovském gymnáziu, kdy jsem přesedlal na volejbal.

Teď máte na prvním místě horské kolo. Jak jste se k němu dostal?
Jedna životní etapa mě odvála na Šumavu. Zamiloval jsem si tam nejen kolo, ale také dlouhé trasy na běžkách. To mě připravilo i na takové závody, jakými je Jizerská 50 a mnoho dalších po celé Evropě. Také jsem si udělal trenérské zkoušky na fitness a kondiční kulturistiku a působil jsem jako trenér HEAT a Spinningu ve Fitness 14 v Českých Budějovicích.

Máte bohaté zkušenosti a k tomu čtyři děti. Co byste doporučil všem rodičům, kteří chtějí vychovat ze svých dětí sportovce?
Podle mě chybu dělá každý, kdo to přehání s drilem. I když děti díky častým tréninkům mohou zprvu dosahovat velmi pěkných výsledků, okolo 14. či 15. roku u takhle vedených dětí dochází k vyhoření. O to více hrozí přetrénovanost u děvčat. Osobně znám mnoho talentovaných dětí, které kvůli takovému přístupu nechtějí na sport už ani sáhnout.

Jak tedy děti motivovat?
Pak je tu druhá varianta, trénování se nechá trochu volnější průběh. S řadou dětských soupeřů budou sice mladí sportovci nějaký čas prohrávat, ale ve věku okolo 12 nebo 13 let se síly postupně vyrovnají. Své plody u nich přinese vytrvalost a píle. Navíc si samy vyberou sport, který je baví, a neztratí motivaci.

Jak vám popsané pracovní nasazení a sportovní koníčky „toleruje“ rodina?
Toleruje? (smích) Já věřím, že rodina mé nasazení chápe a není nic krásnějšího, když mě děti aktivně doprovázejí i na mých toulkách v přírodě nebo při sportovních aktivitách. Navíc je mezi mými čtyřmi dětmi poměrně velký věkový rozdíl, takže se třeba ti nejstarší zapojují i do mých pracovních, ale také volnočasových aktivit. No a ty mladší třeba dokonce trénuji v různých sportovních činnostech. Spíše než o toleranci jde tedy o symbiózu, souznění.

Koronavirus – Trikolóra pomáhá

Ovlivnila váš pohled na aktivní život a ekonomiku situace okolo koronaviru?
Rozhodně. Potraviny zdražovaly, panovala nejistota, jestli se nepřeruší dovoz zahraničních potravin a zda budeme mít co jíst. Díky vlastní zahradě jsem byl alespoň o trochu klidnější. O to víc jsem si ale uvědomil, jak důležité je podporovat místní zemědělce. A také to, aby se na polích pěstovaly skutečné potraviny, nikoliv příměsi do pohonných hmot.  

V době koronavirové pandemie jste se postarali o řadu spoluobčanů a byli pravidelně vídáni v ulicích při dobrovolnické činnosti. Jak se to stalo?
Mě se hned na začátku tzv. pandemie v době nouzového stavu povedlo získat ze zahraničí přes šedesát tisíc roušek, které jsme během pár dnů rozdali občanům, nemocnicím, charitám, domovům pro seniory, prodavačkám, záchrankám v celých jižních Čechách. Ale pomáhalo více dobrovolníků a organizací. Všem bez rozdílu patří velké poděkování. Pravdou ale také je, že vedení Jihočeského kraje a Magistrátu města České Budějovice krizové řízení naprosto nezvládla a sklidila oprávněnou kritiku občanů.

​Zadavatel Cars Logistic CB s.r.o., zpracovatel Cars Logistic CB s.r.o.