Zatímco 1. září vyrazila většina školáků do školních lavic, sedmičlenná skupina studentů a zaměstnanců Filozofické a Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích si to namířila do italského města Santa Marinella. A zůstala zde tři týdny. Důvod? Archeologický výzkum! Na území Santa Marinelly se totiž rozkládá zaniklé římské město Castrum Novum, které bylo vybudováno v 3. století před naším letopočtem a zcela zaniklo kvůli nájezdům barbarů v 5. století našeho letopočtu.
„Pod záštitou Flavia Enei (ředitel Museo del Mare e della Navigazione Antica v Santa Seveře) odkrýváme počátky evropské kultury. Snažíme se nejen přesunout tuny zeminy, ale i pochopit souvislosti a zasadit nové nálezy do historického kontextu. Přímé napojení na další disciplíny dotváří plastický pohled na mozaiku informací. Studenti uplatňují samostatné myšlení při řešení archeologických a paleoekologických otázek,“ uvedla Klára Paclíková, archeoložka z Českých Budějovic.
Její kolega Michal Preusz zdůraznil, že město Castrum Novum bylo velmi rozsáhlé a významné. „Dokládá to zatím částečný odkryv antického divadla, římské vily nebo příjezdové cesty k městu (zřejmě via Aurelia). Nalezeno bylo velké množství artefaktů, z nichž největší procento zastoupení zaujímají úlomky keramiky terrasigillata nebo části mozaik, jež pokrývaly podlahy římských stavení. Výjimkou ovšem nejsou ani kovové předměty, nejčastěji z bronzu nebo olova, římské mince, spony opasků, závaží z tkalcovských stavů, ale i šperky nebo úlomky kostí. Mezi nejzajímavější nálezy patří mramorový sloup nebo kamej z prstenu, na níž byl patrně vyobrazen bojovník s mečem. Na základě největší koncentrace šperků v jedné z místností římské vily se můžeme dokonce domnívat, že šlo o místnost obývanou výhradně ženami,“ dodal Michal Preusz, archeolog z Českých Budějovic.
Pobyt v Itálii tuzemští zástupci využili i k mnoha exkurzím, kterými si odpočinuli od namáhavé práce s krumpáčem. „Výpady do blízkého i vzdálenějšího okolí jsou nejen zajímavé, ale i důležité pro pochopení souvislostí a utváření holistického pohledu na fungování moderní i dávné společnosti,“ dodal Michal Preusz.
Na programu expedice byl například Řím, který česká družina spojila s návštěvou Vatikánu. „Dalším z přínosných výletů byla cesta do historického města Viterbo. Začali jsme návštěvou univerzity Universitá della Tuscia, kde jsme se setkali s profesorem archeologie Gian Maria Di Nocerou. Ten nám představil jeho vlastní výzkum paleolitické jeskyně Grotta delle Nottole. Po návštěvě následovala prohlídka města. Město stojí na základech etruského osídlení, jehož části lze pozorovat jak mezi současnou městskou zástavbou, tak v lokálním archeologickém muzeu. Ve středověku se město stalo letním sídlem papeže. Zajímavostí města je živá legenda o světici Santa Rose, jejíž samotný život byl považován za zázrak. Narodila se bez hrudní kosti a i s touto vadou se neočekávaně dožila dospělosti. Jedním z projevů lásky Viterbanů k této světici, patronky města, je každoroční průvod na její počest. Středem průvodu je pětitunová zdobná přenosná věž, kterou nese sto mužů. Průvod má přibližně tři kilometry a přihlížejí mu tisíce diváků,“ prozradil student archeologie Michal Krčmář.
„Jedním z dalších cílů se stal dosud neznámý mohutný středověký hrad nad obcí Sasso, který kontroloval poutní cestu podél moře, která vedla z Británie do Říma. Dnes jsou z něj vidět pouze zbytky, neboť byl zničen při zemětřesení. Zřícenina je důležitým svědectvím, že se v krajině nenachází jen zaniklé antické památky a je třeba věnovat pozornost i mladším památkám,“ dodali archeologové.
Zážitek s Česi přivezli také z etruského pohřebiště v Cerveteri. Nadšený student Pavel Heger sdělil, že „jde o nekropoli, která patřila k městu Caere. Nekropole patří k největším pohřebištím svého druhu v Itálii, proto je zařazena na seznam kulturního dědictví UNESCO. Nekropole se vyznačuje dlouhou dobou pohřbívání, již od 9. století před Kristem. Na pohřebišti lze sledovat hrobky z doby etruské i římské, které byly tesány do vyvřelé horniny - tufu. Vzhledově však mezi nimi najdeme rozdíly. Etruské hrobky vypadají jako ohromné kruhové mohylové útvary, římské pak jako hranaté domy v ulici. Některé byly vykradeny, jiné zkoumány archeology. Nálezy se dnes nachází ve Villa Giulia v Římě. Neobvyklým způsobem jsme se dozvěděli informace o pohřbívání Etrusků, jelikož artefakty uložené v Římě byly promítány pomocí audiovizuální projekce přímo v hrobkách.“
Na výzkumu, který samozřejmě stále probíhá, se nepodíleli jen našinci, nýbrž celá řada studentů, profesionálů a dobrovolníků například z Itálie či Francie. Výstupem z výzkumu byla mimo jiné i přednáška pro veřejnost, která se díky Společnosti přátel Itálie – jihočeské pobočce uskutečnila v Českých Budějovicích 4. listopadu.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
