I po jedenatřiceti letech od havárie jaderného reaktoru v Černobylu vykazuje skoro polovina ulovených divočáků na Šumavě nadlimitní hladinu radioaktivity. Divočáci jsou radioaktivní, protože žerou podzemní houbu jelenku obecnou. Ta má schopnost na sebe vázat radioaktivitu z půdy, která se na Šumavu dostala právě po černobylské havárii. Problém s divočáky řeší na Šumavě nejen čeští, ale i němečtí myslivci.
Maso některých odstřelených divokých prasat ze Šumavy obsahovalo radioaktivní izotop Cesium 137. „Zjišťujeme, že divoká prasata z této oblasti jsou kontaminovaná nad 600 becquerelů. To je hodnota, která byla celoevropsky daná jako rozhodovací limit pro poživatelnost a nepoživatelnost,“ uvedl vedoucí oddělení bezpečnosti potravin Státní veterinární správy Jiří Drápal. Podle něj hodnoty mají ale během roku výrazné výkyvy, podle toho, jak prasata migrují.
A nejvyšší nálezy radioaktivity ve svalovině divočáků vědci zjišťují na podzim a v zimě, když se zvířata nemohou nikde napást a potravu hledají převážně v zemi. Pochutnávají si tak v této době hlavně na zdroji problému, kterým je houba jelenka obecná. Je to malá ježatá houba podobná malé pýchavce, patří do skupiny nejedlých hub. A roste asi pět centimetrů pod zemí. Člověk ji proto obvykle nevidí a tak ji nenajde, Ale divočák ji dokáže vycítit a ze země si ji svým rypákem vyryje.
Tato houba je ale plná radioaktivního Cesia. Jedná se stále o zbytky z radioaktivního mraku po jaderném výbuchu v Černobylu 26. dubna 1986. Nad Šumavou tenkrát hodně pršelo, spolu s deštěm dopadlo na půdu poměrně velké množství radioaktivních látek. Houba je radiocesiem nasáklá a tím, že ji divočáci konzumují, se dostává do potravního řetězce. Všechno je to dědictví havárie Černobylu, protože poločas rozpadu Cesia 137 je třicet let. Potom trvá dalších třicet let, kdy spadne na další polovinu hodnoty.
V souvislosti s radioaktivními divočáky například řešil ČEZ před rokem a půl netradiční událost v Jaderné elektrárně Temelín. Tamní kontrolní radiační rámy u vstupu do elektrárny totiž zachytily pracovníka dodavatelské firmy.
„Radiační kontroly jsou součástí vstupních procedur právě proto, aby podobné případy odhalily. Pracovník rozhodně ohrožen nebyl, spíše to ukazuje na citlivost našich kontrolních rámů, protože naměřená hodnota byla opravdu na úrovni detekovatelnosti,“ uvedl mluvčí Jaderné elektrárny Temelín Marek Sviták. V minulosti v elektrárně už takto zachytili také vozidlo vezoucí do areálu hnojivo s obsahem draslíku. „Například pracovníci, kteří absolvují vyšetření na nukleární medicíně, musí při vstupu do elektrárny předložit lékařské potvrzení,“ doplnil Sviták.
I přes velmi nízké a zdraví neohrožující hodnoty elektrárna celou situaci velmi podrobně prošetřila. Podrobné vyšetření čekalo i samotného pracovníka. „Naměřené hodnoty byly o několik řádů pod limity, které jsou stanoveny pro naše pracovníky. Také jsme zjišťovali, kde se mohl kontaminovat a o celé záležitosti jsme informovali i Státní úřad pro jadernou bezpečnost,“ uvedl Sviták.
Nakonec se ukázalo, že příčinou kontaminace byl divočák z Šumavy, kterého si muž dal k obědu den před vstupem do elektrárny. Právě v Národním parku Šumava byla už v minulosti potvrzena nízká úroveň radioaktivního Cesia u přibližně třech desítek divočáků. Šetření tehdy ukázalo, že se jedná o pozůstatek Černobylu.
Pro člověka může radioaktivní potrava znamenat vznik rakoviny. O riziku lze však podle Státní veterinární správy mluvit až tehdy, kdyby někdo snědl asi čtyřicet kilogramů kontaminovaného masa za rok. Množství radioaktivních látek v mase je možné snížit i způsobem jeho úpravy. Například při vaření v tlakovém hrnci se sníží až na polovinu.
Maso z divočáků je v českých restauracích žádané, připravuje se z něj hlavně oblíbený guláš. Ale kontaminované maso by se na stůl díky přísným kontrolám dostat nemělo. Myslivci, kteří odstřelují divočáky v rizikových oblastech, jsou, jak už bylo zmíněno, povinni nechat každý kus vyšetřit.
Kvůli zvýšené radioaktivitě masa černé zvěře totiž platí mimořádná opatření. Každého uloveného divočáka musí myslivci nejprve poslat ke kontrole do pražského Státního veterinárního ústavu. „Denně dochází ke svozu vzorků, měření se provádí ve Státním veterinárním ústavu v Praze. Nad 600 becquerelů jsou pak kusy likvidovány v asanačních podnicích,“ potvrdil Jiří Drápal. Myslivcům tak často nezbývá nic jiného, než svůj úlovek v kafilerii zlikvidovat.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.