Před sto třiceti lety se na jihu Čech rozsvítily první elektrické žárovky

Toho večera hustě sněžilo, přesto bylo na náměstí plno. Jindřichův Hradec se totiž 14. března 1887 stal po Praze dalším českým městem, v němž veřejné osvětlení zkušebně rozzářila elektřina. Díky Františku Křižíkovi, jeho dvěma obloukovým lampám a sedmnácti žárovkám. V přízemí Muzea Jindřichohradecka dodnes připomíná tento okamžik Křižíkovo dynamo a oblouková lampa. Před časem onen večer inspiroval i noční prohlídky zámku. Když se v Paříži potkali ředitel černínského velkostatku Karel Jičínský a František Křižík, domluvili se, že v panském mlýně vedle zámku, který přestal být rentabilní, zřídí elektrárnu. „A protože byl Jičínský člověk pokrokový, pojal úmysl využít vodní síly k výrobě elektřiny, která by osvětlila zámek, popřípadě i město," řekl historik Muzea Jindřichohradecka František Fürbach.

Elektrárna je dodnes přístupná. Křižíkovo dynamo, jež dodávalo proud prvním 45 žárovkám v pivovaru a na zámku, nejdřív poháněl parní stroj. Pro zkušební provoz na náměstí a v Panské ulici již byla v půli března připravena vodní turbína. A přišel den svaté Matyldy, 19. hodina. „Panovala studená chumelice sněhová a mráz pronikal kosti. Vítr fičel a nemilosrdně bičoval vločky sněhové do tváří houfu lidstva, kteréž stálo, obdivující nepatrný uhlík, kterak rozžhaven neviditelnou mocí sálal do mrazivého vzduchu světlo skoro denní," psal tehdy týdeník Ohlas od Nežárky. „Celé náměstí přitom osvětlovaly pouze dvě obloukové lampy, známý to Křižíkův vynález, a jedenáct žárovek, z nichž každá měla svítivost šestnácti svíček. Před 130 lety to byl ale nevídaný pokrok," podotkl Fürbach.

Zkoušku zachytil i malovaný terč ostrostřelců, jiný zobrazuje, jak v listopadu stejného roku přijel do města první vlak. „Reakce byly dvojí. Jako novinka se osvětlení líbilo, obloukovky měly daleko větší intenzitu než plynové lampy. Na druhou stranu, množství energie bylo závislé na hladině Hamerského potoka a dokonce se zpívala písnička Ta hradecká elektrika, někdy svítí, někdy bliká," uvedl historik Fürbach.

První stálé veřejné elektrické osvětlení má od 23. června 1887 Písek. Ten spoře osvětlovaly od počátku 19. století nejprve olejové, potom petrolejové lampy. Když na jaře 1887 týdeník Otavan napsal o elektřině, místní to zaujalo. Počátkem června přijel Křižík, že město osvětlí.

„To by Písečtí rádi, avšak jediné Křižíkem budované osvětlení v Jindřichově Hradci přestalo hned druhý den svítit. Protože nechtěli kupovat zajíce v pytli, nabídl jim Křižík, že osvětlení vybuduje vlastním nákladem a Písečtí si ho od něho, pokud se jim bude líbit, odkoupí," připomněl ředitel Prácheňského muzea Jiří Prášek. A tak 23. června 1887 osvětlil Křižík střed Písku několika obloukovými lampami, což se lidem zalíbilo. Proud vyrábělo nejprve dynamo. Pak vybudoval Křižík ze starého mlýna v Podskalí elektrárnu se třemi dynamy, jež pohánělo kolo o průměru přes šest metrů. V roce 1900 ho nahradily dvě turbíny a v roce 1922 přešel Písek na proud střídavý. Z elektrárny je dnes technická památka.

V části Prahy se elektřinou začalo svítit od roku 1888.  Elektrické lampy tak postupně začaly vytlačovat plynové předchůdkyně, které hrály prim v 19. století. Rozvod elektřiny na delší vzdálenosti nicméně neexistoval, protože stejnosměrný proud, který dynama poháněná pístovým parním strojem či turbínou v místě spotřeby vyráběla, nebylo možné transformovat.