V Česku má sbírání hub dlouhou tradici a je skoro jakýmsi národním sportem. Za houbami do lesa vyrážejí často celé rodiny. Dříve houby nahrazovaly v chudších rodinách drahé maso, dnes jsou vítaným zpestřením jídelníčku. A letos měli houbaři doslova žně, lesy byly plné hub. A také lidí.
Milovníci hub si letos přišli na své. Lidé z lesů nosili vrchovaté košíky hub. Ale houbařská sezona není ještě zdaleka u konce. Houby roustou pořád. Meteorologové očekávají, že by mělo pršet a tak houbařům nahrává i počasí. Protože známé pravidlo říká, že kde neprší, tam nejsou houby.
„Limitujícím faktorem je voda. Vláha je nejdůležitější. Ta se dostavila a dostavil se i výsledek. Když zaprší, zhruba za týden až deset dnů rostou houby," uvedl mykolog Jihočeského muzea Miroslav Beran. „Tam, kde je dost lokálních bouřek, houby rostou. Kde srážky nejsou, je pravděpodobnost menší. Výskyt hub je velmi lokální," dodal mykolog.
Existují ale i houby, které se umějí se suchem vyrovnat. „Jsou také houby, které rostou na hrázích rybníků a vlhkost čerpají z hlubších vrstev. Pokud člověk zná tyhle druhy a lokality, může houby najít i za nepříznivého počasí,“ vysvětlil Beran. „Jenže houbaření je věda a nic není tak jednoduché," podotkl.
S přibývajícími dny ale klesá rtuť teploměru, hlavně noci jsou už poměrně chladné. Ale podle českobudějovického mykologa to neznamená, že houby nerostou. „Houby kopírují počasí plus něco, o čem nic nevíme. Když přijde skokové ochlazení, spektrum hub se mění rychleji, než když se ochlazuje postupně. Jsou houby teplomilné, ale existují podzimní druhy hub, jejichž čas přišel teď," vysvětlil mykolog, který tak dává naději milovníkům houbaření, že návštěva lesa má smysl i v těchto podzimních dnech.
„Já třeba vždy najdu nějaké houby. Nikdy z lesa nejdu s prázdnou," tvrdil zkušený mykolog Miroslav Beran, který ovšem nechodí na houby ze stejných důvodů jako běžný houbař. „Bádám, zkoumám. To je daleko zajímavější. A houby, které mě zaujmou seberu a umístím je do herbáře, to znamená, že doložím nález, aby ho mohl dál někdo zrevidovat," vysvětlil mykolog, jehož poslední houbaření ryze z gastronomických důvodů má prý už hodně dlouhé vousy. „Jsem mykolog a to mě baví. Už jako malý kluk jsem chodil s tatínkem na houby, pak jsem je počítal, třídil, Zajímalo mě kdy, kolik a kde. Vedl jsem si záznamy. Vždy to pro mne byla radost, zapojení intuice, soužití s přírodou. A je tomu tak pořád," prozradil.
Mykolog Miroslav Beran se specializuje na houby tvořící okem viditelné plodnice. Těch existuje v České republice více než šest tisícovek druhů. Asi čtyři tisícovky druhů hub lze najít v jižních Čechách, dva až tři tisíce druhů pak rostou na Novohradsku a na Šumavě. A podle mykologa se objevují stále nové druhy hub.
V Jihočeském muzeu v Českých Budějovicích funguje mykologická poradna. Lidé sem mohou přijít od května do listopadu každé pracovní pondělí, v době od 14:30 do 16:30 hodin. „Nejlepší je, když s sebou přinesou houbu, se kterou si neví rady. Je také možné poslat dotaz e-mailem, ale tímto způsobem ne vždy je mykolog schopen poradit, když houbu nevidí na vlastní oči," řekl Miroslav Beran.
„Mykolog určuje houbu na základě mnoha faktorů, čichem, okem, chutí. Ale každý to máme trochu jinak, mně hodně napoví a řekne vůně. A vůní i pachů mají houby opravdu nepřebernou škálu. Voní třeba po rybách, mouce, marcipánu," dodal Miroslav Beran. Ten varuje před moderními aplikacemi na poznávání hub. Moderním aplikacím na poznávání hub v mobilních telefonech by lidé podle Miroslava Berana rozhodně neměli věřit. „Je to hra. Je to dětská hra. S kolegou jsme to testovali, vyfotili jsme houbu pokaždé v jiném světle, z jiného úhlu a aplikace nám houbu vyhodnotila pokaždé jinak. Proto by se podle takové aplikace neměli lidé řídit,“ zdůraznil.
Podle Berana jsou mnohem lepším pomocníkem atlasy od mykologů, kteří mají dlouholeté zkušenosti. Miroslav Beran se svými kolegy například právě připravuje atlas hub pro oblast Šumavy a Novohradských hor. „Ale pokud si člověk není jistý, doporučuji neriskovat, a raději se poradit s odborníkem. Třeba v naší poradně, jak už jsem řekl," doporučil Beran.
„Pořád se i přes rady, doporučení, varování, a i mnohé příklady, setkávám s neopatrností. Někteří lidé jsou odvážnější a prostě to risknou, sní houbu, byť si nejsou jisti, zda je poživatelná. Ale tady není odvaha na místě. Tady by byla na místě spíše jistota. Co znám bezpečně jím, když nevím, do košíku to nedávám. Houby nečtou mykologickou literaturu a jsou velice variabilní. A já ji musím znát s jistotou ve všech variabilitách. Tady jde o život, a na to musím myslet," podotkl mykolog.
V poslední době se objevují názory, že houby přestávají růst kvůli negativnímu působení člověka. S tím Miroslav Beran souhlasí. „Jak už jsem uvedl, limitujícím faktorem růstu hub jsou voda, srážky, nedostatek vody v půdě. Člověk může za to, že krajina dokáže zadržet méně půdy, takže v tom určitě má prsty,“ vysvětlil.
Dalším důležitým faktorem je i chování lidí v lese. „Měla by se zachovávat houbařská etika.To znamená, že lidé by neměli sbírat příliš staré ani příliš mladé houby, neměli by rozhrabávat podhoubí, a naopak by měli po sobě uklidit. Nejlepší je vrátit všecho do původního stavu. Je to dobré pro houbaře, protože nikdo nezjistí, kde houby sbíral, je to dobré i pro toho, kdo přijde po něm, protože si myslí, že je tam první,“ uvedl zkušený mykolog Miroslav Beran.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
