FOTO: Cesta do Černobylu byla únikem do světa, kde čas plyne mnohem pomaleji, říká Vojta Kloud

Proč jste vybrali pro svou cestu zrovna Černobyl?
Tohle místo nás dlouho lákalo pro svou pohnutou minulost, při které v roce 1986 došlo k největší jaderné katastrofě a ze dne na den se místo stalo na několik tisíc let dlouhodobě neobyvatelné. Lákalo nás vidět reaktor, který svou explozí mohl zlikvidovat většinu Evropy a zároveň nás zajímalo, jak to vypadá ve městě Pripjať, které obyvatelstvo muselo urychleně opustit a zanechat v tam svůj veškerý majetek.

Byl to váš dlouhodobý sen?
Ano, tuto cestu jsme plánovali již několik let dopředu, ale vzhledem ke své náročnosti přišla na řadu až v létě 2017.

Co jste od cesty očekávali?
Naším očekáváním bylo mimo jiné poznání východu. Zda je skutečně takový, jak se o něm traduje.

Splnila se tato očekávání?
Naše očekávání splnila nadmíru a v některých případech, naše očekávání dokonce předčila.

Setkali jste se s něčím, co vás překvapilo?
S překvapujícími zážitky jsme počítali, ale ne v takové míře, ve které jsme je zažili. Můžeme například zmínit zcela vymyšlený dopravní přestupek, za který byl Vojta odvezen na policejní stanici, kde mu bylo vyhrožováno zatčením. Následně poté, co zcela regulérně nabídl policistovi úplatek, byl propuštěn. Dalším překvapujícím zážitkem byl snad každý přechod hranic mimo EU, kde jsme byli vždy na několik hodin odstaveni od závory, museli si zajistit zcela nesmyslné dokumenty a vždy nám bylo něco zabaveno. Pochopitelně se vždy jednalo především o cigarety. Nejednou nás překvapilo i počasí, například při rumunských povodních a krupobití, kde kroupy dosahovaly velikosti švestek.

Jak dlouho se taková cesta plánuje?
Cestu jsme plánovali na zhruba čtrnáct až šestnáct dnů a za stejnou dobu jsme ji také zvládli projet a celkově najeli kolem 4500 kilometrů.

Jeli byste znovu?
Kvůli tomu, co jsme prožili, jednoznačně ano, ale tato místa jsme již viděli a nyní nás lákají další, kterých je snad nekonečně dlouhý seznam.

Co vás na cestě bavilo nejvíc?
Ta pohoda, bezstarostnost a únik od všedních starostí. Únik do světa, kde čas plyne mnohem pomaleji.

Máte nějakou vtipnou historku?
Jednou takovou historkou, se celé sídliště Máj baví ještě dnes. V rumunských Karpatech, když si Luky šel pro pivko, které jsme chladili v potoce, uklouzl a popálil se od kopřiv. Následné a pro všechny dobře známé puchýřky od kopřiv jsme vyfotili a poslali našemu dobrému, důvěřivému kamarádovi Tomáši Andělovi s tím, že jsme byli v Černobylu ozářeni a už se na nás toto ozáření projevuje a než se vrátíme má nám sehnat jódové tablety proti radiaci. Netušili jsme, že se tohoto úkolu zhostí s poctivostí sobě vlastní. Takže si nejprve na Temelíně ověřil, že radiace se skutečně projevuje malými puchýřky a následně začal jednat. Obvolal snad půl okresu ve snaze nám tablety zajistit. Po tom, co mu bylo několikrát naznačeno, že je to asi hloupost, jsme se po několika dnech přiznali, že šlo o vtip. Trochu jsme se báli, že tohle nám jen tak neodpustí… Ale je to prostě Anděl.

Jaké to tam bylo?
Za zmínku by toho stálo ještě určitě spousta. Můžeme začít Lukášovo obavou z toho, že v Rumunsku bude sežrán medvědem, nebo zastřelen domorodým Rumunem, pokračovat můžeme přes propastné rozdíly mezi městy a venkovem.

Zažili jste něco nebezpečného?
Projížděli jsme ostře hlídanou vojenskou zónou v Podněsterské republice, kde téměř nevíte, kde se nacházíte, v noci tam není žádné osvětlení. Telefony, navigace, vše je rušeno, takže naprosto nefunkční.

Je ještě něco, co vás na vaší výpravě zaujalo?
Až směšné ceny. Například litr nafty zde koupíte asi za 15 korun. Takhle bychom mohli pokračovat ještě hodně dlouho, ale ani tak si to člověk, pokud v těchto místech nebyl, jen těžko dokáže představit.

Kam pojedete příště? Máte vyhlédnutá nějaká další zajímavá místa?
Další výprava, kterou plánujeme v dohledné době, by nás měla přes Turecko dovést až do Asie a na blízký východ. Zcela určitě se chceme vykoupat v Kaspickém moři.