Do palebného postavení vpřed, znělo při bojových střelbách strakonických vojáků

Řídící bojových střeleb major Petr Řezníček velí: „Do palebného postavení vpřed!“ Bojové vozidlo S-10M2D se přesouvá na palebnou čáru. Je veleno k pohotovosti jedna. Operátor zvedá nástavbu do bojové polohy. „Cíl v sektoru vyhledat,“ zní povel majora Řezníčka. Operátor zapne napájení na raketu a vyhledává cíl. „Cíl na středu, vidím,“ hlásí o chvíli později.

„Cíl zničit!“ velí major Řezníček. Operátor stiskne tlačítko na pultu zamíření do první polohy. Na to se odklopí víko kontejneru rakety a hlaveň rakety začne aktivně sledovat cíl. Operátor se přesvědčí, že cíl je skutečně zachycen, a domáčkne tlačítko do druhé polohy. Následuje výstřel rakety. O několik sekund později je slyšet hlášení: „Cíl zničen, spotřeba jedna!“

Stříleli na různé terče

Podobné povely se tento týden častokrát ozývaly na protiletadlové střelnici Březina, a to při denních i nočních střelbách. Vojáci stříleli na různé typy terčů – pozemní světla, osvětlovací rakety nebo infrazářič, který za sebou na laně táhnul dálkově řízený bezpilotní prostředek.

Bojové střelby ze zbraňových systémů S-10M2D a S-2M absolvují vojáci zpravidla jednou ročně. „Jejich účelem je ověřit vycvičenost obsluh protiletadlových raketových kompletů, směn míst řízení palby a schopnosti velitelů v řízení palby jednotek,“ uvedl řídící střeleb major Petr Řezníček.

Důležitá je příprava

Při střelbách z protiletadlových kompletů ovšem zdaleka nestačí jen zmáčknout spoušť. Vojáci se na ně připravují soustředěným výcvikem. Aby byli vůbec připuštěni ke střelbám, musí úspěšně zvládnout přezkoušení. Samotným střelbám předchází i kontrola odpalovacích zařízení a raket, kterou provádí speciálně vyškolení vojáci a zaměstnanci vojenského zařízení z Nového Plesu. Důležitá je i spolupráce s příslušníky Střediska obsluhy výcvikového zařízení Hradiště. Odpálení rakety tak představuje jen vrcholek pyramidy činností, na kterých se podílí lidé z různých vojenských útvarů a zařízení.