čtvrtek 21. listopadu 2019 Albert

České Budějovice objektivem Milana Bindera a perem Martina Maršíka: Hledáme Bezpalce

Milí přátelé, jsem rád, že mne Milan řadí mezi své kamarády. Díky němu se totiž dovídám zajímavé věci, ke kterým bych se jinak nedostal. Posuďte sami. Dnešní díl bude o půdě domu, který stojí na rohu Smetanovy a Jírovcovy ulice. Milan dojednal s majitelem objektu panem Janem Sádleckým, že nás pustí prozkoumat půdu.

Samotný půdní prostor vypadal poměrně uklizeně, takže na první pohled nesliboval žádné převratné nálezy. Prvorepubliková vojenská truhla je určitě fajn, ale naše badatelské představy tak úplně nesplňovala. Nakonec jsme našli něco, nad čím srdce sběratelovo zaplesalo. Balík dopisů z roku 1935, ve kterých pan Emil Bezpalec popisuje své začátky za mořem v texaském Richmondu. Dopisy jsou adresovány Františku Lochmannovi, revidentovi ve v.v. z Dlouhé ulice č. 30.

Z pohledu dnešní doby je humorné, jak pan Bezpalec vysvětluje princip ledničky a taky se trochu vytahuje: „Vy nikdy nepochopíte, co je to za ohromnou pohovu míti doma lednici!“ Následuje pár čísel o ekonomické výhodnosti a výklad pokračuje: „Mléko tam může být celý týden a je jako čerstvé, krátce od jídla se nic nemusí vyhodit, proto, že to snad skysne.“

Ve stejné době jako lednici si pan Bezpalec pořizuje i horkou vodu. V dopise je popisován princip kotle: „Je to takové praktické zařízení. Je to takový krásný, bílý emajlový kotel v kuchyni na 80 litrů vody, který se samočině plní, když se voda ubere, samočině se zapálí plynový hořák, když horká voda odteče a samočině přiteče tolik studené, co odteklo horké a je stejně stále horká. Krátce si toho nevšimneme, pracuje to automaticky.“

Sympatické je, že pan Bezpalec hraje kuželky a úroveň amerických kuželkářů komentuje následovně: „Kde pak kam se ti zdejší kuželkáři hrabou na kuželkáře od Kotvy!“

A co mu v Americe chybělo? Zmiňuje se o tom ke konci dopisu: „Prosím Vás, milá maminko, zase vás o něco žebrám. Až nám budete psáti, tedy mi kupte laskavě asi dva nebo tři balíčky štětin, řekněte silné – vybrané a dejte je do psaní, to nebude ani znát.“

Smutně zněla jedna z posledních vět v dopisu: „Já už asi Budějovice neuhlídám, leda jako starý, plešatý poprda.“

Milí přátelé, pojďme se pokusit společně nalézt potomky nebo příbuzné pana Lochmanna a pana Bezpalce. Zkusme doplnit historii jednoho rodu. Svých kořenů si musíme přeci vážit.

Autoři | Foto Milan Binder

Štítky Milan Binder, Martin Maršík, České Budějovice

Přihlášení uživatele

Zapomenuté heslo

Na zadanou e-mailovou adresu bude zaslán e-mail s odkazem na změnu hesla.