sobota 14. prosince 2019 Lýdie

RECENZE: Legendární Kaviar Kavalier se po šesti letech vytasili s novou deskou. Od dob debutu je jejich nejtvrdší

Čas letí neúprosně… Od vydání poslední desky svérázných Kaviar Kavalier uteklo již šest let. V mezičase sice vyšel singl Exstirpace karunkuly, který se okamžitě stal jednou z největších kaviářích hitovek, ale hlad po další řadovce neukojil. Její čas konečně přišel nyní – deska dostala název Hotel Inkontinental a hned v úvodu prozradím, že je od dob Studia Y nejlepším albem kapely.

Oproti romantické Bukakke Express a roztančené Musik aus Ordinationen je totiž podstatně dravější, tvrdší a živelnější. Úvodní trojlístek skladeb Hotel Inkontinental, FKK Zone a Miserere posluchače vrací do roku 1996, kdy Kaviar Kavalier vypotili naprosto kultovní a jedinečné album Klinik. Skutečně, má to podobný tah na branku, dobré nápady a těžko popsatelnou atmosféru.

Dvojka FKK Zone je vůbec možná vůbec největší peckou alba. Kaviar Kavalier jsou zde až překvapivě utržení za řetězu, Jihočech Honza Kapák na konci přitlačí na pilu, Necrocock zarifuje jak za starých časů Master´s Hamer, a dokonce se ozve i hlas Franty Štorma (jedná se o duet)! A ten text: Einmal in alten Gmünd habe ich Štorm getroffen. Lahůdka…

Při skladbě Fotopast se zdá, že se album stočí do uklidněnější polohy, která je dnes pro Necrococka typická, avšak hned následující Na školním záchodě po chvíli opět nabírá svižnější tempo. Ono celkově… je to zkrátka svěží… a moc fajn!

Ostatně už singlová Exstirpace karunkuly měla grády. Nebýt typicky úchylného textu, umím si představit, že by válela i v rádiích.

Zvuk alba je pro Necrococka charakteristický. Možná škoda, že víc nevystrkují drápy kytary, na druhou stranu se mi líbí syrovější mix, kdy má člověk pocit, že poslouchá skutečně fungující kapelu (Kaviar Kavalier je pouze studiový projekt).

Samostatnou kapitolou je grafika digipacku. Fotka na titulce je parádní, za mě nejlepší dosavadní kaviáří obal. Tak teď ještě vinyl!

Jak jsem zmínil v úvodu, Kaviar Kavalier natočili dle mého názoru nejlepší album od roku 2002. Působí na mě pozitivně, radostně, možná nejpřístupněji ze všech Necrocockových nahrávek za poslední roky. Samozřejmě… je to hudba, kterou ne každý pochopí. Ale i to je na ní skvělé!

Ohodnoť článek

Celkem hlasovalo1 čtenářů

Štítky Kaviar Kavalier, recenze, hudba

Komentáře

Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.

Přihlášení uživatele

Zapomenuté heslo

Na zadanou e-mailovou adresu bude zaslán e-mail s odkazem na změnu hesla.