Ani pochmurné a deštivé počasí neodradilo v sobotu 20. června milovníky umění od cesty do Alšovy jihočeské galerie v Hluboké nad Vltavou, kde se od 15 hodin konala vernisáž výstavy malíře Tomáše Císařovského. Akce se těšila skutečně velkému zájmu, což jen potvrdilo, jak významnou osobností české postmoderny Tomáš Císařovský je.
Retrospektivní výstava v krásných prostorách Zámecké jízdárny přináší vzrušující pohled na více jak třicet let Císařovského malířské práce. Zároveň se jedná dle slov kurátora Martina Dostála o výstavu, na kterou návštěvníci nezapomenou. Právě s Martinem Dostálem jsme si povídali před zahájením vernisáže, která se těšila skutečně velkého zájmu.
Jak se kurátor cítí těsně před vernisáží?
Ani nevím. (úsměv) Člověk už má za sebou tolik výstav, že vlastně žádné velké pocity nemám. Jsem každopádně rád, že jsem konečně udělal výstavu na Hluboké ve slavné velké Zámecké jízdárně, která má téměř legendární pověst.
Proč se výstava jmenuje Každý den odvahu?
Tomášovy výstavy mívají většinou názvy, které k něčemu odkazují, například k filmům. V tomto případě jde samozřejmě o známý film ze 60. let. Každý den odvahu je ideální název.
Někoho mohou zaskočit reklamní plakáty či billboardy k výstavě. Není oběšenec příliš morbidní?
Myslíte? Není úplně morbidní… Chlap visící ve smyčce, to je docela hezký motiv. Mimochodem je to spjaté s monografií, na které se podílela také Alšova jihočeská galerie. Právě tento obraz je na obálce. Monografie s výstavou úzce souvisí, ačkoliv vyšla v několikaměsíčním předstihu.
Vypadá krásně, zároveň je to vskutku velká kniha, která už něco váží. Byl takový záměr, nebo postupně nabobtnala?
Samotného mě překvapilo, jak je tlustá. Tomášův styl je propracovaný, hutný, zdlouhavě vznikající, přesto od poloviny 80. let namaloval obrovské množství obrazů. Oproti původní vizi je monografie rozsáhlejší zhruba o 100 stránek. I tak jsme museli některé věci redukovat, což platí i pro aktuální výstavu. Dva výraznější cykly tady nemáme, protože už se prostě nevešly. Návštěvníci tady najdou, myslím, 106 obrazů, to je skutečně hodně. Dodám ještě, že zmíněnou monografii si zájemci mohou zakoupit přímo tady, v Alšově jihočeské galerii. Stejně tak je dostupná i v knihkupectvích, která mají sekci věnující se umění.
Kolik času člověk nad přípravou podobné monografie stráví?
Dělali jsme ji několik let, určitě to mohlo být svižnější. Realizace podobného díla je ale logicky dlouhá z mnoha důvodů. Je dobré mít čas, neustále knihu zdokonalovat. Rozdíl oproti první a finální verzí je obrovský.
Výstava je retrospektivní. Proč se koná zrovna nyní?
V zahraničí je běžné, že se retrospektiva u významných malířů dělá už dříve, třeba ve čtyřiceti letech. Platí to i pro monografie. Tomášovi je 58 let. Pokud bychom podobnou monografii nebo výstavu dělali za dalších třeba 30 let, vypadlo by z ní mnoho věcí, protože by se zkrátka nevešly. A nikde není psáno, že za dalších 20 let vyjde další kniha, která naváže na tu současnou, nebo se opět uskuteční retrospektivní výstava.
Jaké emoce Císařovského dílo vyvolává ve vás?
Mám jeho tvorbu rád. Znám ji od druhé půlky 80. let, navíc jsme stejná generace, Tomáš je jen o měsíc a půl starší. Svět jeho děl je mi velmi blízký. Jsou zajímavá hned na první pohled.
Je výstava něčím specifická?
Tomáš Císařovský často maluje také portréty. Sám sebe a svou ženu Eriku namaloval dokonce ve velkém jako Kena a Barbínu. I já tu mám dva portréty, takže je to výstava, kde je zachycen také kurátor, což není běžné. (úsměv)
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
