úterý 22. června 2021 Pavla

Cihly špičkové kvality pálí už šestá generace cihlářů. HELUZ dodává materiál do celé střední Evropy

PR článek

Když se řekne HELUZ GROUP, vybaví se nejdříve cihla. Do skupiny HELUZ však v dnešní době patří nejen cihelny, ale i dřevovýroba, sportovní areály, nebo marketingová agentura. Vraťme se ale do roku 1876, když Jan Řehoř postavil v Dolním Bukovsku první žárovou pec a z vytěžené hlíny vypálil první cihly. O 145 let později je firma v majetku už šesté generace potomků Jana Řehoře a dodává materiál pro hrubou stavbu do všech zemí střední Evropy.

Rok 1876. Čechy byly součástí habsburské monarchie a díky rozvinutému průmyslu panovala v zemi vysoká poptávka po stavebních materiálech. Malá cihelna Jana Řehoře se tak začala rychle rozrůstat. 

„Z výkazu nemocenského pojištění se nám podařilo zjistit, že v roce 1895 pracovalo v cihelně 8 mužů a 10 žen," uvedl Roman Heluz, spolumajitel současné cihelny a přímý potomek zakladatele Jana Řehoře. Veškerou práci dělali podle Heluze ručně. „Hlínu kopali krumpáčem, po navlhčení vodou ji šlapali bosýma nohama a ručně dusali do dřevěných forem. Vyražené plné cihly se sušily proudícím vzduchem v prostorných kolnách," vysvětlil.

Ruce nahrazují stroje

Koncem století se řízení podniku ujal syn zakladatele František Řehoř a pustil se do modernizace. Na místě staré cihelny postavil čtrnáctikomorovou kruhovou pec s 36 metrů vysokým komínem. Vysoký tovární komín výrazně zasáhl do vzhledu krajiny. 

Už zdáli bylo každému jasné, že se uprostřed polí rozvijí moderní průmyslová výroba. Brzy nato přibyla další dominanta - 33 metrů vysoký komín parního stroje. Lisování  plných cihel a střešních tašek bobrovek se stalo plně mechanizovanou záležitosté.

Dokonalé zpracování suroviny

Díky technologickému rozmachu znamenal přelom 19. a 20. století značné zvýšení výroby.  Cihly a tašky označené monogramem Ř“ rozváželi na  koňských  potazích  do širokého okolí, hlavně do Veselí nad Lužnicí a Mezimostí nad Nežárkou. 

„Mimochodem, kvalita starých cihel a tašek překvapuje dodnes, neboť jsou stále používány, zejména při adaptacích selských usedlostí," uvedl další ze spolumajitelů a přímých potomků Jana Řehoře Michal Heluz. Za jejich vysokou kvalitou stojí podle něj především dokonalé zpracování suroviny, která se haldovala a přes zimu ponechávala  odležet. Před lisováním pak byla ještě řádně prošlapána. 

V období první republiky pak Řehořovi modernizovali těžbu cihlářské hlíny. „Krumpáče nahradil korečkový bagr na elektrický pohon. K lisu se hlína dopravovala na kolejových vozících," doplnil Heluz.

Obnovení tradice rodinné výroby cihel

Prosperující výroba překonala v Dolním Bukovsku první i druhou světovou válku. Tradici rodu Řehořů však zničil nástup komunistů. Se sametovou revolucí přišla naděje vrácení majetku rodině Řehořů, která se v roce 1992 naplnila. Cihelna putovala zpět do vlastnictví rodinných příslušníků původních zakladatelů a majitelem se stal pan Vladimír Heluz.

Nová éra a rozmach výroby

Nový majitel začal do podniku okamžitě investovat a už v roce 1993 byl v Dolním Bukovsku zahájen zcela nový provoz výrobní linky, která vyrábí stropní nosníky a široký sortiment plochých a nosných překladů. 

Masivní investice zpět do prosperujícího podniku v následujících letech neustávaly, naopak. V roce 2000 došlo k plynofikaci cihelny a v roce 2002 k její celkové rekonstrukci. Za další dva roky nechal Vladimír Heluz postavit termoreaktor na čištění spalin, navíc rozšířili i skladové plochy a postavili novou expediční linku. 

Největší a nejmodernější výroba ve střední Evropě

Pomyslný vrchol pak přišel s rokem 2009, kdy společnost spustila provoz největšího a nejmodernějšího plně automatizovaného závodu na výrobu cihel ve střední Evropě. „Mimo jiné zde vyrábíme i „nejteplejší“ evropské cihly HELUZ FAMILY 50 2in1. Cihla má integrovanou tepelnou izolaci a to znamená, že ji nemusíte dodatečně zateplovat," doplnil Roman Heluz.

V současné době tak společnost HELUZ provozuje čtyři výrobní závody ve třech lokalitách. K původnímu závodu v Dolním Bukovsku se postupně přidaly ještě závody v Libochovicích a v Hevlíně.  

Z malé dílny zručného cihláře se tak během jeden a půl století stal evropsky významný podnik. „Jsme si jisti, že kdyby dnes viděl náš pradědeček Jan Řehoř výsledky své práce, byl by na sebe i své potomky velmi pyšný," uzavírájí s úsměvem bratři Heluzovi.

Hodnocení článku je 100 %. Ohodnoť článek i Ty!

Jedná se o PR článek. Více info k PR článkům můžete najít ZDE.

Štítky heluz, cihly, stavební materiál, výroba, jan řehoř, dolní bukovsko

Komentáře

Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.

Přihlášení uživatele

Zapomenuté heslo

Na zadanou e-mailovou adresu bude zaslán e-mail s odkazem na změnu hesla.