Pětadvacetiletý mladík jménem Dominik Dědič je frontmanem dvou punkových kapel. Od malička hraje na bicí, na kytaru a zpívá. Dědek, jak se Dominikovi přezdívá, vymýšlí jak texty, tak i hudbu daným písním. V rozhovoru pro Drbnu se rozpovídal nejen o svých dvou kapelách, ale i tom, kde ho nejčastěji napadají texty a na co by si nikdy netroufl.
Už Dominikovo rodiče ho k tvrdší hudbě vedli. „Táta, když byl mladý, tak poslouchal trash metal např. Slayer, Destruction, Halloween a další. Moje mamka byla oproti tomu punkáč a poslouchala hodně i Depeche Mode,“ říká Dominik. Jeho osobním prvním idolem v hudbě byla skupina Slayer. Později ho zasáhla skupina Misfits. Sám ale říká, že nemá vyhraněný styl, a tak si poslechne naprosto všechno. „Někdo mi kdysi řekl, že správný muzikant má poslouchat všechno a toho se snažím držet,“ vzpomíná Dědič.
Na bicí si Dědek poprvé zahrál v osmi letech. Od malička ale miluje, když někdo hraje na kytaru. Dětství trávil hodně času s bratrancem Patrikem, který je pro Dominika “kytarový virtuóz“. Právě on ho k hudbě přivedl. „Táta ze mě původně chtěl mít hokejistu jako jsou všichni v rodině, ale já tíhl více k hudbě. Nejdřív jsme se kvůli tomu hádali, ale teď už je to v pohodě,“ vzpomíná.
V deseti letech dostal své první bicí. Ze začátku se vše učil naprosto sám, ale po dvou letech začal navštěvovat hudební školu. V této době úplně skončil s hokejem. Po dvou letech studia přešel na jinou hudební školu na Piaristickém náměstí v Českých Budějovicích, kde studoval pět let. Díky nadšenému učiteli, který v Dominikovi viděl potenciál, se konečně dostal na veřejnost a začal jezdit po různých koncertech.
Ve čtrnácti letech založili, spolu s kamarádem Pavlem, jejich první čistě punkovou kapelu Prášek proti blbosti. Dnes je to jedenáct let, co kapela funguje. Za tu dobu se jim podařilo vydat dvě CD. „První CD byla velká radost a je spíš o tom, že jsme vydali písničky, které nám přišly dobré. Na druhém jsme si už dali opravdu záležet,“ přiznává Dominik.
Dominik se nejvíce věnuje právě Práškům, kteří jsou pro něj srdeční záležitostí. Kluci už hráli všude po České republice. Ale Dominikův nejoblíbenější koncert se konal u kulturního domu Slávie v Českých Budějovicích, kde hráli s kapelou Znouzectnost. „Dovolím si říct, že tak polovina lidí, co přišla, tak právě na náš koncert, protože hodně lidí mělo na sobě naše trička. Zahrát si s takovou kapelou jako je Znouzectnost pro mě bylo ctí. Byla to skvělá akce, kterou jsem si náramně užil,“ vzpomíná Dominik.
Prášek proti blbosti nejsou ale jedinou Dominikovou kapelou. Druhá skupina nese název Pyromann. Tady s jinými kluky hrají hardcore muziku, kde se Dominik může pořádně vyřádit. S touto skupinou fungují už šest let, z toho měli dvouletou pauzu.
„Dokázal bych si zahrát asi v jakékoliv kapele, ať už se jedná o rock, pop a další jiný žánry. Pokud by se mi jejich hudba samozřejmě líbila. Jediné, na co si netroufnu je jazz. To je pro mě nejtěžší žánr a smekám před lidmi, co ho hrát umí,“ uznává Dominik.
Dominik se kromě hraní věnuje také psaní textů. „Hudbu miluji celkově. Poslouchám všechny možné druhy. Takže inspiraci k psaní textů beru i z poslechu jiných kapel. Nejvíce textů mě ale napadá ve sprše,“ říká s úsměvem Dominik. Texty převážně vymýšlí on sám nebo jeho známý z Prahy. Nápady jim však chodí i od lidí. „Písničku Vrána například vymyslela desetiletá holčička z Hluboké nad Vltavou, kde se už v první větě zmiňuje o marihuaně,“ dodává se smíchem Dominik. Většinou dokonce vymýšlí i melodii. Tu ale dělá jako první a až následně dodává text.
I přes vládní nařízení se kluci snaží stále zkoušet a cvičit. Koronavirová krize zasáhla mimo jiné také kulturu a kluci to poznávají. „Nemůžeme pořádat žádné akce. Nemůžeme se scházet. I naše zkoušky se podle toho odvíjí. Když má jeden z nás nějaké příznaky, tak hned začneme panikařit. Akce, které jsme měli pořádat, tak jsme je museli zrušit, což mě mrzí. Doufám v lidskou dobrotu, že se po skončení vrátí vše do normálu,“ doufá Dominik.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
