Cisterciácký klášter ve Vyšším Brodě na Českokrumlovsku zahájil výstavu snubních párových prstenů Petra Voka z Rožmberka a Kateřiny z Ludanic. Prsten Kateřiny je osazen broušenými smaragdy a dozdoben zeleným smaltem, Petrův prsten rubíny. Říká se jim párové, protože po spojení vytvoří šestiúhelník, který podle odborníků mohl symbolizovat ženský a mužský princip. Prsteny jsou ze 14karátového zlata a díky práci archeologů se spojily po 423 letech. Nyní jsou umístěné v expozici v předsálí klášterní knihovny.
Originál prstenu Kateřiny zůstává zakonzervovaný v hrobce a jeho kopii vystavili už loni. "Velký důraz byl kladen na maximálně přesný a detailní sken prstenu. Tak vznikla digitální kopie šperku. Podle ní byly metodou 3D tisku vytvořeny fyzické modely v měřítku 1:1, ale také modely ve zvětšené podobě 6:1. Ty pak byly podrobeny dalšímu zkoumání a díky metodám reverzního inženýrství se nám podařilo definovat pracovní postup tvůrce a také popsat, jak vypadal druhý párový snubní prsten, který má pravděpodobně stále na ruce Petr Vok," přiblížila archeoložka Zuzana Thomová. Pro výrobu věrných kopií snubních prstenů posledních rožmberských manželů bylo použito autentických materiálů – zlata, smaragdů a rubínů.
Zelená barva byla barvou ženy a byla spojovaná s plodností. Červená barva byla chápána jako mužský element."Takové šperky nosila tehdejší špička společnosti. Něco takového dokázaly v té době vyrobit pouze císařské dílny. V celosvětovém měřítku se párových prstenů dochovalo málo, jsou například v Anglii, ve Spojených státech nebo v Německu. Nikde nemáme úplně kopii tvarů, které jsou na rožmberských prstenech. V tomto případě se jedná o nález, který výrazným způsobem obohacuje fenomén párových prstenů," řekl Jiří Šindelář, geoinformatik neziskové organizace Naše historie.
Vyrobený prsten Petra Voka je sice předpokladem reálného z doby kolem poloviny 16. století, ale na základě zkoumání musí mít v korunce stejný tvar jako má Kateřinin prsten. "Při přiložení k sobě vytvoří protáhlý šestiúhelník, který je tvořen dohromady deseti vybroušenými kameny. Její prsten je osazený zelenými a v nábězích na korunku je dozdoben dvojicí kytiček, jejichž střed je tvořen červeným kamenem. Máme tu tedy barevnou kombinaci zelená a červená. A když se podíváme na jiné šlechtické párové prsteny a jejich barevné kombinace, tak se můžeme domnívat, že i Petrův prsten byl osazen červenými kameny," řekl Šindelář. Archeologové nevědí, jestli Petrův prsten má, nebo nemá v nábězích na korunku další zdobení.
Archeologický výzkum a vůbec celé hledání rožmberské hrobky by nebyl možný bez souhlasu vlastníka – a to jsou cisterciáci. „Nález hrobky i prstenu dokazuje to spojení s Rožmberky, kteří byli vlastně tvůrci tady celého Jihočeského kraje. A my jsme také rádi, že lidem můžeme ukázat aspoň kopie prstenů, protože ty originály jsme chtěli nechat úmyslně dole na rakvi, když tam byly víc než 400 let. A zároveň to ukazuje vlastně i ten nadčasový um, ten design, a ukazuje i manželské pouto mezi Rožmberkem a Kateřinou z Ludanic,“ dodal převor vyšebrodského kláštera Justin Jan Berka.
Prsteny podle Šindeláře vytváří určitou symboliku, která byla pro tehdejší lidi velmi významná. Zelená barva byla barvou ženy a byla spojovaná s plodností. Červená barva byla chápána jako mužský element.
Prsteny vytváří symboliku, která byla pro tehdejší lidi velmi významná.Archeologové v roce 2011 potvrdili přesné místo, kde hrobka je. Také to, že je v ní vedle Voka pohřbeno dalších 38 členů rodu. Vyvrátili tak pověst, že Rožmberkové neleží v rakvích, ale sedí. Pro archeology je rovněž přínosné, že znají samotný vzhled hrobky ze 13. století.
Petr Vok byl posledním Rožmberkem, zemřel 6. listopadu 1611. Po jeho smrti se vchod do hrobky zavalil kamenem a postupem času se zapomnělo, kde přesně byla. Začaly tak vznikat pověsti, třeba že vladaři rodu nejsou pochováni v rakvích, ale sedíce u kulatého stolu panují i po smrti.
„Už jako malý kluk jsem obdivoval legendu o bájné rožmberské hrobce, kde všichni Rožmberkové sedí u kulatého stolu. Docela je mi líto, že se nepotvrdila. Archeologický průzkum hrobky z roku 2011 ovšem odkryl jiný příběh. Je to příběh dvou prstenů a jedné velké lásky pana Petra Voka z Rožmberka a jeho ženy Kateřiny z Ludanic. Je to příběh s nádechem romantiky, který má pro Jihočechy nesmírný význam,“ řekl náměstek hejtmana Jihočeského kraje Pavel Hroch.
Manželkou zapřisáhlého starého mládence Voka se v roce 1580 stala tehdy třináctiletá Kateřina z Ludanic, dědička helfštýnského panství. Jejich svatba byla velkou událostí. Manželství zůstalo bezdětné, Kateřina navíc trpěla duševní nemocí. Zemřela v roce 1601.
Autoři ČTK | Foto Jihočeský kraj
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
