Házení kamenů na tanky i převracení aut do řeky, jak vypadal srpen 1968 v Českých Budějovicích

Armády pěti socialistických zemí vedené SSSR v noci z 20. na 21. srpna 1968 vtrhly do Československa a ukončily pokus o vytvoření „socialismu s lidskou tváří“. Pozvalo je konzervativní křídlo KSČ, které se obrátilo na Brežněva „zvacím dopisem“. Okupační vojska v zemi zůstala více než dvacet let.

Ačkoliv obyvatelé Českých Budějovic očekávali sovětské tanky již v den jejich příjezdu, tedy 21. srpna, armáda do města vjela až brzy ráno následujícího dne. Vojáci obsadili náměstí, všechny důležité mosty a objevili se i u městské plynárny, vodárny či muzea.

Místní obyvatelé však jejich příjezd neakceptovali. Někteří odvážlivci na tanky útočili kameny, a na Palackého mostě se dokonce pokusili shodit do Vltavy ruské terénní auto Gaz. Stejně jako na jiných místech republiky začali lidé okamžitě vylepovat protiokupační plakáty a odstraňovat směrové cedule.

Podle českobudějovického historika Jana Schinka například hotel Zvon na začátku ruské okupace po 21. srpnu 1968 lákal k opravdu pestré lidové tvořivosti. „Hotel Zvon například oslovil Brežněva, že se neučil, neučil a neučil. Na začátku ruské okupace po 21. srpnu 1968 se město zaplnilo transparenty, plakáty, kresbami, nápisy vápnem nebo jen křídou, a někde se vyskytly i nápisy v azbuce, protože ruština byla ve škole povinná, dokonce se z ní maturovalo, takže našinec přečetl i tyto výzvy. Slušně řečeno, Rusové byli vyzýváni, aby se vrátili tam, odkud přišli. Přidaly se územní a politické orgány, krajský soud, podniky a podobně, a vyvěsily stejné výzvy. Stranou můžeme nechat fakt, že na podzim 1968 tyto výzvy odstranily a s ruskými vojsky se bratřily," popisuje Schinko.

Historické pozadí

Invaze do Československa se v noci na 21. srpna 1968 zúčastnilo v prvním sledu 100 tisíc vojáků, 2 300 tanků a 700 letadel, postupně se počty zvýšily na 750 tisíc cizích vojáků, šest tisíc tanků, dva tisíce děl a 800 letadel. Okupační vojska přijela na pozvání protireformních československých komunistů.

Do odpoledne 21. srpna obsadila všechna důležitá místa v zemi, včetně budov rozhlasu, Československé televize a celostátních deníků. Ministr obrany Martin Dzúr vydal rozkaz, aby Československá armáda, milice a Veřejná bezpečnost nekladly odpor. Během prvních dnů okupace Čechoslováci protestovali a stávkovali, účast na těchto akcích stála život několik desítek lidí.

Pražské jaro a jeho následky

Důvodem sovětské invaze byla obava moskevského vedení z vývoje v Československu, kde pozvolné uvolňování nabralo tempo v lednu 1968, kdy se do čela Komunistické strany Československa dostal Alexander Dubček, pod jehož vedením přijali českoslovenští komunisté Akční program. Hlavní myšlenkou programu bylo lidem nikoliv vládnout, ale sloužit, a své výsadní postavení si strana měla zajistit nikoliv mocenskými, ale demokratickými prostředky. Pro několik měsíců rychlých změn, které znamenaly tání komunistického režimu, se vžilo označení Pražské jaro.

V novinách se tehdy stále častěji začala objevovat kritika předchozího vývoje v padesátých a šedesátých letech. Definitivním krokem bylo v létě roku 1968 zrušení cenzury. Tisíce lidí také poprvé mohly navštívit své příbuzné v zemích západní Evropy. Po zvolení generála Ludvíka Svobody prezidentem se neoficiálním heslem té doby stalo „Se Svobodou za svobodu“.

Vývoje v Československu se obávaly špičky komunistů ve východním bloku, především Sovětský svaz. Počátkem srpna 1968 se konala v Čierné nad Tisou klíčová schůzka československých představitelů se sovětským vedením, které je upozornilo na odpovědnost za socialismus. Sověti doporučili personální změny ve vedení a varovali před dalším uvolňováním poměrů. Československé vedení se těmito příkazy neřídilo a demokratizace, které se SSSR obával, pokračovala. Cesta, která mohla podle některých odborníků vést až k zavedení pluralitní demokracie, však byla pro SSSR nepřijatelná.