Kleť 1968: Odvaha na televizním vysílač a dramatický útěk přes hranice

Ve středu 21. srpna vpadla na území Československa vojska Varšavské smlouvy. Kolem 11. hodiny obsadili sovětští vojáci budovu retranslační stanice na pražském Strahově; ještě před polednem bylo doporučeno zastavit televizní vysílání a po 16.00 obdržely všechny vysílače příkaz uvést zařízení do klidu. Rozkaz, který měl mimo jiné zabránit odvysílání provolání ÚV KSČ „Všemu lidu ČSSR“, vyšel od tehdejšího ředitele Ústředí správy spojů Karla Hoffmanna.

Na vysílači Kleť převzal zprávu zástupce vedoucího Ing. Jiří Vejvoda, vedoucím stanice byl Zdeněk Čurda. Přestože Praha umlkla, na Kleti se pokračovalo ve vysílání. Téměř od počátku byl v provozu vysílač VKV FM s programem přejímaným z rádia. Krátce nato dorazila z Prahy skupina pracovníků ČT s mobilní technikou a vysílač se připravoval na přímé vysílání obrazu i zvuku. Současně reagovala armáda. Ještě 21. srpna byla k ochraně objektu určena strážní jednotka ČSLA pod velením kpt. Karla Řehoře; vzápětí ji vystřídala celá rota (2. rota por. Milana Víznera) s plnou výzbrojí a výstrojí, včetně obrněného transportéru. Velící důstojník mjr. Vladimír Rakouš převzal strážní pravidla s výslovnými pokyny: strážným nevydávat ostré střelivo, nevyhledávat střety a v případě příjezdu jednotek Varšavské smlouvy vést jednání bez použití síly. Vojenskou telefonní linkou zavedenou přímo na útvar v Českém Krumlově byli informováni o dění kolem Kleti a o pohybech okupačních vojsk. Cesty na Kleť byly znepřístupněny. Komentátorům a pracovníkům ČT byly zapůjčeny uniformy ČSLA pro „krycí“ účely.

Zprávy o postupu jednotek Varšavské smlouvy směrem ke Kleti stupňovaly nervozitu. V okrese sílila panika, obchody čelily nákupní horečce, komunikace vázly. ONV měl připraven i záložní krizový štáb mimo pravděpodobné trasy vojsk – chatu Koranda (bývalý objekt PS) u Kyselova nedaleko hranice, s možností dočasného úkrytu a, v krajním případě, i okamžitého přechodu do Rakouska. Velitel roty PS Kyselov mjr. Ondřej Hrůz slíbil součinnost, zajištění spojení a vzal na vědomí i potenciální přechod vybraných osob přes státní hranici.

V následujících dnech (21.–25. srpna) byly z Kleti nepřetržitě vysílány relace zaměřené proti okupaci a proti spojenectví se SSSR. Svá vysílání navzájem přebíraly vysílače Kleť, Krašov a Ústí nad Labem. V Českém Krumlově se zároveň rodila improvizovaná krizová struktura: rada ONV (v čele s předsedou Ladislavem Pavlíčkem) zasedala denně, 22. srpna ustavila vyhodnocovací skupinu vedenou mjr. Františkem Vondrysem (štáb civilní obrany), která sledovala pohyb vojsk, nahrávala a vyhodnocovala vysílání rozhlasu (včetně zahraničních stanic) a přednášela zjištění na jednání rady. Kvůli riziku přerušení oficiálních sdělovacích kanálů ONV přesunul rozhlas po drátě z pošty do sklepního studia v budově ONV; odtud byly odvysílány nejméně dvě rezoluce.

Večer 25. srpna se na Kleti objevil tehdy známý komentátor Vladimír Tosek – byl vybaven vojenskou knížkou na falešné jméno a oblečen v uniformě kapitána ČSLA; z Budějovic ho na Kleť dopravil mjr. Miroslav Vítek, spojovací náčelník českokrumlovského vojenského útvaru 9378. Kolem 22. hodiny už byl Tosek na obrazovce – vysílal přímo z vysílací místnosti na Kleti. Zároveň přicházely zprávy, že se k hoře přesouvají jednotky Varšavské smlouvy a dorazila i informace o rozstřílení vysílače Krašov okupačními jednotkami. V noci na 26. srpna přišel od velitele útvaru pplk. Stanislava Víta výslovný pokyn mjr. Rakoušovi: vyvarovat se střetu a „nechat zmizet všechny, kteří na Kleti nemají co dělat“. Před svým odchodem zaměstnanci zajistili vysílač před zneužitím a odešli domů. Kolem 2. hodiny hlásil mjr. Rakouš, že televizní pracovníci vysílač opustili; okolo 3. ráno zůstal na Kleti jediný – Tosek. Ten byl vojenským doprovodem odveden dolů směrem na Holubov.

Po 13. hodině dorazila pro ONV zpráva od náčelníka požární inspekce mjr. Josefa Duška: „Na dvoře požární zbrojnice jsou pracovníci ČT, jsou vyděšení a chtějí za každou cenu za hranice“. Po krátké poradě padlo rozhodnutí, že přechod bude umožněn a organizaci dostanou na starost mjr. Vondrys a mjr. Dušek. Provizorní ukrytí (požárnická chata u Frymburka či Koranda) pracovníci ČT odmítli; tvrdili, že mají souhlas z Prahy a potřebují do Rakouska. Plán byl prostý a riskantní. Televizní pracovníci – komentátor Vladimír Tosek, Alena Kejhová, Otto Nutz, Oldřich Čičatka, Josef Krejčí a řidič Miroslav Grimbosch – byli převlečeni do uniforem požárníků, naloženi na cisternový vůz a vyrazili směrem k rotě PS Kyselov.

Na křižovatce asi dva kilometry od roty nechali cisternu s posádkou čekat; Vondrys s Duškem odjeli dojednat přechod na rotu. Velitel roty mjr. Hrůz byl zpočátku mimo kasárna, ale po návratu sám na křižovatce naložil televizní skupinu do svého vozu – v té chvíli už opět v civilních oděvech. Kolona dvou vozů dojela až k drátěným zátarasům na hranici; Hrůz odemkl vrata a skupina pokračovala pěšky. Na dohled od rakouské čáry poslal Vondrys uniformovaného Hrůze zpět, aby nebudil pozornost hlídky Grenzpolizei. S Duškem čekali, dokud – kolem 17. hodiny – pracovníci ČT nepřekročili hranici.

Ještě téhož dne zamířili Vondrys a Dušek na rekreační chatu u Frymburka, kde byli další pracovníci ČT z Prahy – komentátor dr. Petr Krul a jeho řidič. Ti nakonec přechod odmítli a další den se vrátili do Prahy.

Telekomunikačním mechanikem a vedoucím telekomunikací na Okresní správě spojů Josefem Kouckým a dalších pracovníků spojů byla 26. srpna z kanceláře tajemníka ONV vybudována nekontrolovatelná telefonní linka do Lince přímo do kanceláře ředitele tamního rozhlasu (Dr. Švece). V kanceláři tajemníka ONV instalovali aparát bez číselníku s točnou kličkou. Linka sloužila až do 3. září pro kontakt s pracovníky ČT Praha.

V Rakousku se skupiny z ČT ujalo radio Linec. Do Československa se 28. srpna vrátili Alena Kejhová a Miroslav Grimboš. Už 27. srpna večer dostal mjr. Vondrys vzkaz od mjr. Vítka, aby se mezi 22. a 23. hodinou dostavil na stejné místo v Kyselově – pracovníci ČT se měli vracet. Mjr. Vondrys s mjr. Duškem a s vědomím mjr. Hrůze vyjeli na hranici, ale do půlnoci se nikdo neobjevil. Rakouská hlídka kontaktovala Linec a Vídeň; odpověď nepřišla. Až po půlnoci se pracovníci ČT vrátili přes oficiální přechod v Dolním Dvořišti, neboť nedokázali dohledat přesné místo původního přechodu. Na OPK Dolní Dvořiště je v noci vyzvedli mjr. Vítek a důstojník VKR kpt. Josef Prchal. 4. září pak vrátili Otto Nutz, Oldřich Čičatka a Josef Krejčí. Vladimír Tosek zůstával v zahraničí déle: v únoru 1969 se z Rakouska vracel, ale 24. dubna 1969 opět vycestoval – tentokrát legálně do Itálie – a od 1. ledna 1970 už pobýval v cizině protiprávně.

První trestní stíhání byla zahájena na podzim 1969 za ilegální vysílání, zneužití vysílače a pomlouvání našich spojenců. Členové KSČ byli ze strany vyloučeni a čekaly je kádrové postihy. V roce 1972 orgány zahájily trestní stíhání podle pro trestný čin podvracení republiky, a to za zorganizování vysílání štvavých a podvratných zpráv z Kleti, zorganizování nedovoleného přechodu státní hranice a navázání spojení s radiem Linec i zřízení nekontrolovatelného telefonního spojení z ONV Český Krumlov do Rakouska.

Vyšetřovatelé však dospěli k závěru, že vznést obvinění bude problematické: činy spadaly do bezprostřední doby po 21. srpnu, kdy se dalo očekávat, že se aktéři budou hájit jednáním v intencích prohlášení tehdejších nejvyšších státních a stranických orgánů. Aktéři tedy byli stíháni alespoň za spolupráci na převodu osob přes hranice, případně měly být vyvozeny alespoň kádrové a disciplinární důsledky.