Lešení je stavebnice pro velké kluky

Lešenář se nedá vystudovat, jak jste se k téhle profesi dostal?
Předtím jsem dělal zahradníka. Práce mě bavila, ale finančně to nebylo ono. Zlom přišel, když mě oslovil švagr, zkušený lešenář, s nabídkou práce v Německu. Neměl jsem žádné zkušenosti, nikdy jsem nestál na lešení, nevěděl jsem, jak zvládnu výšky. Ujistil mě, že se o výšky postará on a já budu zatím podavač. Stačilo koupit základní výbavu jako je ráčna, postroj se sedákem, helma a vyrazit.

Pamatujete si svou první stavbu? Jaké to bylo?
To si pamatuju přesně. Měla 32 metrů. Původně jsem měl zůstat dole, ale realita byla jiná. Musel jsem nahoru. Sám člověk na lešení nic neudělá. První patro bylo v pohodě, čtvrté už horší, to jsem se bál i chodit. Ale za týden jsem už nahoře běhal bez problémů. Strach z výšek jsem postupně odbourával.

Takže práce ve výškách se už nebojíte?
Hodně mi pomohlo sledovat, jak se všechno zabezpečuje, jak se vrtají kotvy. Uvědomil jsem si, že když je lešení postavené správně, není důvod se bát. I tak si myslím, že trochu strachu a hlavně respektu by měl mít lešenář vždycky. I z jednoho metru se dá spadnout. Důležité je stavět lešení bezpečně a sám se při tom jistit.

Co vás přivedlo zpátky do Česka a nakonec až do Temelína?
Po dvou a půl letech v Německu jsem se vrátil kvůli rodině. Chyběly mi děti. Peníze nejsou všechno. Práce na lešení mě bavila, pokračoval jsem v Budějovicích v teplárně a pak přišla nabídka z Temelína. A tak nebylo o čem přemýšlet.

U společnosti ČEZ Energoservis pracuje Martin Štěch jako lešenář v Jaderné elektrárně Temelín.

Většina z nás už někdy viděla lešení u paneláku nebo na stavbě. Je to v jaderné elektrárně stejné?
Vůbec ne. Práce lešenáře v jaderné elektrárně je úplně jiná liga. Zajišťujeme přístup do prostor, kam se běžně člověk nedostane. Stavíme malé i velké kostky. Stavěli jsme třeba v šachtách. To je zajímavé nejen kvůli samotné práci, ale důležitá je přístupnost a bezpečnost. Stavěl jsem i přemostění horkovodu nebo konstrukce kolem potrubí, kde je potřeba přesně přizpůsobit tvar lešení okolní technologii.

Když jste před půl rokem nastoupil na Temelín, byl to rozdíl oproti jiným místům, kde jste pracoval?
Rozhodně. Překvapilo mě, jak se tady dbá na bezpečnost. V Česku jsem montoval lešení na různých místech, ale s tak důsledným přístupem k bezpečnosti jsem se nikdy nesetkal. A mně se to líbí. Mám o sebe strach, takže tyhle věci vítám.

Je zde i nějaké specifické vybavení, třeba jiné lešení, které při tom používáte?
Vybavení ani ne, ale specifické je prostředí, ve kterém stavíme. Je to tady plné technologií, potrubí a často velmi stísněných nebo nepřístupných prostor. Používáme trubkové lešení a systémové lešení Layher. Layher je parádní skládačka, kdy všechno do sebe perfektně zapadá a i nováček pochopí princip během jednoho dne. Trubkové lešení zase můžeme postavit v místech, kam by se běžné nevešlo. Je to jako merkur, člověk si s tím může hrát a přizpůsobit konstrukci přesně podmínkám na místě.

Kolik lešení postavíte za den?
To je hodně individuální. Záleží na tom, jak velké lešení stavíme, kde ho stavíme a v jakých podmínkách. Někdy postavíme deset konstrukcí za den, jindy třeba šest. Jsou stavby, kde každý z nás (v týmu je nás sedm) vezme jednu trubku a je to hotové raz dva, a pak jsou akce, kde lezeme do šachet, montujeme lešení kolem potrubí nebo technologických zařízení, a nestíháme si ani utřít pot z čela. Navíc je potřeba si uvědomit, že stavíme lešení pro techniky a údržbáře, aby se vůbec mohli dostat tam, kde mají něco opravit, zkontrolovat nebo vyměnit. A taky měli samozřejmě na práci dostatek prostoru. Takže to není jen o rychlosti, ale hlavně o tom, aby to bylo bezpečné, stabilní a dobře přístupné. Někdy se dozvíme zadání, ale když dorazíme na místo, realita je úplně jiná. Pak nastupuje improvizace. Každý den je jiný, a to mě na té práci baví.

Kdo se podle vás může stát lešenářem?
Nemusí mít zkušenosti, stačí být šikovný na ruce, mít trochu víc síly a nebát se. Zažil jsem i ženu lešenářku. Důležité je mít to v hlavě srovnané.Vědět, kde a co dělám, uvědomovat si rizika i to, že kvalitně postavené lešení je klíčové pro bezpečnost dalších lidí.

A co děláte, když zrovna nestavíte lešení?
Nejraději vyrážím na výlety. Jenom se například procházet po Šumavě, odkud pocházím. Příroda je pro mě největší odpočinek. Stanování, klid, lesy, to je přesně ono. Dřív jsem měl i trochu netradiční koníček. Pěstoval jsem masožravé rostliny. Měl jsem kolem čtyřiceti druhů, dokonce i e-shop, dodával jsem do zahradnictví. Dneska už na to není tolik času, takže mám doma jen pár pokojových. Ale pořád mě to baví. Je to taková moje malá botanická radost.