Chtěla zkoumat žíly, nakonec se stará o zařízení jednoho z největších horkovodů v zemi

Jaký je to pocit, starat se o zařízení, které vytápí tisíce domácností?
Je to samozřejmě velká zodpovědnost. Jde o desítky různých zařízení, potrubí, čerpadel, a armatur, které musíme udržovat ve velmi dobrém stavu, abychom zajistili spolehlivý provoz celého systému.

Co taková péče o celý systém výroby tepla obnáší?
Je to o tom, aby každé zařízení celého systému dostalo kvalitní údržbu ve správný čas. Někde to například znamená kontrolu, jinde výměnu oleje, filtrů, v těch složitějších případech to může být kompletní výměna čerpadla. Je to něco podobného jako když jezdíte s autem na pravidelné prohlídky do servisu. Jen tady takových aut máme v případě systému výroby tepla stovky.

Jak se Vám daří takové množství zařízení ohlídat?
Máme tým šesti šikovných systémových inženýrů. K tomu máme k dispozici potřebný software. Běžná údržba je svým způsobem určitá rutina. Musíte ale znát legislativní požadavky, mít náhradní díly nebo je umět zajistit a být v kontaktu s příslušnými dodavateli, kteří pak kontrolu nebo výměnu fyzicky zajistí. Mnohem zajímavější ale pak je, když se třeba stane něco neplánovaného.

Jako závada?
Přesně tak. I když elektrárna je velmi bezpečná, bezpečnostní systémy jsou mnohonásobně jištěné, tak je tady řada pomocných systémů, jako právě výroba tepla nebo vzduchotechnika. A tam když dojde k nějaké závadě, tak jako systémoví inženýři musíme přijít s řešením, které pak dodavatelé provedou.

Jak často se to stává?
Není to nic častého, na druhou stranu závada do pondělí nepočká. Vesměs to pak znamená i noční telefonáty a řešení bez ohledu den či denní dobu.

Vy jste aktuálně na manažerské pozici, kde vedete tým šesti zkušených mužů. Jaké to je?
Za důvěru, kterou jsem dostala jsem velmi ráda. Je to samozřejmě zodpovědnost, ale máme dobrý tým, ve kterém velmi dobře spolupracujeme a vzájemně se respektujeme. Mí kolegové jsou velkými odborníky přes svěřené zařízení a mým úkolem je zajistit dobré podmínky pro jejich práci, motivovat je a udržovat v týmu dobrou atmosféru.

Jak jste se vlastně k práci v Temelíně dostala?
Vystudovala jsem ČVUT Fakultu strojní. Ještě diplomku jsem dělala na mechanické vlastnosti kryoprezervovaných žil, neboli žil, které jsou zmrazeny tekutým dusíkem a pak se dají hned použít. Chvíli to tedy vypadalo, že budu vědcem v oblasti inženýrské biomechaniky. Pak se ale ve mně projevil jihočeský patriotismu a dlouhodobý vztah k technice a nakonec vyhrál Temelín.

I když počet žen v energetice každoročně roste, stále například v Temelíně tvoří jen pětinu zaměstnanců. Jak Vás konkrétně technika zaujala?
U mě to šlo hodně přirozeně už od mala díky tátovi. On je velký kutil, má rád veterány, motorky nebo doma pořád něco opravuje. Dost jsem s ním pracovala a hodně mě to bavilo. Navíc mě bavila i matematika a fyzika. A na vysoké škole jsem se zúčastnila besedy s paní Drábovou, která mě velmi zaujala a v ten moment jsem věděla, že jaderná energetika je pro mě jasná volba.

Původně chtěla Michaela Benešová pomáhat odhalovat vlastnosti lidských žil. Nakonec ale u  ní vyhrála jaderná energetika.

Takže hned po vysoké škole jste šla na Temelín?
Přesněji řečeno na půlroční přípravu do Brna, kde připravují pracovníky jaderných elektráren. I když je to poměrně náročné, byla jsem zvyklá se učit, tak to celkem šlo. V tom je v Temelíně opravdu výhoda. Než vás k něčemu pustí, tak vás na práci velmi dobře připraví.

Vás vlastně připravovali i přímo v elektrárně…
Nastoupila jsem na pozici trainee. Měla jsem tedy čas poznat prostředí, zařízení i lidi. Člověk je pak mnohem klidnější a jistější ve chvíli, kdy dostane na starosti konkrétní zařízení.

Po několika letech jste dostala na starosti i tým šesti systémových inženýrů. Byl to velký skok?
Celkem ano. Zařízení buď funguje nebo ne. Když nefunguje, tak vymyslíte opravu nebo vyměníte vadný díl. S lidmi je to složitější. Každý v mém týmu má obrovské znalosti a zkušenosti. A u těchto lidí si jako člověk pár let po škole musíte udělat respekt. Myslím, že se to povedlo a z našeho týmu mám opravdu velkou radost.

Jaké zařízení v elektrárně Vás nejvíc fascinuje?
Nejde říct konkrétně jedno zařízení, na elektrárně se mi líbí výjimečnost zařízení a to, že jsem součástí jednoho velkého týmu, kde všichni táhneme společně za jeden provaz.

Jak odpočíváte, když se zrovna nestaráte o temelínské zařízení?
Hraju házenou a mám ráda gastro. Pohybuju se v něm od patnácti let. Byla jsem na řadě brigád v kavárně, kuchyni, za barem nebo v kempu.

Je nějaké jídlo, o kterém můžete říct, že je nejoblíbenější?
Miluju sushi. Dokonce jsem prošla kurzem a pracovala i v sushi baru. Někdy, když je nálada nebo příležitost, tak si ho připravím i doma.

Jak často sushi připravujete?
Není to zase tak často, ale když už na to přijde, tak to ho dělám celkem dost, tak ze dvou kil rýže. To jsou pak desítky kousků s různou náplní. Od lososa, přes krevety až po zeleninu.

A jak sushi připravujete?
Důležitá je rýže, musí být akorát a dělá se ve speciální nálevu. Z lososa udělám filety, vykoupu ve slaném nálevu a nechám přes noc zmrazit. Nám Evropanům totiž syrový losos úplně dobře nedělá. Ale opravdu stačí pár hodin mrazu a je to dobré. A pak už všechno zabalit do řasy nori a je hotovo.