Díky migračním bariérám se v Písku podařilo zachránit tisíce obojživelníků

Bariéry místo nebezpečného přenášení

Impulzem ke změně byly právě zkušenosti z minulých let. Místní dobrovolníci se tehdy snažili obojživelníky přes silnice přenášet ručně. Přestože šlo o snahu pomoci, v praxi byla tato metoda nebezpečná a málo efektivní, často probíhala za tmy, deště a za plného provozu.

Nově instalované migrační bariéry představují bezpečnější řešení. V okolí několika rybníků, například Landa, Novovrážský nebo Topělecký, vzniklo zhruba čtyři kilometry zábran. Ty směrovaly živočichy do sběrných nádob, odkud je vyškolené týmy pravidelně přenášely přes silnice.

„Na Písecku se k systematickému řešení snížení rizika úhynu obojživelníků migrujících přes komunikace na rozmnožiště přistoupilo vůbec poprvé. Probíhající sezona tak představuje pilotní rok, během kterého se ověřuje funkčnost nastavených opatření i možnosti jejich dalšího rozvoje,“ uvedl David Schwedt z odboru životního prostředí. 

Tisíce zachráněných, cenné druhy mezi nimi

Od konce února do poloviny dubna zachytily bariéry téměř 13 700 obojživelníků. Dobrovolníci zároveň pečlivě zaznamenávali jejich druhy i počty, čímž vznikla cenná data pro další plánování. 

„Realizace takového opatření přitom není pouze o samotném sběru. Zahrnuje celou řadu kroků – od zajištění souhlasů vlastníků pozemků a správců komunikací přes rozhodnutí orgánů ochrany přírody až po technické a personální zajištění celé akce,“ vysvětlila Anna Kovaříková z firmy Soprea Agilis.

Nejčastěji se v lokalitách objevovala ropucha obecná, skokan štíhlý nebo čolek obecný. Výjimkou ale nebyly ani vzácnější druhy, například rosnička zelená či blatnice skvrnitá.

První rok jako test i základ do budoucna

Letošní sezona je v Písku pilotní. Město tak ověřuje nejen samotnou funkčnost opatření, ale i možnosti jejich dalšího rozšíření. Dosud se totiž systematická ochrana řešila jen v jediné lokalitě.

Podle odborníků má tento přístup velký potenciál. Zkušenosti z jiných regionů ukazují, že při dlouhodobém uplatňování může počet zachráněných jedinců výrazně růst. Do budoucna město zvažuje také řešení takzvaného „zpětného tahu“, tedy návratu obojživelníků z vodních ploch. Ten je však složitější, probíhá postupně a v delším časovém období.

„Ošetření zpětného tahu pro ropuchy a skokany zvážíme po analýze výsledků z letošního roku. Na rozdíl od jarní migrace, kdy celá populace putuje k vodní ploše během několika týdnů, je totiž ta zpětná rozložena do delšího časového úseku a dospělci opouštějí vodu postupně,“ dodala Zlata Striebliková, koordinátorka projektu za odbor životního prostředí.

Projekt ochrany obojživelníků byl financován také z Operační program Životní prostředí, spolufinancovaného Evropskou unií. Díky tomu bylo možné zajistit potřebné vybavení i odborné zázemí.