VŠTE pomáhá chránit včely bez chemie

O tom, jak projekt vznikl, co bude jeho cílem i proč může znamenat významný posun pro celé včelařství, mluví vedoucí výzkumu VŠTE Robert Frischer a zástupci projektu Včely do firem Marian Hýbl a Tadeáš Nováček.

Jak vznikla myšlenka zapojit VŠTE do projektu se včelami?
Frischer: S tím přišel Ing. Michal Emmer, jak si pamatuji. Měli jsme také reference z jiných firem, kde už tento projekt běží. Jmenuje se Včely do firem a možnost mít v areálu vlastní včely se nám líbila. Mně osobně hlavně proto, že v tom vidím velký potenciál pro další vývoj a výzkum. A samozřejmě i kvůli dobrému medu.

Jakou roli bude mít v projektu VŠTE?
Frischer: Běžně to funguje tak, že firma přiveze do areálu včely a stará se o ně. U nás je spolupráce širší. Včely sem přivezou odborníci, ale my budeme vyvíjet techniku, která jim pomůže s léčbou. Budeme ověřovat metody a postupy, které by měly zvýšit produktivitu včelstev i jejich životaschopnost.

Co bude předmětem výzkumu?
Frischer: Včely trpí parazitním onemocněním varroáza, které se dnes nejčastěji léčí chemicky. Kolegové z projektu Včely do firem ale chtějí jít jinou cestou – bez chemie, bez antibiotik. Léčí včely teplem. My budeme řešit řízení teploty v úlu a jeho aktivní přihřívání. Dnes je celý princip založený hlavně na slunečním záření a funguje spíše pasivně. My chceme vytvořit aktivní systém řízení, který zajistí podmínky, při nichž parazité zahynou.

Jak fungují termosolární úly?
Frischer: Otevírají se na bocích nebo nahoře okénka, takže slunce může přímo ohřívat včelstvo. Teplota se zvýší přibližně na čtyřicet stupňů. Fungování je ale závislé na slunci. Pokud nesvítí, teplota se nezvýší. My chceme celý systém převést na elektrickou bázi. Úl bude vybaven solárním panelem, který bude úl přihřívat, aniž by se musel otevírat.

Při jaké teplotě parazit zahyne?
Frischer: Přibližně mezi 40 a 45 °C. Je potřeba dodržet minimální hranici, aby parazit uhynul.

A včelám to neublíží?
Frischer: Ne. Včely jsou schopné si teplotu regulovat a zvládnou vyšší teploty než samotní parazité. Problém je pouze v tom, že běžný úl těchto teplot přirozeně nedosáhne. Takže bez léků a chemie dokážeme parazita zlikvidovat pouze pomocí tepla.

Proč je varroáza tak velký problém?
Hýbl: Varroáza neboli kleštíkovitost je dnes největší problém včelařství. Tento parazit oslabuje včelu tím, že parazituje na jejím tukovém tělese a saje hemolymfu. Tím ji oslabuje fyziologicky i imunitně. Zároveň do ní přenáší velké množství virů, se kterými si včelí imunita obtížně poradí. Právě to způsobuje většinu úhynů včelstev. V Evropě se běžně pohybují kolem dvaceti procent, v některých oblastech i více. Ve Spojených státech dosahují ztráty až padesáti procent.

Takže je situace horší než dříve?
Hýbl: Vývoj se mění přibližně v cyklech jednoho a půl až dvou let. Některé roky jsou mírnější, jiné výrazně horší. Obecně se ale situace spíše zhoršuje než zlepšuje.

Jak se dnes varroáza běžně léčí?
Nováček: Nejčastěji chemickými léčivy nebo pesticidy, například přípravkem Varidol s účinnou látkou amitraz. Ta je prokazatelně karcinogenní. V zemědělství je zakázaná, ale ve včelařství je zatím tolerovaná. Další možností je organická chemie - například kyselina šťavelová nebo mravenčí, případně esenciální oleje. My ale využíváme termosolární úly, kde pracujeme pouze se zvýšenou teplotou, která parazita zlikviduje.

Hýbl: V současnosti probíhá první etapa projektu, kdy je na VŠTE umístěno šest úlů. Ve druhé etapě přibude dalších šest. Na výzkum je potřeba větší množství úlů, protože čím více dat získáme, tím budou výsledky přesnější.

Jaké výhody má léčba teplem?
Frischer: Chemická léčiva se mohou dostávat i do medu. Dnes jsou medy velmi přísně kontrolované a obsah antibiotik nesmí překročit stanovené limity. U biomedů jsou požadavky ještě přísnější. Projekt termosolárních úlů tento problém řeší elegantně - bez chemie a pouze pomocí tepla.

Proč jste odpůrcem chemických léčiv?
Marian Hýbl: Jedním z hlavních důvodů je rezistence roztoče. Postupně si na léčiva zvyká a vytváří si vůči nim odolnost. Pak je potřeba používat silnější přípravky nebo vyšší dávky, případně obojí. To nemá dobrý vliv ani na včely, ani na úl. Navíc ve včelích produktech zůstávají rezidua chemických látek, která mohou ovlivnit i zdraví spotřebitelů. Z amitrazu navíc vznikají metabolity, které jsou ještě nebezpečnější než samotná účinná látka.

Jaký je hlavní cíl projektu?
Frischer: Chtěli bychom vytvořit funkční systém, který bude obsahovat senzorickou i řídicí část. Majitel úlu bude mít na dálku informace o teplotě a systém bude automaticky řídit podmínky uvnitř úlu tak, aby byla udržována optimální teplota. Naším úkolem je právě vývoj této elektroniky.

Je to pro vás osobně také motivace?
Frischer: Určitě. Mám rád elektroniku i senzoriku a je to velká výzva. Nic podobného dnes na trhu není. Budeme vyvíjet unikátní technologii, která se v souvislosti se včelami vyvíjí právě tady na VŠTE.

A co byste si od projektu přál vy osobně?
Hýbl: Chtěl bych, aby se z nás stala vlajková loď českého včelařství. Abychom byli vidět i ve světě a dokázali vytvořit skutečně environmentálně šetrnou technologii. Zároveň bych byl rád, kdyby tento projekt ukázal mladým lidem, že včelařství není obor uvízlý v osmdesátých letech. Hlavní je ale to, aby se včelám skutečně ulevilo a posunuli jsme včelařství do 21. století.

Chcete, aby se tento způsob rozšířil i mezi další včelaře?
Nováček: To bychom si přáli. I proto tento projekt představujeme veřejnosti. Chceme ukázat i mladé generaci, že lze včelařit jinak, moderněji a bez zbytečné chemie.

Máte na závěr nějaký vzkaz pro naše čtenáře?
Nováček: Přál bych si, aby si lidé uvědomili, že bychom se od včel mohli hodně učit. Především spolupráci. Včely vědí už dávno, že právě spolupráce a vzájemná podpora posouvají celé společenství dopředu. Kdybychom fungovali podobně jako ony, byla by naše společnost nejen efektivnější, ale i šťastnější.