Budějcké Jarní trhy letos neměly na růžích ustláno

Zataženo, přeháňky a silný vítr. Aprílové počasí trápilo od čtvrtka 29. do soboty 31. března trhovce na českobudějovických Jarních trzích. „Čtvrtek mi celkově přišel jako zlý sen. Z ničeho nic zadul vítr a shodil mi všechny desky se šperky. Jak jsem všechno vrátila na své místo, celá situace se opakovala znova. Když už jsem svoje výrobky sbírala ze země počtvrté, chtělo se mi brečet. Sousedce vedle se kvůli větru rozbilo zrcadlo a každou chvíli zvedala spadlé tašky z dlažebních kostek. Do toho je tu strašně málo lidí, takže kšeft téměř žádný,“ postěžovala si Budějcké Drbně jedna z prodávajících.

Kvůli počasí stánkaři balili dřív, než trh skončil, a druhý den už ani nedorazili. Náměstí Přemysla Otakara II., které bývá kolem dokola plné stánků a lidí, téměř zelo prázdnotou. „Letos mě to tu vůbec nebaví. Nechodí lidi, zima, fučí tak, že kdybych stánek nedržel, tak se mi to všechno zbortí. Budu rád, když si vydělám alespoň na náklady. Do toho je tu šílená organizace. Není možný si tu ani v klidu vyložit zboží. Hned je u vás policajt a vyhrožuje s pokutou, protože parkoviště je od osmi ráno placené. Takže nejenom, že zaplatím vysoké nájemné, drahý benzín za dalekou cestu, ale ještě si musím zaplatit parkoviště na půl hodiny, než vyložím zboží. Nevím, jestli sem po tomhle ještě vůbec pojedu,“ prozradil nám naštvaný trhovec.

Nebyl to jediný případ, kdy měl stánkař problém s Jihočeskou parkovací, která obouvá na náměstí kola do botiček. „Dneska mi dokonce vyhrožovali, že mě nechají odtáhnout. Včera mě naštvali, protože mi vysvětlili, jak se dostanu na nejbližší parkoviště, kde se údajně nemělo platit, ale když jsem si šel k večeru pro auto, tak jsem tam měl botičku. Málem mě trefilo, jsem z Moravy a v Budějovicích jsem poprvé. Není zrovna jednoduché, když jste na trhu sám, všechno rychle vyndat z auta, nechat zboží ležet jen tak na náměstí, kde se poflakují bezdomovci, a jet někam pět minut od centra parkovat a rychle běžet zpátky. Jezdím na trhy po celé České republice, ale abych si nemohl v klidu vyndat zboží z auta, to se mi opravdu ještě nestalo. Lidí málo, většina z nich se mě ptá, co je to tu za trhy a jak dlouho budou probíhat, takže reklama zřejmě asi žádná nebyla. Jsem docela zklamaný, ale svádím to všechno na počasí. Tady kolega, Francouz, který prodává výborné francouzské sýry a jejich speciální klobásky, mi říkal, že minulý rok to bylo dobrý.“

Špatné počasí nebavilo ani nakupující Budějčáky. Každý rychle prosvištěl náměstím, koupil pomlázku, popřípadě si dal klobásku nebo něco teplého na zahřátí, a chvátal domů. „Ani jsem nevěděl, že se tady něco děje. Už mám v sobě čtvrtý kalíšek medoviny a je mi dobře. Trhy jsou docela pěkný, ale minulý rok mě zaujaly ty vánoční. Konečně se trochu polepšili, ale do rakouských nebo německých trhů to má stále daleko. Tam si člověk připadá opravdu jako o několik století zpátky. Taky by se mi nestalo, že bych srkal medovinu z plastového kelímku,“ debatovala Drbna s jedním z příchozích návštěvníků, kterému počasí neubíralo na dobré náladě.

„Trhy jsou krásné. Jen ve čtvrtek bylo náměstí plné stánků, ale dneska je sobota a je jich tu půlka. Líbí se mi, že jsou tu i tací, kteří své řemeslo předvádějí, jako například kovář. Taky jsem se podívala, jak se tkají koberce a šály. Nemyslela jsem si, že je to tak náročná práce. Trochu mi tu chybí nějaká zábava pro děti. Prodávají se tu pomlázky, ale aby někdo předváděl nebo třeba lidi učil, jak si ji mohou sami udělat, jsem si nevšimla,“ sdělila Budějcké Drbně návštěvnice s řehtačkou v ruce.