Čtyřnozí miláčci nedělají pouze radost, ale i léčí

V Městské charitě Domino v Českých Budějovicích pracuje sympatická Kateřina Kosová, která vlastní yorkšírského teriéra jménem Izí. A právě s ní praktikuje canisterapii.

Hodina spočívá v tom, že se klienti nejdříve dozvědí vše možné o pejskovi, zkouší jeho reakci na povely, odměňují ho pamlskem, učí se s ním chodit na vodítku nebo si s ním mohou hrát.

Je jim také předvedeno, jak se chovat v situaci, když je napadne rozzuřený pes, jak se čtyřnohým mazlíčkem zacházet či jak bezpečně přistoupit k neznámému chlupáči.

Dále dostávají prostor na položení různých otázek. Mohou se zeptat na všechno, co se Izí týká, co je zajímá.

Budějcká Drbna měla také hodně dotazů, a proto je po canisterapii, při níž se dozvěděla spoustu užitečných informací, Kateřině Kosové položila.

Pracujete při canisterapii s klienty Domina?

„V rámci nabídky služby Domino, Městské charity České Budějovice, si mohou naši klienti vybírat různé aktivity. Jednou z nich je právě canisterapie.“

Vy jste tedy zaměstnankyní této organizace?

„Ano, pracuji zde jako sociální pracovnice a zároveň působím jako dobrovolnice Výcvikového canisterapeutického sdružení Hafík, pod kterým děláme canisterapii. Také spolupracujeme s výcvikovým sdružením v Třeboni.“

Za jakým účelem navštěvují vaši klienti tuto terapii? Chtějí například překonat strach ze psů?

„Většinou ne, právě naopak. Věnuji se metodě Aktivity za přítomnosti zvířete, a kdyby se člověk bál psů, tak je to v tomto případě kontraindikace. Pejsek jim pomáhá především při aktivizaci, odbourávání stresu, pomáhá v komunikaci a tak dále.“

K čemu canisterapie slouží? Co lidem dá hodinka strávená se psem?

„Pracuji s lidmi s duševním onemocněním, se kterými já, díky této fence, mohu lépe spolupracovat. Například jim pomocí Izí dodávám sebevědomí prostřednictvím toho, že jí mohou dávat různé povely, a ona je poslechne. Hlavně ale jde i o tu aktivitu, že nějak vyplňují svůj volný čas a mají chuť něco dělat - něco, co neznají, co je pro ně nové.“

Proč je učíte i podrobnosti o plemeni psa?

„Jsem i trenérem paměti. Povídám jim o fence a pak kladu otázky, co si z toho zapamatovali.  Důležitá je u těchto lidí i edukace, aby věděli, jak se chovat ke psům, jak s nimi pracovat a tak dále.“

Jak dlouho canisterapii děláte?

„Tři roky. Pracuji s Izí vlastně od malička, úplně od štěňátka. Nejprve prochází pes přípravou a kolem toho roku teprve může jít na zkoušky, kde musí složit vstupní testy a musí absolvovat týdenní výcvik canisterapeutických týmů. Pak už může praktikovat canisterapii v praxi.“

Izí jste si pořídila kvůli práci?

„Ne, chtěla jsem mít mazlíčka, ale pak jsem zjistila, jak je kontaktní a má ráda lidi. Díky studiu Zdravotně sociální fakulty Jihočeské univerzity jsem se znala s paní doktorkou Eisertovou, která na škole působila a založila výcvikové sdružení Hafík.“

Jak funguje canisterapie třeba v domově důchodců? Pracujete se seniory podobně jako s lidmi s duševní poruchou, nebo máte jiné metody?

„U seniorů je důležitá aktivizace, na kterou se musím tímto zaměřit, protože jsou tam celý den a často se uzavírají do sebe, nemluví s ostatními. Ten pes jim pomáhá překonat tuto bariéru, díky němu mají téma k hovoru nebo se procvičuje hrubá a jemná motorika, trénuje se paměť, kognitivní funkce. V domově důchodců dělám hodně individuální canisterapii, chodím od jednoho klienta k druhému a děláme to, co mají rádi.“

A v mateřských školách slouží canisterapie k čemu?

„Jedná se především o edukaci, která má preventivní charakter, v rámci níž se pracuje s různými obrázky a materiály. Díky nim učíme děti, jak se chovat k pejskům, jak se ubránit před napadením psem a především předcházet úrazům způsobených psem.“

Je rozdíl při canisterapii, když se provádí s malým nebo velkým psem?

„Určitě. Je to hlavně o zátěži. Velký pes víc snese, dokáže ujíst víc pamlsků a zvládne třeba větší skupinu dětí či lidí. Neříkám, že ten malý nemá dost energie, ale určitě se s ním musí pracovat opatrněji, usměrňovat tu zátěž. Velcí psi jsou hlavně výborní při polohování, což je perfektní věc pro děti s postižením třeba dětskou mozkovou obrnou. Používá se například jako podpůrná metoda před fyzioterapií. Děti se tak zahřejí a lépe se s nimi pracuje. Na polohování se mohou používat i malí pejsci, ale ti se spíše přikládají na určitou část těla.“

Co vám tato práce přináší?

„Je to spojení mé práce a zároveň koníčku, u kterého mám toho svého mazlíčka, s nímž pomáháme spoustě lidí. Takže se vlastně touto prací obohacuji.“