Je pondělí odpoledne a ačkoliv se nacházíme v Nemocnici České Budějovice, z dětského oddělení je slyšet hlasitý smích. Děti se chechtají na celé kolo a mají k tomu důvod. Společnost jim totiž dělají zdravotní klauni.
Stanislava Kočvarová a Jana Wertigová se do kostýmu zdravotního klauna oblékají už několik let a je vidět, že svou prací, která je bezesporu spíše posláním, žijí naplno. Ostatně stačí nasadit červený nos a jsou okamžitě v roli. A to i v případě, že kolem nich zrovna žádné děti nejsou.
Jejich první kroky vedou na pooperační péči. Nejdříve se u sestřiček informují o všech dětech, které na oddělení zrovna jsou. Má to smysl, protože se tak dá předejít případnému nedorozumění, které by u dětí mohlo vyvolat opačnou reakci. Jak bylo zmíněno, už v této chvíli klauni, kteří na sebe berou roli doktorky a sestřičky, hrají naplno. Úsměvy na tvářích kouzlí tedy i personálu.
Po chvilce se již jde na samotné pokoje. Mimochodem... V roli musíme být i my, dozvídáme se, že jsme návštěva z ministerstva. Z jakého? To je jedno, prostě z ministerstva. Děti jsou překvapené, nejdříve možná i podezíravé, ale po chvíli se už nezadržitelně chechtají. Klauni jsou prostě úžasní, nejde se nesmát. K smíchu dětských pacientů se v rychlém závěsu přidává i smích ministerstva. Je to nakažlivé...
Jeden chlapeček se řehtá tak, že to vypadá, že už mu to zůstane. Že je nejspíš po operaci? To v tu chvíli sám ani neví. Slzí i maminka, která sedí vedle postele.
A co klauni dělají tak vtipného? Prostě improvizují. Děti rádoby vyšetřují, a to dost netradičně, špičkují se, naráží do dveří. Humor je to milý a nenásilný.
Obě ženy jsou natolik profesionální, že i když jedné z nich při hraní něco spadne do oka, nedá na sobě nic poznat. Až po odchodu z pokoje směřuje k umyvadlu, kde se snaží smítko z koutku vydolovat. V tu chvíli vlastně nikdo neví, jestli je to skutečnost, nebo součást hry. Trošku to připomíná Andyho Kaufmana...
Pooperační oddělení je jednou ze zastávek na trase, která klauny čeká. Jejich návštěva nemocnice trvá tři hodiny a ačkoliv se může zdát, že se nejedná o nic náročného, opak je pravdou. Tři hodiny klauni, respektive klaunky předávají pozitivní energii. Není divu, že jsou na konci unavené. Unavené, ale většinou spokojené...
„Ve chvíli, kdy všechno plyne bez komplikací, máme samozřejmě skvělý pocit. Ale unavené jsme vždycky,“ usmívá se Jana Wertigová, která pracuje jako zdravotní klaun už devět let. „Domů odcházíme vyčerpané, ale když se nám ten den dařilo, je nám příjemně. Ovšem leckdy jsem i smutná, a to hlavně v okamžiku, kdy nejsem spokojená s výkonem, který jsem podala,“ dodává Stanislava Kočvarová.
A jaké pocity mají klaunky při samotném hraní? Jelikož se děti většinou skutečně smějí, tak samozřejmě dobré. Jak totiž říká Stanislava Kočvarová - když dítě pláče smíchy, je to ta nejkrásnější věc.
Někoho může napadnout, že děti leckdy mají z klaunů fobii. To však v tomto případě nehrozí. „Jsme takzvaní civilní klauni, žádné masky, ze kterých by mohly mít děti strach, nemáme,“ říká Jana Wertigová. A má pravdu... Strach, to bylo to poslední, co jsme při jejich návštěvě zaznamenali. Setkali jsme se jen s nadšením, upřímnou radostí a neskutečným smíchem!
Co je vlastně organizace Zdravotní klaun? Jedná se o neziskovku s národní a mezinárodní působností, široce uznávanou pro svou odbornost v oblasti využívání humoru ve zdravotnictví, a to již 15 let. Sdružuje 86 profesionálních zdravotních klaunů, kteří pravidelně navštěvují 64 nemocnic a sedm domovů pro seniory. Ročně se uskuteční přes 3500 klaunských návštěv. Více o organizaci na www.zdravotniklaun.cz.
Českobudějovickou nemocnici zdravotní klauni navštěvují pravidelně dvakrát týdně.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
