České Budějovice objektivem Milana Bindera a perem Martina Maršíka: Synagogu zbořil, Lannu zachránil
Milí přátelé českobudějovické historie, čas velmi rychle utíká a v tomto roce je to již třicet let, co byl v parku Na Sadech opětovně vztyčen památník Adalberta Lanny, člověka, který bezesporu patří mezi nejvýznamnější naše rodáky.
Proč byl ale památník v roce 1945 násilně stržen? Za vším hledejme neznalost a euforii ze skončení světové války. Naše město bylo osvobozeno 10. května 1945. A hned začalo poměrně logické ničení všeho, co mělo spojitost s Německem a německým jazykem. Protrpěné roky nešly smazat. A tak se v noci z 24. na 25. května shromáždil okolo pomníku dav lidí, kteří v Lannovi viděli potomka německých rodičů. Situaci neuklidňovaly ani německé nápisy na pomníku. Traktor, sovětští ženisté, ale i naši občané pomník svalili a jeho osud byl na dlouhých 48 let zpečetěn.
Poškozený památník putoval z místa na místo a dá se říci, že se moc nevědělo, co s ním. Komunistický režim totiž také neměl zájem vyzdvihovat zásluhy rodu Lannů. Vždyť i Lannovka byla přejmenována na třídu Maršála Malinovského. Nakonec podstavec i socha skončily v depozitáři v Bavorovicích.
V roce 1993 hlavně díky Klubu přátel Českých Budějovic byl památník vrácen na své místo.
Když nad tím tak přemýšlím – nedopadl památník Adalberta Lanny tak špatně. V roce 1943 měl být roztaven a materiál měl být využit pro zbrojní výrobu. Paradoxně ho zachránil člověk, který, se zasloužil o odstřelení naší velké synagogy. Ano, jedná se o bývalého vládního komisaře, který tehdy vedl České Budějovice, Davida Friedricha.
Dovolte mi ještě jednu poznámku. Pracuji na biskupském gymnáziu a v současné době v učebnách obnovujeme původní podlahy. Pod několika vrstvami lin se nachází parkety, které daroval sestrám Boromejkám právě Adalbert Lanna. Není to sice ten, který na nás shlíží z pomníku Na Sadech, ale jeho syn, který šel v otcových stopách a výrazně se zasloužil o růst rodinného podniku.
