České Budějovice objektivem Milana Bindera a perem Martina Maršíka: Nelehký život čuníků
Vážení přátelé budějovické historie, tak jsme se s Milanem znovu po delší době vypravili do podzemí. Dozvěděli jsme se, že v domě, který je na náměstí na straně radnice je ve sklepě zachovalý prasečí chlívek z 19. století. A takovou zajímavost jsme si přece nemohli nechat ujít!
Už když jsme otevírali sklepní poklop, tak nám bylo čuníka líto. Po otevření se totiž na nás vyřinul zatuchlý, vlhký vzduch. Hned bylo cítit, že obyvatelé domu nemají moc důvodů tyto prostory navštěvovat. Elektrika k našemu překvapení fungovala, a tak jsme prasečí chlívek našli téměř okamžitě. Malý prostor o rozměrech tak na jednoho hodně vykrmeného pašíka, byl oddělen od ostatních částí sklepa vyzděnou příčkou a vše ukončovaly plaňkové dveře. Ani nad hlavou neměl čuník moc místa. Sklep byl totiž zakončen klenbou, takže se výška stropu na jedné straně výrazně snižovala. Neveselé, smutné podmínky pro pašíka – malý prostor, tma, vlhko, téměř žádný čerstvý vzduch. Taková to ale byla bohužel doba.
Že se skutečně jednalo o prasečí chlívek mi potvrdili učitelé dějepisu z našeho biskupského gymnázia. Ve sklepích měšťanských domů se prý čuníci chovali zcela běžně. A když nad tím přemýšlím, jestliže se mohly chovat slepice na Černé věži, tak proč ne prasata ve sklepích.
Na závěr musím napsat, že jsem byl rád, že mým nástrojem je pero a nemusel jsem prolézat všechny kouty podzemí, které si samozřejmě chtěl Milan jako fotograf zvěčnit. Když jsme dům opouštěli, tak jeden z nás byl čistý, zato druhý až tak moc ne.
