Závislost na cvičení není vidět. Naopak, společnost ji často obdivuje
Cvičení považujeme za jeden z nejzdravějších návyků. Jenže i z běhu, posilovny nebo jógy se může stát posedlost. Závislost na cvičení přitom často nebývá vidět – okolí ji zaměňuje za disciplínu a „zdravý životní styl“. Jak poznat, že už pohyb není motivovaný radostí, ale strachem?
Cvičení může být radost. A pro spoustu lidí taky je. Únik, terapie, způsob, jak se cítit silnější. Ale taky se z něj může stát trest.
Na začátku přináší pohyb energii a pocit uspokojení. Postupem času se však u některých lidí může tento vztah změnit: radost střídá povinnost, odpočinek vyvolává vinu a tělo se mění v nástroj, který jen mechanicky plní tréninkový plán. V takovém momentu cvičení přestává být zdravé a může se stát zdrojem tlaku či úzkosti.
Co je závislost na cvičení?
Jde o stav, kdy člověk cvičí kompulzivně – ne proto, že chce, ale protože „musí“. Pohyb pak neřídí radost ani potřeba odreagování, ale strach: z přibírání na váze, ze selhání nebo ze ztráty kontroly. Odborníci proto řadí závislost na cvičení mezi behaviorální závislosti, podobně jako workoholismus.
Zvlášť často se objevuje u lidí s poruchami příjmu potravy. Výzkumy ukazují, že nutkavou potřebu cvičit pociťuje zhruba 80 procent pacientů s mentální anorexií a kolem 55 procent lidí s bulimií.
Pro závislost na cvičení není ani tak vysoká frekvence tréninků, jako spíš emoce, které se kolem sportu točí:
- cvičím, i když jsem nemocný/á nebo vyčerpaný/á
- musím odcvičit „své“, jinak cítím úzkost
- každý odpočinkový den vyvolává vinu
- vynechání tréninku znamená paniku a sebeobviňování
Závislost na cvičení má i četná rizika, jako například zvýšenou míru úrazů, přetížení organismu nebo záněty šlach a kloubů.
Jde přitom o závislost, která není na první pohled viditelná. Naopak – společnost ji často obdivuje. „Ty jsi tak disciplinovaný!“, „Tobě se chce cvičit každý den?“
„Strašně ráda bych neřešila, jestli se po hodině spinningu ještě půjdu proběhnout, nebo jestli je lepší zůstat s dcerou na hřišti... anebo pospíchat domů si zašlapat na kole místo kafe s mamkou... Ale nedokážu to. Pokud nemám odcvičeno jsem strašně nervózní nesvá a bojím se najíst,“ píše jedna z posluchaček podcastu Stop anorexii, která má problém se závislostí na cvičení.
Týká se tento problém i vás? Více o tématu uslyšíte v dalšíé epizodě podcastu Stop anorexii, kterou najdete na Spotify, Apple Podcasts, YouTube, Stopanorexii.cz nebo tady na Drbně.
