EU dělala všechno pro to, aby snižovala konkurenceschopnost Evropy. To se musí změnit, říká kandidát na europoslance Ondřej Krutílek

Česká republika by podle ministra vnitra Víta Rakušana (STAN) přispívala na základě migračního paktu částkou zhruba 480 milionů korun ročně. Jaký je vlastně váš názor na migrační pakt?
Obecně by mělo jít o nástroj, který zamezí vstupu nelegálních migrantů do Evropské unie. Je to soubor deseti návrhů, které se teď schválily v Evropském parlamentu. Za dva roky by to mělo začít fungovat. Celá ta debata se vede o tom, jestli to fungovat bude, nebo ne. Debata nabírá různých podob podle toho, kdo o migračním paktu mluví. Za sebe říkám, že migrační pakt není jako celek dobrý. A proto nestojí za to ho jako celek podporovat. Jsou tam věci, které posouvají řešení problému vpřed. Jsou tam ale také věci, které jsou problematičtější. A pak je tam samotné gró týkající se povinné solidarity. To si myslím, že není zpracováno dobře, hlavně z toho důvodu, že se řada pravidel bude muset ještě upravit prováděcí legislativou. Nyní tedy nevíme, jak to celé bude fungovat. Pokud máme veřejnost seznamovat s tím, jak chce Evropská unie bojovat s nelegální migrací, tak to musí být jasné od samého začátku. Nemluvě o tom, že migrační pakt řeší jen důsledky migrace, ale ne její příčiny, a ještě úplně rezignuje na návratovou politiku.

Opoziční hnutí SPD podle jeho předsedy Tomia Okamury nebude respektovat migrační pakt EU, i když má být za dva roky závazný pro všechny státy Evropské unie. Co si pod tím představit?
Je to přesně ten typ výkřiků od lidí, kteří evropské legislativě nerozumí. Je to prostě jen snaha o to posbírat laciné politické body bez ohledu na realitu. To je obecně problém všech těchto stran. Kdybychom zaujali podobný postoj například během přijímání Euro 7, tak v současné době máme schválenou normu, která by vlastně znamenala okamžitý konec výroby malých a středních aut se spalovacími motory. Tomu se nám podařilo zabránit jen konstruktivní prací a sérií náročných vyjednávaní a vyhledávání spojeneckých států napříč celou EU. V Bruselu musíte bojovat tam, kde se bojovat dá, a používat k tomu prostředky, které se dají použít. V tomhle případě v rámci institucí EU, aby výsledek byl co nejlepší a ochránil Evropu před nelegální migrací.

Eurokomisařka pro vnitřní věci nedávno zopakovala, že součástí migračního a azylového paktu Evropské unie je i výjimka pro země jako Česká republika, které hostí velký počet uprchlíků z Ukrajiny. Je to podle vás reálné?
Já si myslím, že nikoliv. Důvod je ten, že migrační pakt má začít platit až za dva roky a do té doby počet Ukrajinců s dočasnou ochranou v Česku klesne. Proto i argument, že si Česká republika může přijít na lepší podmínky, zeslábne. Navíc parametr přijetí uprchlíků z Ukrajiny je jedním z mnoha, který se bude zvažovat při povinné solidaritě. Je možné, že to nějakou roli hrát může, ale jako bernou minci bych to fakt nebral.

Migrační pakt, který schválili europoslanci, zavádí mimo jiné to, že členské státy budou muset od roku 2026 přijmout svůj díl uprchlíků, nebo se z této povinnosti vyplatit. Moderátor televizní debaty Václav Moravec v ČT řekl, že by to vycházelo na 15 miliard korun ročně. Ministr Rakušan to označil za špatný propočet a uvedl již zmíněných 480 milionů korun ročně. Čím to, že v českém prostředí panuje tak obrovský rozptyl v částkách?
To je přesně to, co říkám. Migrační pakt ještě nemá kompletní prováděcí legislativu, takže někteří to přepalují, někteří zmírňují. Všechna tahle prohlášení jsou vycucaná z prstu, a my si budeme muset počkat na to, jak se to bude reálně provádět. Asi se ale všichni shodneme na tom, že pokud si chceme zachovat Schengen, tedy EU bez vnitřních hranic, tak zadarmo to nebude.

O tématu migrace se v Evropské unii mluví už zhruba dvacet let. Je vůbec reálné ho ještě uchopit věcně?
Pro někoho se toto téma nepochybně stalo hlavním předmětem populistického získávání bodů. Ti, kteří o migračním paktu mluví, často směšují jablka s hruškami. Migrační pakt je jen o nelegální migraci, které chceme zamezit. Je tady ale také migrace legální, kterou potřebujeme. Podívejme se na český pracovní trh. Máme dvou až tříprocentní nezaměstnanost a řada firem nemůže najít lidi ani do oborů s vysokou přidanou hodnotou. To je další věc, o které se musíme bavit. Všem, kteří ale hledají jednoduchá řešení, vzkazuji, že kdyby takové řešení existovalo, tak by s ním už přeci někdo přišel. Musíme postupovat s rozumem. Za sebe proto říkám, že migrační pakt se jako celek schvalovat neměl a mělo by se na něm ještě zapracovat.

Evropská unie musí posílit svou konkurenceschopnost, aby patřila mezi velké hráče na světové scéně. Na tiskové konferenci po skončení dvoudenního mimořádného summitu EU to řekla Ursula von der Leyen, předsedkyně Evropské komise. Kde vidíte mezery?
Když se podíváte na posledních pět let, tak Evropská unie dělala všechno pro to, aby konkurenceschopnost Evropy snižovala. Tím, že přišla s radikální agendou dekarbonizace v rámci Green Dealu. Nedělala to ale tak, že by řekla, máme tu nějaký cíl a budeme na něm pracovat a dáme prostor byznysu, aby našel řešení, která budou nejefektivnější. Šli jsme a sektor po sektoru regulovali a regulovali. Navíc jsme jako EU vytvořili řadu legislativních zmetků vytvořením nějakých základních rámců, ke kterým nám chybí prováděcí předpisy. Tím jsme zásadním způsobem znejistili byznys.

Navíc další ekonomiky, třeba USA nebo Čína, přistoupily k dekarbonizaci více byznysově. Pokud máte firmu, která se rozhoduje, co myslíte, kam půjde? Bude působit tam, kde jsou regulace, nebo půjde tam, kde dostane úlevu a je jí nabídnuto, aby našla nějaké tržně konformní řešení? Myslím, že odpověď je jasná. Tímhle stylem Evropa svou konkurenceschopnost ztrácela a v následujících pěti letech bude velkým úkolem, aby EU obrátila Green Deal a hlavně dekarbonizační agendu zpět z hlavy na nohy. Pokud se dál půjde stejnou cestou, nejde jen o strašení, ale byznys bude z EU odcházet. Evropa se začne deindustrializovat, čímž přijdeme o naše schopnosti a kompetence, které v jednotlivých oborech máme. Mluvím především o automobilovém průmyslu či energetice. To se nám pak bude velmi špatně dohánět, i když by k nám nakrásně byznys přišel zpět. Jsme teď v situaci za pět minut dvanáct, a proto bychom měli byznysu nabídnout podmínky, které budou stabilní a předvídatelné. Jenom tak se společnosti rozhodnou investovat v Evropě, a ne se poohlížet po zbytku světa, a to zejména po Asii.

Jsou tím problémem nekonkurenceschopnosti například také ceny energií?
Samozřejmě i to je velký problém. Byznys tady bude za předpokladu, že tu bude levná a dostupná energie. Pokud budeme mít řádově vyšší ceny energií, tak máme problém. Lidé se kvůli tomu neodstěhují, ale společnosti jsou mobilnější a může se nám to šeredně vrátit. Tím, jak Evropská unie připravila pravidla pro dekarbonizaci, tak se to nepochybně dotýká i energetického sektoru. Na jednu stranu platí, že si státy Evropské unie mohou dělat svůj energetický mix po svém. Zároveň je ale dalšími legislativními kroky tahle volba docela zásadně omezována, a to zejména emisními povolenkami. Ty hrají klíčovou roli při tvorbě ceny a v současné podobě neplní původní funkci. Zde je nutné se bavit o reformě celého mechanismu vydávání povolenek a o nastavení nových pravidel. Hlavním terčem dekarbonizace se z logiky věci stalo uhlí a potažmo plyn. Utlumování využívání těchto zdrojů může v rámci vyšších cílů dávat smysl, ale musí být uděláno zodpovědně. Nelze vypínat uhelné elektrárny bez dostatečné a flexibilní náhrady, která neohrozí dodávky elektřiny a energetickou bezpečnost a soběstačnost země. Namále v uplynulých pěti letech mělo však i jádro. Tento zdroj se podařilo udržet mezi takzvanými čistými zdroji díky aktivitám českých europoslanců.

Spolu s dalšími kandidáty na europoslance jste vyrazili na přelomu roku po krajích na tour s názvem „ODS blíž k vám“. Jaká témata mezi lidmi, se kterými se setkáváte, nejvíce rezonují?
Donedávna to byla třeba vysoká inflace. Když se bavíme o evropských tématech, tak jsou to věci, o kterých jsme se už bavili. Například chtějí vědět více o tom, co je to migrační pakt. Chtějí vědět, co je to Green Deal. Lidé často netuší, co mají čekat. Zajímá je také bezpečnost Evropské unie. Absurdní je, že tématem je také zavedení eura, o kterém přitom tyhle volby nejsou. Nicméně je to celkem pochopitelné – v lednu toto téma značně nesystematicky otevřelo několik politiků, a od té doby to pokračuje. Nemyslím si ale, že tohle téma rozhodne volby.

Když jsme u toho, jak to máte vy se zavedením eura?
Ne teď. Máme řadu způsobů, jak se můžeme přibližovat ekonomikám na západ od nás. Zafixování měny k euru tedy není jediným způsobem. Jsem zastáncem toho, že s vlastní měnovou politikou a kroky, které budou posilovat konkurenceschopnost českého byznysu a vytvářet vyšší přidanou hodnotu, abychom nebyli pouze montovnou, se můžeme posouvat dopředu. K tomu nám společná měna nepomůže.

Zatímco v roce 2019 se k urnám před evropskými volbami chystala jen necelá třetina Čechů a Češek, letos je to podle Eurobarometru více než polovina. Je to důkaz toho, že se tedy českým politikům daří evropská témata lépe vysvětlovat?
O EU jsme v posledních dvaceti let komunikovali ode zdi ke zdi. Buď jsme ji vzývali a říkali, že Češi jsou zaprděnci, kteří neví „kudy běží zajíc“, zatímco v Bruselu to vědí. Nebo obráceně, kdy jsme říkali, že všechno je tam špatně, vystupme a ničím se nezaobírejme. V posledních letech se to začíná měnit, a jak lidi, tak firmy začínají vnímat EU jako prostor, kde se dají prosazovat české zájmy. Z toho mám radost. Dvacet let se v EU pohybuji na různých pozicích a v různých institucích. A EU je pro lidi stále komplikovaná. Málokdo rozumí rozhodovacímu procesu v senátu nebo poslanecké sněmovně, ale pořád si ty věci dokáže lépe představit, protože výsledky jejich práce se projevují poměrně rychle. Což u evropské politiky neplatí. Tam něco schválíte a trvá to dva až tři roky, než se to projeví. V mezičase se ledacos může změnit. Evropská politika se přitom čím dál více propisuje do našich běžných životů. Příkladem je Green Deal, kdy jasně ukazuje, jaké dopady může mít evropská politika. Proto by lidé měli zbystřit a říct si: „Příště k volbám půjdu a budu se volit někoho, kdo bude hájit můj názor.“ EU prostě není jen to, že můžeme cestovat bez kontrol na hranicích, když jedeme na dovolenou, a zavolat si ze zahraničí bez roamingových poplatků.

Nakolik je kandidátka SPOLU do evropského parlamentu kompromisem?
Bezpochyby kompromisem je. Jsme tři strany, které mají v některých evropských tématech rozdílné názory. To není potřeba zastírat. Na druhou stranu, když jsme tu kandidátku sestavovali, tak jsme si určili základní pravidla a stanovili programové desatero, kterým se budeme řídit a všichni jsme se na tom shodli. To je pozitivní a klíčová hodnota. Dokážeme se na věcech dopředu domluvit, pominout to, co nás rozděluje a pracovat na tom, co nás spojuje. Za sebe říkám, že máme na kandidátce lidi, kteří jsou v evropské politice úspěšní, kteří jsou kompetentní a mají zkušenosti, aby mohli efektivně hájit české zájmy. Tím se jednoznačně odlišujeme od našich konkurentů.