Už kandidovat nebudu, nejsme jako rodina, říká nejmladší starosta v Česku Jaroslav Rajskub

Jste ve funkci zhruba rok a půl. Jaká vaše očekávání se naplnila, a naopak co jste ve funkci starosty neočekával?
Čekal jsem, že toho v obci zvládneme udělat víc, a že některé věci půjdou rychleji. Jenže komunální politika není jako podnikání, kde si člověk řekne, že něco udělá, a prostě to udělá. Tady se všechno musí schvalovat, je kolem toho spousta pravidel a administrativy. Zároveň jsem narazil i na velký mezigenerační rozdíl. Je mi 21 let, takže mám jiný pohled na věci než třeba dospělí lidi okolo čtyřicítky, anebo pak i než senioři. Na peníze nebo třeba na to, do čeho má obec investovat. Chtěl jsem například prosadit více sportovišť pro děti, ale ne vždy se na tom člověk shodne s ostatníma. Na druhou stranu nelituju, že jsem do toho šel. Hodně mi to dalo a byla to zkušenost, díky které jsem si uvědomil, co od života i od práce vlastně chci.

Jak vypadá běžný den starosty ve funkci – co všechno se do něj reálně vejde?
Každej den je trochu jinej. Většinou ráno vstanu, zacvičím si, a ještě před úřadem řeším svoje podnikání, dělám analýzy pro klienty. Na úřad pak chodím kolem devátý, jsem k dispozici občanům, řeší se schůzky, běžný věci kolem obce a administrativa. Ale nemám úplně klasický režim od devíti do pěti. Tím, že ještě podnikám, cestuju a hodně sportuju, tak si ten den skládám tak, aby mi vyhovoval. Když je hezky, tak jdu třeba přes den sportovat a práci dodělám večer nebo v noci. Já to mám nastavený tak, že člověk nežije kvůli práci, ale pracuje kvůli tomu, aby si mohl užít život.

Které věci zvenku vypadají jednoduše, ale uvnitř obce jsou složité?
Spousta lidí si myslí, že starosta jen rozhodne a věci se udělají. Ale realita je úplně jiná. Strašně moc času zabere administrativa. Třeba jedna tabulka se vyplňuje několikrát pro různý instituce, jen pokaždý trochu jinak. Podle mě je zbytečně složitý i to, jak stát funguje vůči malým obcím. Starostové pak řeší věci jako odpady, různý výkazy nebo papírování, místo aby řešili, co by se v obci reálně mohlo zlepšit. A paradox je, že dneska po vás často chtějí všechno digitálně, ale zároveň i v papírový podobě. Říkám: Proč já to tady budu uschovávat všechno? Máme archiv a já ani nevím pořádně, co v něm je. Jak se tady starostové střídají, tak každej si to zakládá jinak a někdo je třeba bordelář.

Co se vám reálně povedlo dotáhnout, a co naopak zůstalo jen na papíře?
Můj velkej cíl byl udělat tady víc věcí kolem sportu pro děti. Chtěl jsem prosadit víceúčelové hřiště a trochu zvednout úroveň fotbalového hřiště. Děti to chtěly taky a já si myslím, že sport je dneska strašně důležitej. Jenže jsme naráželi na to, že část lidí měla obavy, kdo se o to bude starat, jestli to nebude jako před třiceti lety a podobně. A když na to není dotace, tak je hned problém investovat obecní peníze, i když si myslím, že právě od toho obec ty peníze má. Takže tohle mě mrzí, to se dotáhnout nepovedlo. Naopak jsme se zaměřili na věci, na kterých byla větší shoda. Řešili jsme hlavně vodu, protože obec má obrovský ztráty, přes léto už kolem poledne bývá problém s vodou. Čistily se vrty a teď plánujeme i záchytný nádoby na vodu, aby obec měla větší rezervu. Takže nakonec se dělají hlavně věci, se kterýma budou spokojení víceméně všichni.
 

Jak se změnil váš vztah s lidmi v obci?
Já bych neřekl, že se to nějak zásadně změnilo. Spíš to asi není o tom, že bych k lidem přistupoval jinak, já jsem byl vždy docela empatickej a snažím se ty věci vnímat lidsky, takže v tomhle směru pro mě změna nenastala. Ale co mě překvapilo, bylo očekávání. Myslel jsem si, že jak je to komunální politika, tak to bude víc jako velká rodina, že se lidi v malé obci znají a spíš se domluví, potáhnou za jeden provaz. Ale vůbec to tak není. A to je podle mě škoda, hlavně na těch menších vesnicích, kde se lidi fakt znají.

Jak se člověk vyrovnává s tím, že ne všichni jsou spokojení, i když se snažíte dělat maximum?
Tohle pro mě bylo asi nejtěžší. Já jsem do toho šel s tím, že chci obci pomoct a že když se tady řešily nějaký problémy, tak se lidi spíš semknou a posune se to dál. Jenže člověk časem zjistí, že ať udělá cokoliv, vždycky se najde někdo, komu se to nebude líbit. Hodně mě překvapilo, jak rychle se kolem všeho šíří pomluvy nebo jak lidi ve všem hledají špatný úmysly. Když pak člověk něco dělá pro lidi a místo podpory pořád poslouchá jen kritiku, tak ho to trochu znechutí a ztratí původní zápal. Na druhou stranu jsem pochopil, že si to člověk nesmí moc brát osobně. Každej má nějakej pohled na život a často je za tím i ten velkej mezigenerační rozdíl.

Takže znovu vůbec kandidovat nebudete? Jaký je váš plán do budoucna?
Ne, znovu kandidovat nebudu, to už jsem si tak nějak rozhodl. Nabízely se mi i nějaký politický možnosti dál, ale upřímně mě to už vůbec neláká. Na druhou stranu toho nelituju. Byla to zkušenost, která mi něco dala, jen jsem měl trochu jiný představy o tom, jak to funguje. Do budoucna chci pokračovat v podnikání a hlavně cestovat. To je pro mě něco, na co se fakt těším. Já mám rád svobodu, můžu pracovat odkudkoliv, beru si notebook a funguju klidně i z ciziny. A celkově jsem si z toho vzal hlavně to, že člověk by měl dělat věci, ve kterých se vidí dlouhodobě. Ne jen na rok nebo dva, ale něco, co ho bude naplňovat i do budoucna.

Mladšího starostu v republice nenajdete, dvacetiletý Jaroslav Rajskub usedl do vedení Heřmaně

Úterý, 8. dubna 2025, 11:00ZprávyPísecko

Obec Heřmaň na Písecku má nového starostu. V jejím čele nově stojí teprve dvacetiletý Jaroslav Rajskub, který se funkce ujal na ustavujícím zasedání zastupitelstva v pondělí 7. dubna. Přestože mu chybí zkušenosti, věří, že mladý věk nahradí...