Počasí dnes1 °C, zítra3 °C
Pátek 22. listopadu 2024  |  Svátek má Cecílie
Bez reklam

Média jsou ve složité situaci. Valí se na ně další vlna ekonomických problémů, říká datový analytik Josef Šlerka

Ve složité situaci se podle Josefa Šlerky nachází česká média. A to hned z několika důvodů. „Za sebe bych řekl, že jsou ve stavu takového klidu před bouří,“ říká. Datový analytik a pedagog, který pro Nadační fond nezávislé žurnalistiky vytvořil vedle MediaRatingu nový projekt, který se jmenuje Mapa médií. Jakýsi katalog českých webů čítá zhruba čtyři stovky zpravodajských nebo publicistických portálů. Nejen o tom se rozpovídal v dalším díle rozhovorového seriálu Bez servítků.

Nikomu jeho názor neberu, jen se vždy snažím hájit ten svůj pomocí faktů, říká autor knihy Sudetský dům

Co kniha, to bestseller. Štěpánovi Javůrkovi vychází 22. listopadu závěrečný díl trilogie Sudetský dům III. Zatím mu vyšlo v nakladatelství MOBA pět knih – Nebe nad Perninkem, Sudetský dům I, II, Krušnohorské osudy a Chaloupky, ta byla první a vyšla...

V jakém stavu jsou aktuálně česká média?
Za sebe bych řekl, že jsou ve stavu takového klidu před bouří. Myslím si, že se na ně valí další vlna ekonomických problémů, které budou způsobeny zaprvé dalším snižováním reklamy a také tím, že nebyly naplněny žádné představy o tom, že by jim velké platformy něco zaplatily. Zadruhé jim na krk šlapou „garážová“ média, která vlastně ve výsledku nejsou média. Jsou to jen producenti obsahu bez přidané práce novinářů a to roztáčí spirálu poklesu příjmu z reklamy. Myslím si, že i to je velké nebezpečí. Ekonomika není teď v dobrém stavu a jak si pamatujeme ze všech předchozích krizí, tak vždycky se nejprve ořezávají rozpočty na reklamu, což se dotýká médií. Pokud by nějakým způsobem šla Evropa do ekonomické recese, bude to další silný impuls. Proto si myslím, že jsme v nějakém stavu ticha před bouří a podle mého média nečeká v nejbližších letech nic moc dobrého.

Z toho, co říkáš, by se mohlo zdát, že jsou média, v jakých si kleštích. Uchylují se v boji o čtenáře k většímu počtu clickbaitů a porušování novinářské etiky?
Řekl bych, že kleště jsou docela přesný pojem. Na jedné straně hledají média nové příjmy z reklamy. Často to vede k docela nepříjemným věcem. U jednoho velkého média jsem se setkal například s tím, že kompletně přetisklo tiskovou zprávu a podepsal ji redaktor svým jménem. Setkal jsem se také s tím, že reklamní oddělení jednoho velkého média prodalo jako součást balíčku, že když budou noviny psát o nějakém tématu, tak mají zavolat přímo konkrétní firmě o nějaký názor. A to nemluvím o nějakém malém vydavatelském domě, ale skutečně o velkém. To znamená, že je ten tlak obrovský. Další problém je, že vstoupilo na trh velké množství konkurentů. To znamená, že se média snaží konkurovat těm menším producentům obsahu, o kterých jsem mluvil. Ve velkých médiích se tak setkáváme s něčím, co jsme před lety vytýkali Parlamentním listům. Takové ty titulky ve stylu „neuvěříte, co řekl“. Vlastně tomu trochu rozumím, ale myslím si, že to dlouhodobě nemůže fungovat.

V Mapě médií, kde se mimo jiné věnujeme také originalitě obsahu vidíme, že média která mají vlastní obsah, mají výhodu v tom, že lidé u nich na webu zůstávají déle. Na druhou stranu přesně tohle neumíme monetizovat. Neumíme ocenit ta média, která dělají kvalitní vlastní obsah. To je ten průšvih.

Jaká je tedy cesta ven? Chápu, že je tady Mapa médií, ale ta sama o sobě tenhle problém nevyřeší.
Ona ho nevyřeší, ale ukáže na ty nejproblematičtější věci. Upozorní třeba na weby, které generují sto procent obsahu odjinud. Tahle média pak kradou pozornost médiím, která vytváří vlastní obsah. Například když jsme hodnotili regionální média, tak jsem byl až překvapen, kolik je regionálních médií a zároveň jak velký rozdíl mezi nimi je v kvalitě. A taky jsem byl překvapen, kolik médií krade obsah nejen Drbně, ale i dalším regionálním portálům. Skutečně spousta webů žije jen z kradeného obsahu. Čtenáři si to u nich přečtou a pak nemají důvod jít na web, který skutečně s informací přišel. Proto si myslím, že Mapa médií skutečně může pomoct, ale problém samozřejmě nevyřeší. Snažíme se vyvinout tlak na to, aby se víc mluvilo o tom, že jsou média, která mají vlastní obsah a média, který ne.

Zároveň si myslím, že by se mělo víc mluvit o tom, kolik peněz si nechávají reklamní platformy. Proto vítám iniciativy jako Kuráž média. Lidé si neuvědomují, kolik reklamním platformám zůstává peněz. Pomohly by také různé formy propagace placeného obsahu, ale není to jedno řešení pro všechny. Jsou média, která chtějí zůstat otevřená a jsou média, která chtějí být zavřená. Cestou určitě není, že všechna média budou mít uzavřený placený obsah. Jako pozitivum vidím to, že se média začínají sdružovat a jednat o věcech a změnách společně. Dobrým příkladem může být Asociace on-line vydavatelů, které fandím.

Proruská propaganda v Česku zagresivňuje, říká odborník na dezinformace Roman Máca

„Svůj podíl na zmrtvýchvstání komunistů, i když nyní převlečených, má dozajista i vláda Petra Fialy. Ale mimo jiné také rebranding z KSČM na Stačilo,“ říká odborník na dezinformace Roman Máca. Ten se v dalším díle rozhovorového seriálu Bez servítků...

Mluvíš o placeném obsahu. Jsou lidé v Česku ochotni platit za obsah na webech?
Hodně se to změnilo za posledních pár let. Ta nálada se proměnila. V podstatě s tím pracuje většina velkých médií s výjimkou Seznamu. Blesk, iDnes, Lidovky, Hospodářské noviny a řada dalších. Většina médií skutečně s nějakými platbami od čtenářů pracuje. Před pěti až deseti lety byla ta situace úplně jiná. Češi byli zvyklí, že dostávali obsah ve všech ohledech zadarmo. Uložto bylo pro spoustu Čechů synonymem koukání na filmy. Postupem času se Uložto stalo skutečně jen úložištěm a Češi přišli na to, že musí být ochotni za sledování filmů platit jinde. Kupují si Voyo, Netflix nebo poslouchají hudbu na Spotify. Mladí si na to zvykají o něco lépe a celkově se tenhle trend přenáší i do médií. Dobrým nápadem by bylo něco jako Spotify pro média, podobně jako na Slovensku fungovalo Piano.

Padl tady pojem Mapa médií. Zkus popsat čtenářům, o co jde? Ruku v ruce jde s Mapou médií také Media rating. I ten může být čtenářům neznámý.
Mapa médií je snaha o vytvoření katalogu českých webů, které jsou zpravodajské nebo publicistické. Dnes jde o seznam zhruba čtyř stovek webů. Vždy je ke každému webu uveden nějaký popisek, kategorie a základní hodnocení, jestli má web transparentní redakcí, účetní závěrku a jestli produkuje vlastní obsah a jak má označenou reklamu. Důvod, proč Mapa médií vznikla je jednoduchý – nic podobného pro český trh nebylo. Naopak Media rating je snaha vybrat média, která jsou natolik v návštěvnosti i plnoformátovosti na takovém místě, že „stojí za to“, aby se ohodnotila trochu podrobněji. Jde o média s velkým dopadem, proto jdeme do hlubší analýzy. To neznamená, že je nyní jeden projekt je důležitější než druhý. Do budoucna by měla být dle našeho názoru důležitější pozice Mapy medií než Media ratingu. A to kvůli většímu zásahu celého trhu.

Nabízí se otázka, jestli potřebujeme podobné ratingy. Není různé certifikovaní a nálepkování médií trochu nebezpečné? A není to vlastně špatná vizitka společnosti, když potřebuje, aby ji někdo říkal, co jsou špatná a co jsou dobrá média?
Rozumím té otázce. Svým způsobem máš pravdu a určitým způsobem je to důsledek nějaké absence samoorganizace českého mediálního trhu. Pokud bychom měli nějaké zaběhnuté novinářské a mediální organizace, tak každá by si to tak nějak dělala sama. Docházelo by k pojmenování z jejich strany. Z nějakých historických důvodů tady nic takového není. U ratingu jsem byl od samého začátku a na spoustu věcí jsem postupem času změnil svůj názor. Celý projekt se v čase vyvíjí. Někdy tu debatu vedeme špatně, někdy líp. Vždycky se o ni ale snažíme. V tom je vlastně celý rating zajímavý, protože do té doby nebyla debata o podobném tématu vůbec součástí veřejného prostoru. Dneska je moje zkušenost taková, že rating začala spontánně používat celý řada učitelů mediální výchovy, ne kvůli tomu, že přebírají to, co v něm je, ale kvůli tomu, že mají v ruce něco, o čem se mohou bavit. Když tady nic takového nebude, není o čem vést debatu. Proto bych byl svým způsobem rád, kdyby tady nebyl rating vůbec zapotřebí. Není to žádná moje láska na celý život.

Z novináře youtuberem. Vnímal jsem, že některá témata nedokáži přenést do textu tak, aby rezonovala, říká Antonín Havlík

Před více než rokem se na Youtube objevil kanál Segment, který propracovanými videi vyvrací například dezinformace a pokrývá témata okolo nás. Stojí za ním bývalý novinář Antonín Havlík vystupující pod přezdívkou Tony. Proč se rozhodl odejít z...

Proti poslednímu hodnocení v Media ratingu a Mapě médií se po zveřejnění ohradila řada médií, včetně nás. Ne každý původní výsledek bral za objektivní. Bral jsi kritiku jako oprávněnou?
Celou tu debatu jsem bral a beru velmi vážně a určitě bych to nepovažoval za bouři ve sklenici vody. Bral jsem to velmi vážně z několika důvodů. První důvod je, že změny v hodnocení jsme sice zveřejnili v pravidlech, ale neudělali jsme dost pro to, aby se o tom mluvilo. Prostě jsme to dobře neodkomunikovali. Překvapilo mě, že se předmětem debaty staly věci, které jsem nečekal. Celé bych to označil za silnou zpětnou vazbu, se kterou se pořád vypořádáváme. Nechali jsme si zpracovat externí názor na metodologii, z které jsme dostali obšírnou zpětnou vazbu. Chystáme se postupně oslovovat lidi jak z akademické sféry, tak z byznysu. Chceme s nimi o tom, co děláme mluvit a probírat ta slepá místa. V mém světě ta zpětná vazba byla důležitá, byť ne úplně příjemná.

Je inspirací pro rating nebo mapu nějaký podobný projekt v zahraničí?
Dobrá otázka. Právě, že není. Naše úvaha při zakládání ratingu byla taková, že nemůžeme hodnotit, jestli někdo píše pravdu nebo ne. Můžeme to maximálně vztáhnout k tomu, jestli dodržuje nějaké závazky ke čtenářům. Výchozím bodem pro nás tedy na začátku byla analýza mediálních kodexů. To byl první materiál, kterým jsme se zabývali. Podle toho jsme poznali, k čemu se jednotlivá média zavazují směrem ke čtenářům. První rating jsme publikovali před pěti lety a hned jsme v něm měli chybu jako „bejk“, kdy jsem něco blbě přepsal. Potom, co se strhla a následně uklidnila celá debata, tak se ukázalo, že v té samé době vzniká v Americe projekt, který se jmenuje NewsGuard. Hrozně mě rozesmálo, že když jsem ho otevřel, tak jsem viděl, že mají kritéria víceméně stejná, jako my a to s dvěma výjimkami. To mi dodalo pocit, že neuvažujeme nesmyslně. Nutno dodat, že jsme o sobě navzájem nevěděli, takže ani jedna strana neopisovala od druhé. Američané jen byli o krok dál v tom, že do ratingu zařadili také factchecking. S tím mám trochu problém, aby někdo posuzoval pravdu nebo ne. My nechceme být arbitři a posuzovat pravdu.

Vidíš stále nějaká slepá místa, která bude potřeba vychytat? Za sebe vidím třeba jako problematické hodnocení autorského obsahu, kdy si například firma zaplatí PR článek u zpravodajského portálu, sama redakce text vytvoří, vydavatelství za to vezme peníze, podepíše se to ale jménem autora a publikuje. Tudíž na webu není text označen jako PR a navíc článek zvedne procento redakčního obsahu portálu v hodnocení. To jde proti těm, kteří poctivě označují reklamu, nemyslíš?
Děkuji za otázku. Pokládali jsme si něco podobného, když jsme finišovali letní rating, protože jsme tam narazili na tolik divných PR textů u některých médií, že jsem se občas styděl. V náhodném vzorku, který jsme používali, jsme na něco podobného narazili. Chtěli bychom směřovat k tomu, že se budeme věnovat jednou za rok nějaké tematické ročence, která by toto popisovala. Nedokážeme to dát do naší metodologie, protože bychom museli u každého webu hodnotit veškerý obsah a ne jen vzorek. Pokud bychom to hodnotili v našem vzorku, mohlo by se stát, že některé médium na to doplatí a jiné, které to dělá také, zrovna podobný text ve vzorku mít nebude.

Ztráta práce, rozvod, úmrtí v rodině. Příběhů lidí bez domova znám spoustu, říká šéfredaktorka Nového Prostoru

Čtvrtstoletí pomáhají lidem na ulici aktivity Nového Prostoru. Tou asi nejvýraznější je prodej stejnojmenného streetpaperu, jehož kameloti nabízí aktuální vydání přímo v ulicích měst. O tom, jak se dá skloubit práce novinářky a sociální pracovnice,...

Oslovila vás někdy nějaká větší platforma s tím, že by ráda rating využila pro hodnocení médií? Víme, že ho používá například Seznam.cz ve svém Newsfeedu. Byla na stole někdy nějaká nabídka například od státu nebo nějaké veřejné instituce, která Rating chtěla začít používat pro své účely?
Existuje například neziskovka obcankari.cz, která podporuje výuku věnovanou médiím a mediální gramotnosti. Ti používají listy, které učí učitele pracovat s Media ratingem. Řada učitelů to používá spontánně sama.

A stát vás nikdy s nabídkou spolupráce neoslovil?
Ne a jsme za to rádi. Vyhýbáme se tomu. Nadační fond nebere žádné peníze od státu a chceme být v tomhle ohledu nezávislí. Nebráníme nikomu, aby s ratingem pracoval, ale na druhou stranu se nechceme domlouvat se státem o tom, že budeme nějakým arbitrem toho, co je kvalitní zpravodajský portál a co ne. Nechceme být součástí žádné státní moc. To není účel Ratingu.

Foto Veronika Kalužáková

Štítky rozhovor, Bez servítků, Josef Šlerka, média

Komentáře

Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.

Média jsou ve složité situaci. Valí se na ně další vlna ekonomických problémů, říká datový analytik Josef Šlerka  |  Bez servítků  |  Drbna  |  Budějcká Drbna - zprávy z Českých Budějovic a jižních Čech

Můj profil Bez reklam

Přihlášení uživatele

Přihlásit se pomocí GoogleZaložením účtu souhlasím s obchodními podmínkami, etickým
kodexem
a rozumím zpracování osobních údajů dle poučení.

Zapomenuté heslo

Na zadanou e-mailovou adresu bude zaslán e-mail s odkazem na změnu hesla.