Celý život na cestě – Jan Nepomuk Neumann

Narodil se 28. března 1811 v Prachaticích. Jeho otec pocházel z Bavorska, matka byla Češka. Jan přišel na svět jako třetí ze šesti dětí. Oba rodiče byli hluboce věřící lidé a víru svým dětem předávali. Po ukončení základní školy v rodném městě pokračoval Jan studiem piaristického gymnázia v Českých Budějovicích. Se zvláštním zájmem studoval latinu a řečtinu, ale také přírodní vědy. V té době začal uvažovat o kněžství. Proto si po maturitě podal přihlášku do kněžského semináře v Budějovicích a druhou ke studiu medicíny v Praze. Do semináře byl ke svému překvapení přijat, a tak se rozhodl jít dál tímto směrem. Pro nedostatek prostoru ve škole musel studovat dálkově, nicméně dařilo se mu to s vynikajícími výsledky.

Jednou se mladému bohoslovci dostal do rukou časopis „Annale Leopoldinae“, ve kterém se dočetl o misiích v Severní Americe. Svědectvím o této činnosti byl natolik zaujat, že pocítil touhu věnovat se jí ve svém budoucím povolání. Aby se na ně dobře připravil, učil se ve volném čase anglicky a španělsky od zahraničních dělníků v jedné továrně. Teologii zdárně dostudoval, ale bohužel se v české církvi setkal s neochotou světit nové kněze kvůli jejich nadbytečnému počtu. Cesta ke kněžství se mu otevřela teprve, když biskup z New Yorku, Jean Dubois, požádal dopisem cizí země o vyslání kněží, kteří by byli ochotni pečovat v Americe o rostoucí menšinu německých přistěhovalců. Jan vydávaje se za tímto cílem opustil vlast bez rozloučení s rodiči, protože je svým odchodem nechtěl zarmoutit. Aby je upokojil, napsal jim, že jde tam, kam ho posílá Bůh. Cesta lodí přes oceán pro něj byla náročná. Do New Yorku vstoupil v otrhaných šatech, bez peněz, zato však s velkým odhodláním sloužit potřebným. 

Na svěcení nemusel dlouho čekat. Přijal ho 25. června roku 1836. Hned nato byl pověřen službou na rozsáhlém území v okolí města Buffalo. Staral se o mnoho přistěhovaleckých rodin, nejenom z Německa. Byl velmi zasažen drsnými podmínkami, v jakých tyto rodiny žily, proto se snažil pomáhat jim duchovně i hmotně. Pro děti přistěhovalců budoval školy, aby jim umožnil získat vzdělání a spolu s ním i lepší životní postavení. Tehdy se také sblížil s místními indiány.

Protože cítil potřebu duchovního zázemí a společenství, požádal o přijetí do Kongregace Nejsvětějšího Vykupitele. Byl přijat s radostí, a tak se ve věku 31 let stal řeholníkem, redemptoristou. Následně se podílel na pastoraci v Baltimoru. Zanedlouho byl zvolen představeným řeholního domu v Pittsburgu. V letech 1847 – 1849 stál v čele celé redemptoristické misie v Americe. Vedle jiného se věnoval i řeholnicím, které zval, aby se staraly o jím zakládané školy, sirotčince a nemocnice. Ačkoliv o to nijak neusiloval, byl pro své mimořádné schopnosti zvolen filadelfským biskupem, jímž se stal v den svých 41. narozenin. I jako biskup sloužil těm nejpotřebnějším a nadále o ně všemožně pečoval. Založil tolik škol, že je považován za zakladatele amerického katolického církevního školství. Snažil se též o zmírnění projevů rasismu. Na všech místech, kde působil, se přičiňoval o obnovu duchovního života.

Zemřel nenadále, 5. ledna 1860, tedy v nedožitých 49 letech. Právě se vracel z pošty, když se mu zastavilo srdce. Tehdejší baltimorský arcibiskup Francis Patrick Kenrick o něm prohlásil, že ani nemohl zemřít jinak než na cestě. Byl totiž neustále na cestě k Bohu, po které neúnavně vedl i všechny kolem sebe.