Čtete text rubriky Blogy a komentáře. Jedná se názor autora, který se nemusí shodovat s postojem redakce.
Mizerná hygiena, zaostalá zdravotní péče, pravidelně se opakující morové epidemie a výrazně nižší průměrné dožití. Málokomu by se při pohledu na běžnou realitu středověkého života chtělo do tohoto období vracet. Přesto teď velmi reálně hrozí, že se posuneme o stovky let zpět. A odnesou to hlavně zvířata v našich lesích. Poslanci totiž projednávají novelu mysliveckého zákona, která má umožnit lovit zvěř lukem a šípy. To považuji za neuvážený krok zpátky, který jen zvýší utrpení lovených zvířat.
Naučit se ovládat luk správně, je velmi těžké. Ještě obtížnější je trefit správně statický terč, což mi potvrdí každý, kdo to někdy s lukem zkoušel. Riziko, že se výstřel nepodaří, je mnohem vyšší než u jiné střelné zbraně. To se ještě násobí, pokud statický terč zaměníme za pohyblivý. Jenže novodobým Vilém Tellům už nestačí jen neživé terče, ale rádi by si vystřelili i na živé zvíře. Vůbec jim přitom nevadí, že mu tím mohou způsobit velké utrpení a dlouhou bolestivou smrt.
Lov lukem ve volné přírodě je totiž velmi náročný, nejen fyzicky. Lovec potřebuje mnoho zkušeností a znalostí. K lovenému zvířeti se musí přiblížit mnohem blíže, proto je výrazně složitější dostat se do správné pozice pro výstřel. Stačí malinká chyba, poryv větru nebo pohyb větvičky a šíp nezasáhne cíl přesně. Vystřelený šíp také letí podzvukovou rychlostí, k cíli tak letí déle. Tím roste riziko, že se lovené zvíře po výstřelu pohne a šíp ho bolestivě zraní.
Paradoxně proto v tomto kontextu působí jedno ze zdůvodnění návrhu novely. Povolení lovu lukem prý zvýší atraktivitu myslivosti pro mládež i lidi, kteří by se k ní jinak nedostali. Takže tahle změna má dostat do lesů více mladých, po krvi zvířat toužících lidí. Jak to bude s jejich zkušenostmi, už raději nikdo příliš neřeší. Hlavně že někdo pomůže s vybíjením zvířat, která jsou podle návrhu prý přemnožená.
Jakýkoliv lov zvířat pro zábavu je odsouzeníhodný a neměl by být v civilizovaných zemích tolerován. Zdůvodňovat návrat ke středověkým praktikám tím, že umožní dostat do lesů více krvelačných mladých lovců s minimálními zkušenostmi, je úplně mimo. Ono má svůj důvod, proč moderní lidstvo některé dřívější praktiky opustilo. Stejně jako nechceme s bolavým zubem chodit ke kováři, měli bychom si odpustit i lovení zvířat lukem a šípem. Obojí patří hluboko do minulosti.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
Chybí mi v tom článku vyjádření někoho, kdo věci (lovu lukem) rozumí a není už předem proti z ideologických důvodů...
Bude to podívaná, na zvěř pobíhající se zabodnutými šípy. Pozitivní je, že spící tramp na Vyškovsku by měl větší šanci na přežití.
Než začnete komentovat, je dobré zjistit si fakta. To, že bude povolen lov lukem, neznamená "mám luk=automaticky s ním můžu lovit". Pro lov lukem je třeba speciální přezkoušení, kde střelec musí prokázat svoje střelecké schopnosti (a je to sakra náročné, zjedodušeně - v terénu 20 terčů o průměru 20 cm na vzdálenost 20 m minimálně 19 zásahů). Ve Švédsku, než povolili plošně lov lukem, provedli rozsáhlý výzkum, v rámci kterého bylo odloveno několik set kusů spárkaté zvěře lukem. Následně se vyhodnocovalo kde co - přesnost zásahu, dohledávání, a pozor, na základě laboratorních rozborů i množství stresových hormonů v krvi a tkáni zvířete. Paradoxně bylo mnohem nižší, než u zvířat zastřelených klasickou loveckou zbraní. Samozřejmě je tu riziko špatného zásahu mimo vitální zónu. Je ale věcí lovecké etiky nestřílet, pokud nemám jistotu zásahu, bez ohledu na to, jakou zbraň používám. Vřele doporučuju pročíst stránky Saši Vrágy, je to aktivní myslivec a tam, kde je to povoleno, loví i lukem. K problému se vyjadřuje podle mě velmi zasvěceně.
