Proč je vykácení aleje na Plavské ulici špatně ze všech úhlů pohledu

Ikonická alej, která tvořila bránu do Nového Roudného a provázela generace Roudenských a Budějovičáků žijících na jihu Budějovic je pryč. Kdo nesledoval Budějckou Drbnu (jediné médium, které o záměru s předstihem čtyř týdnů referovalo), neměl rozumnou šanci se o záměru dozvědět (námitku s tím, že kdokoliv může chodit na schůze zastupitelstva a sledovat zápisy z jeho jednání pokládám rovnou za argument mimo mísu). Takto tedy vypadá veřejná diskuse o zásadních proměnách veřejného prostoru podle radního Jiřího Švece - nikoliv zastupitele za ANO , ČSSD, KSČM nebo ODS, ale zastupitele za Starosty a nezávislé, u nichž nejspíš voliči očekávají základní soudnost a smysl pro participativní rozhodování alespoň na místní úrovni. Jiří Švec, již podle svého profilu na sociálních sítích celým srdcem motorista, nám ukázal nakolik je jedno, koho si v příštích volbách voliči do místních zastupitelstev vyberou. Prokazuje totiž zcela stejnou papaláškou bohorovnost, která prozřetelně nejlépe zná potřeby všech a všeho kolem sebe a bez jakékoliv diskuse s místními navrhl a prosadil výstavbu nové silnice a vykácení aleje, jež provázela životy čtyř generací.

Takto provedený záměr je velmi špatným a škodlivým nápadem na úplně všech základních úrovních a rozměrech tohoto problému a pojďme si rozebrat proč a jak. 

Společenské dopady

Lidé v Roudném a Budějovicích se opět cítí jako za normalizace, kdy “o nás bez nás” bylo zcela normálním přístupem politiků a lidem nezbývalo než si zvyknout. Takováto rzohodnutí vedou k masívní frustraci, neboť podrývají důvěru v to, že cokoliv, k čemu máme citovou, ekologickou, uživatelskou nebo jakokoliv jinou vazbu, tu ještě zítra bude a nikdo se nikoho na nic nebude ptát. Aleje tvoří velmi důležitou část kulturní krajiny, tvoří součást místní identity, která spolu s nimi roste nebo také zaniká. Kácení alejí tedy krajinu odlidšťuje, zbavuje ji vlastní paměti a tím i “supermarketizuje”. Supermarketizace je koneckonců jedna expertýz budějovického magistrátu. Tempo zástavby přírodní půdy silnicemi a halami, jaké panuje v jighočeské metropoli je celoevropským unikátem včetně hustoty plochy supermarketů na jednoho obyvatele. Tento přístup by byl možná pochopitelný na Ostravsku nebo v oblastech uhelných pánví ale rozhodně nepatří do “země zamyšlené” - Jihočechie, která je celosvětově pokládaná  nejen kvůli Českému Krumlovu za mimořádně malebnou, kulturně historicky i ekologicky zachovalou a vzácnou krajinu. 

 Ekologické dopady

Aleje mají v krajině zdevastované kolektivistickým hospodářstvím zcela zásaní význam. V případě aleje na Plavské toto nepochybně platí - ačkoliv nejde o velké lány zemědělských ploch, pole protkaná odvodňovacími melioracemi, odhalená povětrnostním vlivům a nesatíněná před odparem vody tyto alej významně pomáhala zavodňovat. Desítky vzrostlých stromů tvořily vzájemně protkaný systém organismů, které společně komunikovaly a optimalizovaly retenci vody v v lokalitě. Jejich košaté koruny pak pomáhaly ochlazovat lokalitu v dobách sucha a zamezovaly tak ještě větší míře odparu. V dobách sucha je kácení takového spojeného organismu zločinem! Nejspíš se po silnici bude jezdit pohodlně panu švecovi na jeho cestovním speciálu Moto Guzzi, proč by ho mělo zajímat, jak se bude žít v Budějovicích generacím, které zde budou žít po skončení jeho volebního období? Za to přeci žádnou osobní odpovědnost nikdy neponese. Nebo také ne, budoucí generace budou dost možná na původce zla kolem sebe o mnoho citlivější.

Infrastrukturní dopady

Jiří Švec se manipulativně zašticuje tím, že silnice byla nebezpečná: "když se tam potká autobus s osobním autem, je to o život” uvádí. Ve skutečnosti jde o standardní místní komunikaci, která i přes zvyšující se dopravní vytížení negenerovala zácpy ani zvýšenou míru dopravní nehodovosti, což jsou tvrdá data, která by takto silný komentář měla provázet. K tragickým nehodám, které se staly v uplynulých letech nedošlo v aleji, ale v přilehlé zástavbě  na budějovické straně aleje. Osvícený magistrát se rozhodl zasáhnout právě v době, kdy celou oblast brutálně postihuje stavba dálnice a ještě více tak zatížit nejen bezprostřední povodí Malše (kam asi všechen prach, toxické látky ze stavebních strojů a materiálů potečou? Dopravě ve městě nová silnice nijak nepomůže, protože ani žádné problémy negenovala. Cyklostezka je jednoznačně pozitivní nápad, ale rozhodně ho bylo možné realizovat bez kácení aleje. Koneckonců celý projekt v jeho finální podobě bylo možné navrhnout ve formě zachovávající hustší západní čásat aleje. 

Alternativní a pro cyklisty mnohem atraktivnější trasa cyklostezky je možná podél řeky Malše, kudy vede tradiční pěší stezka. 

Bezpečnostní dopady

Statistiky hovoří za vše. V samotné aleji docházelo k minimu nehod s absencí nehod fatálních. Alej byla z obou konců přehledná po celé svojí délce a se zavedením povinnosti svítit i během dne je prokazatelně možné spatřit automobil z jednoho konce na druhém. Argumenty s padajícími větvemi by bylo možné brát vážně od motoristů, kteří jsou zvyklí jezdit výhradně po pouštních oblastech, ovšem zcela bizarně působí tento argument v kraji Šumavy, Novohradských hor a mnoha dalších vzácných a tolik ceněných přírodních útvarů. 

Celá kauza je samozřejmě ve srovnání s megaprojekty s mnohem větším nadregionálním dopadem možná jen zrnkem písku v kamenolomu zběsilostí, které probíhají. Nesmí to však být důvedem, pro který nad podobnými zhůvěřilostmi budou místní zavírat oči, rozum a hlavně srdce.