Zajímavý kout města. Alespoň tak hovoří o Háječku českobudějovický historik Jan Schinko. Právě místní park si vybral pro svůj další díl seriálu Drbna historička. V dobách největší slávy byla v Háječku malá ZOO, loutkové divadlo a konaly se zde i různé koncerty.
Na snímku z 30. let 20. století není Prátr ve Vídni, Tivoli nebo Karlovy Vary, ale budějcký Háječek založený na bývalém Krumlovském rybníku (vysušen roku 1802) po roce 1925. Místní listy uváděly před 2. světovou válkou Háječek a přilehlé Krumlovské aleje jako nejhezčí koutek města a ráj dětí. Přispívaly k tomu promenády, koncerty v pavilonu, loutkové divadlo, malá zoologická zahrada, botanická zahrada u hvězdárny a sochařská výzdoba u jezírka s malým mlýnem. Vše 200 metrů od centrálního náměstí. Tehdy nebyla panelová sídliště, skoro každý bydlel ve městě.
Po válce pořád stály v Háječku prázdné, ale schopné provozu, voliéry, klece (oblíbené bývaly opičky) a terária. Radnice pověřila v roce 1947 správou Háječku budějcký odbor Československého svazu žen, aby Háječek zprovoznil. Začalo se, uklidil se nepořádek po válce, ale v Praze se přihodil takzvaný Vítězný únor 1948 a bylo všechno jinak. Na jaře roku 1950 rychle rozhodla radnice, že v Háječku budou festivaly pro pracující. Dne 14. srpna 1950 se už promítalo.
Háječek se začal kultivovat v roce 1925, kdy bylo ustanoveno Komité pro výstavbu hudebního pavilonu a úpravu Krumlovského stromořadí a háječku. Pavilon byl neprodleně vybudován. Následovalo jezírko se sousoším kozla a čtyř dětí, hřiště pro děti, prolézačky, houpačky, v roce 1928 malá ZOO a Kopeckého chata s loutkovým divadlem. ZOO se skládala z voliér zpěvného ptactva a dravců, klecí šelem, opiček, terárií s obojživelníky, hady a akvárií. Soubor loutkového divadla měl v roce 1933 průběžně 8 členů. Správcem Háječku a divadla byl Vilém Hnilička.
Současný pohled. Foto: Dominik Svoboda
Novým pojmem v Háječku se od roku 1950 stalo letní kino. Občas si někdo na ZOO vzpomněl, v roce 1968 se o ní mluvilo i na radnici, že by se do Háječku vešla a měla by celoroční provoz, zatímco kino jen v letní sezoně. Zoologové a hygienici to však nedoporučili a ZOO se tak připravovala do údolí Českého Švýcarska na Dobré Vodě. Zůstalo však jen u studií.
Letňák byl původně hlavně politicko-propagační nápad. Při prvním festivalu bylo promítáno 7 filmů, ani jeden český, a zahajoval ruský film Kubánští kozáci. Přesto to nebyl špatný nápad. Za zmínku stojí ústřední melodie z filmu Kubánští kozáci o řece Kubáni, zpívajících vlnách, širokých plání, bohaté úrodě, z níž budou chleby bílé a podobně. Tento film se hrál řadu let poté a ono bylo pořád plno. Kino se plánovalo pro 2500 diváků, postavilo se pro 2000 a údajně bylo na jednom festivalovým představení až 3000 diváků. Jak v 60. letech polevovala cenzura, hrály se i prvotřídní filmy.
Současně s budováním Háječku, tenkrát ještě s malým „h“, se na pravém břehu Malše stavěl blok domů s kavárnou Savoy. V místech Savoye od Divadelní po Biskupskou byla do té doby mezi zbytkem hradeb a Malší alej, které se říkalo „alej vzdechů“. Bylo tam šero, večer skoro tma, takže se tam scházeli milenci z města. Zřejmě něco probírali, nebo se věnovali nějaké činnosti, při níž se vzdychalo. Dobové listy v bulvárním sloupku vzdychání zveličovaly. Tak hrozné to nebylo. Zrušením aleje vzdechů se milenci plynule přesunuli do Háječku.
V roce 1952 se na III. Filmovém festivalu pracujících (FFP) promítal film Pyšná princezna. Na premiéře byl přítomen režisér Bořivoj Zeman, který poděkoval občanům města za pomoc při natáčení filmu ve městě (filmovalo se u kláštera a na náměstí). V roce 1969 se Letní kino Háječek přestavělo. Kulminační bod FFP nastal v roce 1976 při XVII. FFP, kterého se zúčastnilo údajně 50 tisíc lidí. To byla ruská okupace, ale cenzura propustila filmy jako "Jestli se rozzlobíme, budeme zlí", "Zítra to roztočíme, drahoušku“, "Léto s kovbojem" a "Velký blondýn s černou botou".
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
