Alkohol v malých dávkách je neškodný v jakémkoliv množství, řekl Miloš Kopecký v kavárně Savoy

Na kolorované pohlednici ze 30. let 20. století stojí na pravém břehu Malše dnes již legendární kavárna Savoy. Stále je v paměti stanovisko herce Miloše Kopeckého k alkoholu. Jezdil do svého mlýna za Křemží, zastavil se ve městě, zašel do Savoye, kde stolní společnost právě řešila problém vlivu alkoholu na člověka a problém jí vyřešil: „Alkohol v malých dávkách je neškodný v jakémkoliv množství.“ Pamětníci vzpomínali, že nikdo neodporoval. Poté Miloš Kopecký pokračoval do mlýna.

Blok domů Savoye stavěl v letech 1927 až 1930 Johann Stepan na místě bývalého hostince U Wendlerů, parkánu, hradeb, hradební bašty Katovny a objektů Velkého pivovaru. Domy Savoye jsou poplatné času mezi stylem art deco a funkcionalismem. Dá se jim vytknou jen to, že nerespektovaly, tedy stavitel, podloubí v Divadelní. Velký pivovar podloubí měl. Kavárnu Savoy otevřel dne 31. srpna 1929 v poledne ve 12 hodin bývalý vrchní číšník v Besedě, teď už kavárník, Bedřich Klabačka.

Savoy byla oblíbena asi okamžitě. Ve městě byly jiné kavárny, ale staršího typu. Savoy měla nejmodernější komfort, vzdušný prostor a otáčivé čtyřkřídlové dveře, u nichž musel stát portýr a zahánět kluky, kteří chodili kolem dokola. Hlavně měla Savoy Klabačku a skvělou lokalitu. Na konci roku 1929 otiskli zaměstnanci kavárny v Jihočeských listech inzerát: „Panu Bedřichu Klabačkovi, nájemci kavárny Savoy, a jeho milé choti (jmenovala se Viléma) přejí šťastný a veselý nový rok Vojta Bačkora, Viktor Macudzinski, František Blažej, Jan Janát a členové orchestru.“

Současný pohled. Foto: Dominik Svoboda

Pohlednice vytváří dojem, že Budějce byly lázeňským a kavárenským městem. To asi nebyly, faktem však je, že po hospodářské krizi se Budějce rozmáchly nejen v kategorii kaváren. Jenom ale do německé okupace v roce 1939. Po válce byla Savoy znovu otevřena v sobotu dne 21. července 1945, denně koncert a tanec. V roce 1949 málem zanikla. Svobodné slovo ze dne 8. července 1949 informovalo: „Z kavárny kancelář. V bývalé kavárně Savoy v Č. Budějovicích se zřizuje kancelář Stavoprojektu. Na místo kavárenských stolků byly sem postaveny rýsovací stojany. Velká kavárenská okna zajistí bohaté osvětlení pro práci rýsovačů. Jistě je pro nás důležitější stavební rozvoj než kavárenské plyše.“

Ale odpor veřejnosti byl veliký. Stavoprojekt se musel vystěhovat a Savoy byla v roce 1951 znovu otevřena, jen byla přejmenována na Bajkal. V 60. letech se vrátil název Savoy. S tím souvisela častá výměna neonů - Savoy za Bajkal, Bajkal za Savoy, odstranění neonu taneční dvojice, nové neutrální neony Vinárna, ale Budějčák věděl své. 

Poloha Savoye na břehu Malše, proti divadlu, velká okna, styl a v Divadelní tramvaje, se přirovnávala k poloze kavárny Slávie na Národní třídě proti Národnímu divadlu a u Vltavy. Do Savoye chodili přes ulici herci. Není to doloženo, ale traduje se, že mezi odpoledním a večerním představení nebo snad i o přestávce si do Savoye zaskočili jen tak v kostýmu. Zřejmě se nějak posilnit.

Samostatnou kapitolou by byl taneční orchestr, který za Bedřicha Klabačky i za Karla Dejmka patřil k nejlepším ve městě. Pamětníci připomínají, že se chodilo na Josefa Špatného, který hrál na trubku. Hlavně na sólo ve skladbě Třešňové květy. Tak jako „Pepíček“ to neuměl nikdo protáhnout, ani v Praze nebo v Brně. V každém případě protahoval Třešňové květy výtečně. Ve vedlejším domě byly byty, z nichž pochází svědectví, že když hrál Pepíček, bylo to slyšet skrz zdi a poslouchalo se.

Po roce 1990 přišel zlom. Radnice se ještě snažila v roce 1993 oživit nábřežní trhy (nebyl to Mexiko plac jako u Mlýnské stoky), ale zase je zrušila. Podobně zde zavedla stanoviště pro kočáry. Také zrušeno. Vlastní kavárna byla omezena jen na dvě okna vzadu. Roku 2000 kavárna Savoy v přízemí zanikla úplně.