Plachého ulička asi sloužila k příhonu menšího zvířectva na trh, cesta přes náměstí byla zakázána

Na snímku pořízeném po roce 1909 zachytil fotograf podélně severní stranu náměstí. Pózovali mu dva frajeři s nezbytnými hůlkami a zrovna jela tramvaj na Pražskou. Chodník vypadá vzorně čistě a rovně. Bylo položen těsně předtím, než ve městě meškal v roce 1895 císař František Josef. Přesněji, chodník ze žulových desek byl vybudován kvůli němu. Na ploše náměstí jsou takzvané kočičí hlavy, ale ty nebyly hrbolaté (jako kolem kašny), že by na nich vůz drkotal. Byly nahoře hladké a z jiných snímků je patrné, že byly pečlivě složeny, přičemž měly spádové stružky. 

Pozoruhodné je, že snímky (nebo pohlednice) z období c. k. do 1. světové války jsou neobyčejně vlídné. Žádný kvalt, mohlo by se říci klídek, lidi postávají, prodávají, baví se, zejména šviháci s hůlkami, podle pamětníků bylo možné v zatáčce naskočit na tramvaj, v případě, že byl někde nějaký rámus, vyběhli z radnice policajti. V čase na snímku byl asi všední den. V neděli a ve svátek by se zde korzovalo.

Příznivci Františka Josefa připomínají, že to byla dobrá doba, na rozdíl od učebnic dějepisu. Po roce 1905 si vydělal nádeník denně přibližně 1 K, dělník 2 K, litr vína stál 96 h, půllitru piva 28 h, kilo chleba 24 h, kilo vepřového 1,20 K, kilo hovězího 1,22 K, kilo másla 2,30 K, kilo cukru 92 h. Vykrmená husa měla hodnotu 8 K, soudě podle toho, že hostinskému U Basy v Mühlfeldově ulici byla ukradena vykrmená husa, jež byla oceněna na 8 K. Na husu tedy musel nádeník pracovat 8 dní. Dnes by si vydělal na husu za půl dne. I když tenkrát byl z husy ještě hrnec sádla a kastrůlek jater. 

Současný pohled. Foto: Dominik Svoboda

Jiná situace byla u definitivních úředníků. V nižších kategoriích měl úředník ročně 1600 K (učitel měl 1600 K po 10 letech), vyšší úředník ročně přes 4000 K a nejvyšší kategorie 8000 K. Poručík měl ročně 1600 K, plukovník 7500 K. Nejvyšší důstojník ve městě generálmajor von Halada měl roční gáži 11 400 K. Při přepočtu na pracovní dny by si vyšší úředník vydělal denně asi na 1,5 vykrmené husy, nejvyšší úředník na 3,5 husy a generálmajor skoro na 5 hus a z každé hrnec sádla a pořádná játra. Je to ovšem obtížně srovnatelné se současností. Zvláště když už takové husy nejsou.

Severní strana náměstí prokázala několikrát v historii výjimečnost v podobě Plachého uličky. Když v srpnu 1968 obsadily všechny rohy náměstí plného lidí ruské tanky a výhružně pohybovaly hlavněmi, posádky tanků, které měly za to, že náměstí hermeticky uzavřely, udiveně koukaly, že za chvíli bylo náměstí poloprázdné. Původně snad Plachého ulička sloužila k příhonu menšího domácího zvířectva na trh, poněvadž hnát je hlavními vstupy na náměstí bylo zakázáno.

Zcela vpravo na Koláčkově domě jsou nápisy v češtině i v němčině, což bylo za c. k. i 1. republiky běžné. Jen se řešily spory, jestli má být nahoře český a dole německý, nebo opačně. Jeden čas se na domě objevila nabídka bytu majitele domu: „Josef Kolaczek, Bit v 1. poschody.“ Všimly si toho Jihočeské listy a komentovaly to, že snad mělo být: „(Pan) Josef Kolaczek (byl) Bit v 1. poschody!“

V domě vedle Koláčků sídlila firma Förster, galanterní, krátké a hračkářské zboží. Současně měl v domě do roku 1923 hodinářský a zlatnický obchod Hugo Šonka, který do novin oznámil, proč skončil: „Dovoluji si občanstvu Českých Budějovic a okolí oznámiti, že za příčinou nesnesitelných daní, které byly na mne v důsledku odhadu místní konkurence berní správou uvaleny, byl jsem nucen vzdáti se obchodu. Pokládám za svou nutnou povinnost bych veškerému zákaznictvu a příznivcům svým za veškerou přízeň mi po dobu 13 let v tak hojné míře věnovanou. S veškerou úctou Hugo Šonka, závod hodinářský a zlatnický, náměstí Svobody 17.“