Horký podzim 1938 v jihočeském pohraničí – 2. část

Krajským vedoucím SdP se sídlem v českobudějovické Krajinské ulici byl Hans Westen – majitel budějovické smaltovny, který si v dnešní Dukelské ulici nechal vystavět luxusní vilu. V německém spolkovém domě (dnešní KD Slávie) pořádal protičeské manifestace a v září 1938 uprchl do Německa, kde pomáhal organizovat Sudetoněmecký Freikorps. Za německé okupace se vrátí a bude jmenován krajským vedoucím NSDAP a poslancem Říšského sněmu. 15. února 1947 bude odsouzen k trestu smrti a popraven na Pankráci.

Také civilní obyvatelstvo se připravovalo na válku. V březnu 1938 v Českých Budějovicích proběhly první větší cvičení Civilní protiletecké ochrany. Nutností bylo opatřit si pro celou rodinu plynové masky. Zakoupit je bylo možné třeba v obchodě pana Hejcmana v Radniční ulici č. 1. Kromě toho čeští občané upisovali půjčky na obranu republiky a v Českých Budějovicích byla zorganizována akce „Jižní Čechy armádě“, v rámci níž měly být vybrány peníze na zakoupení jednoho vojenského letadla. Peněz se ale sešlo tolik, že nakonec bylo pro armádu zakoupeno 6letounů Š-328, které byly vojákům slavnostně předány 25. září 1938 na letišti v Plané. V palubní desce prvního letadla byl zapuštěn pětihaléř s nápisem, že jej věnovaly dívky z Dívčí obecné školy v Českých Budějovicích pro štěstí. Německá strana během roku 1938 zvýšila špionážní činnost proti ČSR. Nad pohraničním územím byly zaznamenány desítky přeletů německých letadel. Proto byla na letišti v Plané v dubnu 1938 umístěna četnická letecká hlídka. Pilotu npor. Klanovi se 27. června 1938 podařilo přinutit přistát v Plané německý dvouplošník Fw-44. U pilota R. Ditricha byly nalezeny mapy a fotoaparát. Ditrich tvrdil, že si spletl ČSR s Nizozemím.

Rok 1938 byl také rokem nejrůznějších veřejných manifestací a táborů lidu. Činila se jak strana demokraticky smýšlejících občanů, tak henleinovců. SdP svolala mimořádnou schůzi do Německého spolkového domu v Budějovicích na 17. března 1938 v souvislosti s obsazením Rakouska hitlerovským Německem. Schůze byla vlastně oslavou této události a z oken spolkového domu se ozývalo bouřlivé „SiegHeil!“ Oslavy 1. Máje se staly mohutnou manifestací za zachování demokratické ČSR a poprvé nebyl 1. Máj slaven jednotnými politickými stranami odděleně, ale společně. Na Českobudějovickém náměstí se sešlo 15.000 občanů. Kromě starosty města Dr. Aloise Neumana promluvil k zástupu také velitel 5. pěší divize brigádní generál Bedřich Neumann. V době vyhlášení tzv. částečné mobilizace došlo k demonstraci českých občanů před vilou Hanse Westena, proti které vylétlo i několik dlažebních kostek. V pohraničí naopak docházelo stále častěji k henleinovským provokacím a dokonce i fyzickému napadání židovských občanů. V červnu začali henleinovci organizovat odchod mladých Němců z ČSR do Třetí říše údajně na práci. Ve skutečnosti byli za hranicemi cvičeni v záškodnických činnostech. Z Českobudějovicka takto v červnu 1938 odešlo prvních 45 Němců. 2. července 1938 proběhl v Praze X. všesokolský sjezd, kterého se zúčastnilo i 2.500 cvičenců a cvičenek z jihočeské župy. Diváci bouřlivě přivítali sokolské zástupce české menšiny z Vídně, kterým nacisté povolili účast na pražském sjezdu jen pod podmínkou, že na Strahovský stadion dorazí pod říšskoněmeckou vlajkou.

3. srpna 1938 dorazil do ČSR britský lord Runciman, který měl jako „nestranný“ pozorovatel najít řešení tzv. sudetoněmeckého problému. Ve skutečnosti ale Runciman podporoval Konrada Henleina a od počátku viděl řešení jen v odevzdání pohraničního území ČSR Německu. 20. srpna 1938 Runciman dokonce navštívil České Budějovice a Český Krumlov. V září 1938 se začala prudce zhoršovat nejen mezinárodní politická situace, ale definitivně i vztahy německých a českých občanů ČSR. 1. září 1938 jednal Henlein s Hitlerem, který prohlásil, že se sám ujme řešení sudetoněmecké otázky a vyzval Henleina, aby kladl pražské vládě další a další nepřijatelné podmínky. Henleinovci požadovali maximální autonomii sudetského území, ale když prezident a vláda na jejich podmínky 7. září 1938 přistoupili, vyvolali v Ostravě incident, který využili k přerušení všech jednání s pražskou vládou. K dohodě s Čechy nesmělo v žádném případě dojít. Jediným cílem bylo úplné odtržení pohraničí a jeho připojení k Německu.

6. září 1938 neznámý vandal v Holašovicích podřízl „lípu svobody“ zasazenou roku 1928 a dožínková slavnost v Litvínovicích se stala otevřenou protičeskou demonstrací. Naproti tomu došlo 11. září 1938 k mohutnému českému táboru lidu v Kaplici. České hraničáře, jak bylo přezdíváno Čechům žijícím v pohraničí, přijelo podpořit mnoho obyvatel z celých jižních Čech pod heslem: „Chceme žít ve shodě s jinými národnostmi, ale nevydáme ani píď této země bez boje!“

V příštím díle si připomeneme historii výstavby čs. stálého opevnění v jižních Čechách.