Po 34 letech přirostl kafemlejnek Budějčákům k srdci. Jenže lokomotiva chátrala a byla odvezena

V letech 1975 až 2009 stála u hlavní nádražní budovy jako památník lokomotiva s číslem 310 076. Byla umístěna v parčíku pod perony v prodloužení Lannovky přes Nádražní třídu. Lokomotiva byla vyroben v roce 1899 v Rakousku a zřejmě hned byla nasazena na místní tratě v okolí Chrudimi. Lokomotivy 310 (slovy železničářů třistadesítky, důvěrně kafemlejnky, nazdárky a podobně) měly povolenou rychlost 40 kilometrů za hodinu, při technických zkouškách však dosahovaly rychlosti 60 kilometrů za hodinu a povedlo se i 65 kilometrů za hodinu. Ale tenkrát stačilo 40 kilometrů za hodinu, tolik se nechvátalo.

Naše mašinka svůj provozní čas projezdila na Chrudimsku. V roce 1957 ji tam zrušili a ke konci toho roku prodali na vlečku do cukrovaru v Šuranech na Slovensku. Roku 1967 se vrátila na Chrudimsko na vlečku v cementárnách Prachovice. Byla dobrá, proto ji novu nasazovali. U nás stála 34 let jako technická památka. Neměla už velký baňatý komín. Může se říci, že za těch 34 let už byla naše.

Dne 4. července 2009 byla vyzdvižena jeřábem, naložena na podvalník, odvezena na nákladní nádraží a 5. července 2009 dopravena do Lužné u Rakovníka. Podle oficiální verze byla odstraněna proto, že chátrala. Další důvod byl, že do ní lezou vandalové a stroj poškozují. Nedá se vyloučit, že vandal u nehlídaného exponátu něco odmontuje „na památku“, což je krádež, ale na chátrání mašinky to zas takový vliv nemělo. Možná stačilo každý rok na jaře vzít štafle, mašinku vydrhnout a znovu natřít.

Lokomotivy řady 310 jsou nejznámější mašinky z ilustrací dětských knížek a v provedení hraček. Časem jezdily krajinou větší, silnější, rychlejší a výpravnější lokomotivy, ale kafemlejnek pohledově těžko překonávaly. Má pro děti přijatelné proporce. V Lužné u Rakovníka je muzeum lokomotiv a současně dílny na opravu a rekonstrukce historických lokomotiv. Naší 310 dali v roce 2012 do pořádku a uvedli do provozuschopného stavu.

Ve městě máme ještě jeden kafemlejnek číslo 310 093. Stará se o něj v lokomotivním depu občanské sdružení Stocker Club. Do města se tato 310, vyrobená v roce 1901 v První Českomoravské, dostala v roce 1982 poté, co byla vyřazena z provozu na Slovensku. Klub ji pečlivě opravil a 14. října 1983 začala zase jezdit, nejprve na trati do Zlaté Koruny. Je stále i přes svůj věk v dobré kondici a jezdí při různých příležitostech i na Šumavě v okolí Volar.

První parní lokomotiva se ve městě objevila dne 18. června 1854. Tehdy společnost koňky učinila pokus projet párou koněspřežku z Třešně (Kerschbaum) do Budějc. Podle dobového tisku lemovaly trať tisíce lidí. Parní lokomotiva to s potížemi projela za čtyři hodiny. Na kolejích bylo málo pražců, koleje se lámaly a ohýbaly. Jízdy se zúčastnili politici, technici a příznivci páry. Podle dobových listů: „Řada oficiálních hostí, kteříž tuto cestu s pravým pohrdáním smrtí podnikli, vrátila se druhý dne zpět do Lince, když se v hotelu U Zlatého slunce tito zmužilí cestovníci při slavné hostině z přestálých nebezpečenství a strachů náležitě zotavili.“

Páru postupně nahradily motoráky a elektrické lokomotivy. Od ledna 1957 do 15. května 1975 jezdila z Vídně přes Prahu do Berlína slavná Vindobona. Trasu dlouhou přibližně 735 kilometrů urazila za 11,5 hodiny. Jezdila sice z Českých Velenic přes Třeboň do Veselí nad Lužnicí, ale když se na tomto úseku vyskytla větší technická oprava, jela přes Budějce. Už se nedá dohledat, kolikrát přes Budějce jela, pamětníci jen připomínají, že to by zážitek. Hlavně na podívání, s jízdenkami už tak ne. Měla elegantní tvary, byla barevná, „strašně“ rychlá a krajinou jela relativně tiše.